25.4.2024 | Svátek má Marek


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (121)

29.1.2020

Slovo závěrem

„Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti jsou a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné…“

Těmito úvodními slovy začínalo každou středu počínaje 27. zářím 2017 krátké vyprávění o některém ze “znamenitých lékařů v českých zemích“ rekrutujících se většinou z 18. a 19. století. Seriál skončil minulou středu a čtenáři se dočkali celkem sto dvaceti příběhů. Dlužno kvitovat s díky, že mi redakce Neviditelného psa umožnila tak dlouhou publikační činnost na jedno téma, a je třeba také podotknout, že seriál vycházel více než dva roky, skutečně každou středu bez vynechání, což poněkud zatížilo mé zahraniční i tuzemské dovolené. Leč byla to moje volba.

Proč nepokračujeme? Jistě, oněch lékařských příběhů bychom mohli přinést klidně o nějakou tu stovku více. Málokterá profese má v naší historii tak nezastupitelné místo a nemáme zase tolik osobností, které by byly vzory v píli, v učenlivosti, v dosaženém vzdělání, v rozsáhlých odbornostech, v nezištnosti a v nesčetných projevech altruismu a občanské odpovědnosti, jako jsou a byli naši lékaři. Ale máme v naší historii mnoho dalších osobností, o nichž by bylo třeba psát. Snad i na ně dojde.

Zveřejněné příběhy ale nezapadly. Vytvořili jsme z nich dvouletý přednáškový cyklus, který již druhým rokem probíhá v rámci projektu vlastivědných přednášek (od roku 2011) v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné. Klienti místních lázní se tak jedenkrát za měsíc na přednášce seznámí s životopisnými epizodami pěti lékařů. Uvažujeme ovšem také o případném knižním vydání cyklu, avšak nekomerční formou, tedy bez ceny za knihu, která by byla ve vhodných zdravotnických zařízeních nabízena v rámci osvěty. Otázkou je pouze financování takového projektu – zatím oslovené subjekty „vrtí záporně hlavou“.

Přitom desítky epizod ze života našich lékařů jsou pro nás, respektive by pro nás mohly být, ideálem hodným následování. Jen stručný výčet několika příkladů:

Dvorní rada profesor Eduard Albert byl vášnivým stoupencem vzestupu českého národa, byl horoucím křesťanem, mecenášem a filantropem. Podpořil výrazně vydání Palackého dějin, díky jeho finanční podpoře mohla v devadesátých letech předminulého století vyjít Gebauerova „Historická mluvnice jazyka českého“. Miloval své rodné město. Přispíval na opravy místních památek, kostelíku sv. Vojtěcha na místním hřbitově věnoval zvon k uctění památky Cyrila a Metoděje (kostelík byl předtím postaven na jeho náklady). MUDr. Thomayer byl i známým mecenášem, a to nikoli pouze umění. Často léčil zdarma, v roce 1909 nechal ve svém rodišti postavit chudobinec pro čtyři rodiny. Každé z nich posílal ročně 400 korun. V roce 1910 Rudolf Jedlička zakládá první český ústav pro tělesně postižené děti (dnes Jedličkův ústav, založený k 1. dubnu 1913). Spolek koupil budovu v blízkosti Pražského sanatoria (budova zvaná Polsko v ulici nazývané V Pevnosti), aby bylo možno poskytovat chovancům i potřebnou lékařskou péči. Následně všechny náklady nesl z velké části zakladatel. Tedy Rudolf Jedlička. Leč našlo se i hodně mecenášů. Profesor gynekologie MUDr. Karel Pawlik věnoval všechny své úspory. Známý umělecký kritik, novinář a spisovatel F. X. Šalda věnoval například vkladní knížku s částkou 450 000 korun. Profesor MUDr. Kuffner byl mimo jiné i výrazným mecenášem. Ze svého platu pravidelně posílal tři sta korun České nemocnici a tutéž částku Spolku českých mediků. Dvě stě korun určil pro Ústřední matici školskou a totéž pro akademickou menzu. Měsíčně rozdal nejméně tisíc pět set korun.

Brněnský MUDr. Antonín Novotný se zabýval i společenskou a kulturní činností. A když se mu svého času Ferdiš Duša svěřil se svým záměrem vydat knihu o lidových dřevorytech, podpořil ho tím, že onu knihu vydal svým nákladem. Rodák z Frýdlantu nad Ostravicí, grafik a dřevorytec Ferdiš Duša (1888-1958) odešel v roce 1927 do Prahy, kde byl mimo jiné členem výtvarného spolku českých umělců, grafiků Hollar. Tam se potkali s doktorem Novotným, kterému se Duša svěřil se svým záměrem. A tak v roce 1938 vychází nádherná kniha „Lidový dřevoryt XVIII. a XIX. století“. Z nákladu 250 kusů bylo dvě stě vydáno na ručním papíru z Losin. Knihu vytiskl v nádherné kvalitě Karel Kryl v Novém Jičíně.

