Jak se pozná dobrý novinář? Tak, že není jen šoumen

Jsou i opačné, tedy za špatnou novinařinu, což v poslední době deklaruje třeba Kyselý citron. Každá z těch cen má svého držitele a tím pádem i svého kritika. Jmenovat nebudu, každý je svého novinářského štěstí strůjcem a do vlastních řad se nestřílí. Ovšem pozor - neznamená to, že nevnímám práci svých kolegů a taky si o tom myslím své. Na druhou stranu to rovněž neznamená, že mediální kolegové vnímají mou práci a tím pádem si nemusí myslet vůbec nic. Kdo a co si hlavně o novinářské profesi něco myslí, jsou především ti, kteří v médiích nikdy nepracovali a tudíž ani nepoznali onen mikrosvět plný nástrah a chůze po tenkém ledu. Protože je to právě novinář, který krom jiného reaguje i na nálady obyvatelstva a od toho tady taky je. Dělá svou práci a hlavně nesleduje sám sebe.

Jeden malý příklad pro všechny: Svém času jsem byl pozván na besedu s obyvateli jisté obce, kdy jsem jim měl povyprávět něco ze svého profesního života. Kupodivu sál zaplnili a třeba i proto, že ve vedlejší hospodě dočasně "vyschla pípa" kvůli dištanci za hygienické prohřešky. Fungovala ale prodejna vietnamské večerky, nějaký ten lahváč se prodal a pak hajdy za zábavou do kulturáku u příležitosti otevření nové knihovny s možností videoprojekce, tedy náhražkou venkovského kina. A do toho davu šup s jakýmsi autorem, který ten večer měl i slavnostně do knihovny uložit svůj nový román. Před svým vystoupením jsem si vzpomněl na radu herce Pavla Zedníčka - chceš-li vědět, koho máš pobavit, řekni nejdřív dvě anekdoty. Jednu pro inteligentní lidi a druhou hodně prostoduchou. Které se zasměje publikum víc, hned budeš vědět, koho máš před sebou. Stalo se. Jedné ani druhé se nesmál skoro nikdo. A to si zřejmě nekriticky myslím, že nejsem špatný vypravěč.

Nicméně beseda zajímavá byla, i dotazy zazněly, zejména z oblasti jak to, že jsem sám neskončil v kriminále, když o tom "podsvětí" tolik vím. No, neskončil, a možná právě proto. Narážím tím na kritiky, kteří v některých blogerských úvahách hodnotí  televizní publicistiku či rozhlasové moderátory. Jistě, mají právo na svůj názor, ale svým názorem někteří jen dávají v plénu najevo, že by se na místě oněch pranýřovaných mediálních lidiček prezentovali zrovna tak. Protože kdo kritizuje, měl by zároveň sdělit, jak z toho ven. Zatím jsou uvězněni jen ve své zlobě a zároveň z falešné představy z toho, že blog je pro ně kazatelnou všehomoudra, se kterým nemají a zřejmě nikdy ani nebudu mít nic společného.