Doktor Leopold Fritz vyrostl v německé rodině. Avšak jeho aktivity směřující k českému národnímu probuzení v Jihlavě byly neuvěřitelně rozličné, úžasné a strhující. Nejen léčil, on také nosil svým pacientům české knihy. Založil veřejnou čítárnu, v níž často přednášel na nejrůznější vlastenecká a historická témata. Založil první český spolek v Jihlavě – Jihlavskou besedu. Byl také předsedou Hospodářského spolku pro Jihlavu a okolí, v roce 1882 vznikla v Jihlavě z jeho iniciativy první česká obecná škola (k jejímu vzniku přispěl darem ve výši deset tisíc zlatých) a později i česká „opatrovna“, jejíž vznik podpořil stejnou částkou. Profesora MUDr. Strenga měli rádi všichni. Studenti, pacienti i kolegové. Musely ho mít rády i porodní babičky – sloh jeho knih je laskavý, vstřícný, nabádající a inspirující. S vděčností na něj nevzpomínali pouze pacienti a kolegové, ale i mnozí studenti. Když byl jmenován rektorem české univerzity, vložil čtyři tisíce zlatých do nadace pro podporu chudých mediků. Doktor Schöbl, poslanec českého Zemského sněmu, jen v deseti letech svého poslancování léčil ambulantně přes 30 000 nemocných, operacemi šedého zákalu vrátil zrak asi pěti tisícům slepců a zdarma léčil přes tři sta tisíc chudých pacientů.

Jest málo známo, že ten, kdo jako první v historii veřejně použil termín „Národní galerie“, byl lékař Josef Hoser. Dne 26. března 1844 na shromáždění Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze sběratel a mecenáš MUDr. Josef Karel Eduard Hoser (1770-1848) předal tomuto spolku svoji sbírku více než tří set obrazů a grafických listů. Šlo převážně o rakouské, vlámské a holandské umění 17. a 18. století. Sbírku vytvořil během čtyřiceti let. Sám byl členem spolku od roku 1838. Pronesl při té příležitosti VĚNOVÁNÍ, které začínalo takto: An z lásky k rodné zemi mohl jsem již za živobytí svého rozžehnati se s majetkem mnou téměř po čtyři desítiletí co nejpečlivěji chovaným a nejednou značnou obětí zakoupeným, abych učinil jej obecným statkem prospívajícím národu, jehož synem býti se honosím, především tou myšlenkou cítím se povznesena a obměněna, že prozřetelností dopřáno mi jest potěšení, státi se sám ještě svědkem onoho užitku, jejž majetek ten klassickými vzory svými poskytovati bude rozvoji a vytříbení smyslu uměleckého mezi mladými krajany mými… A zakončil svůj proslov zvoláním: Bůh žehnej Čechám, mé drahé, milované vlasti!

Pamětní desku na domě U Nikolajky 15 na pražském Smíchově, v němž až do svého zatčení gestapem (8. dubna 1940) bydlel, má MUDr. Hlaváč (známý také jako Alarich). Tento jeho byt se od počátku nacistické okupace stal jedním z center odbojové organizace „Obrana národa“. Úzce spolupracoval i s tehdejším velitelem sabotážní skupiny „Tři králové“ pplk. Josefem Balabánem (1894-1941). 18. prosince 1942 byl popraven v berlínské věznici Plötzensee, své ženě Ludmile, mimo jiné napsal: „Byl-li můj život torzem, nesmí jím být ani Tvůj ani dětí, musí být plný a šťastný. Nepropadej materialismu a dbej, aby naše děti věřily, že život je vývoj dobra. Veď sebe a je k altruismu, služba lidem je pravým smyslem života… Nedočetl jsem několik knih, bylo mým osudem nedočítat, být torzem…“

Úžasná morální síla člověka, který jde na jistou smrt, a přesto nabádá svoji ženu a děti k altruismu a ke službě lidem. Jako by to doktor Hlaváč vzkazoval i nám. Altruismus. Moderní výraz pro jednání člověka ve prospěch druhých. Dobročinnost, nesobeckost a nezištnost. Tento pojem rozvinul francouzský originální myslitel a zakladatel sociologie Isidore Marie Auguste François Xavier Comte (1798-1857).

Kéž by tedy některé zveřejněné již epizody vedly k tomu, že by mnozí zpytovali své svědomí. Měli bychom to jako národ opravdu zapotřebí.

Leden 2020