Převažují ale i další vzpomínky. „Prožil jsem s ním nejkrásnější léta svého života. Byli jsme spolu na Pražském hradě, on ve funkci kancléře, já jako mluvčí prezidenta Václava Havla. Luboš byl přímý chlap, vynikal skvělým politickým úsudkem, rozhodoval se rychle a vždy správně. Byl zvyklý tvrdě pracovat a totéž vyžadoval od ostatních,“ popsal pro LN blízký spolupracovník prvního porevolučního prezidenta Ladislav Špaček.
„Civil“ proti generálům
Pád komunismu a přerod v demokracii vynesl původně novináře, který koncem 80. let redigoval i samizdatové LN, do exponovaného křesla ministra obrany. Stihl to ještě ve federálním soustátí se Slováky. Členem vlády se stal v říjnu 1990. Silový resort navíc vedl jako první civilista po desítkách let. Už o čtvrt roku později přitom dostal šanci osvědčit právě ty vlastnosti, které na něm blízcí vyzdvihují i dnes.
Zemřel Havlův kancléř a československý ministr obrany Luboš Dobrovský |
Saddám Husajn „zlobil“ v Perském zálivu a českoslovenští vojenští chemici vyjeli spolu s mezinárodní koalicí vedenou Američany na první zahraniční misi armády tou dobou již svobodné nekomunistické země. Na štábu v Praze ale zůstalo množství „rudých“ generálů, kteří vojákům v horké oblasti tak úplně nepřáli. Nejvíc se to ukázalo ve chvíli, kdy irácké jednotky nerespektovaly ultimátum a odmítly se stáhnout z Kuvajtu. Spojenci vyjeli přes kuvajtskou hranici, aby Saddámovy síly „vypráskali“, Čechoslováci ale měli mandát jen pro působení v týlu.
  |
Při zhruba tři roky starém setkání s redaktorem LN na celou situaci takto vzpomínal velitel československé protichemické jednotky Ján Valo. „Byli jsme začleněni do saúdskoarabských brigád s úkolem zabezpečovat jejich ochranu. Pro nás to tedy znamenalo, že pokud jsme nechtěli utéct jako zajíci, budeme je chránit i při jejich postupu přes hranice do Kuvajtu.“
Valo se dostal pod obrovský tlak. Sám nechtěl, aby jeho vojáci byli označeni za zbabělce. Hodlal proto pokračovat se spojeneckými silami na nepřátelské území. Zároveň se proti němu stavěla část vedení domácího generálního štábu. Byl tak doslova bombardován příkazy, aby zůstal na místě a přes kuvajtskou hranici nejel.
„Tehdy jsem se proto obrátil na ministra obrany Luboše Dobrovského. Není zvykem, aby velitel takhle kontaktoval ministra, ale byla to kritická situace. On řekl, že s mým rozhodnutím souhlasí. Stejně se zachoval i prezident Václav Havel. Tehdy jsem dospěl k závěru, že lidé humanitního zaměření pochopili moji situaci daleko lépe než naše generalita,“ popisoval Valo se smíchem. Z jeho řeči bylo znát, že si Dobrovského za jeho tehdejší rozhodnost váží.
Stejně se o skoro třicet let starém kroku tehdejšího federálního ministra obrany vyjádřil bývalý šéf diplomacie Karel Schwarzenberg. „Bylo to statečné a správné,“ řekl LN.
Byl to rváč
Dobrovský později působil i jako velvyslanec v Rusku. Dobře se s ním znal i jeho nástupce na stejném postu Petr Kolář, který od něj před dvěma lety převzal Cenu Rudolfa Medka. Naposledy spolu hovořili před třemi týdny. Ačkoli bylo podle Koláře znát, že není ve své formě, když přišlo na politiku, jeho hlas prý nabyl na síle.
„Trochu si stěžoval, že ho unavuje nemoc krve, kterou měl. Když jsme se dostali na politiku, mezinárodní vztahy a dění v Česku, najednou mluvil jeho typickým přinaštvaným a bojovným hlasem. Byla v něm prostě neuvěřitelná vnitřní síla,“ řekl LN Kolář.
0Peroutkovu cenu získali novináři Wollner a Dobrovský |
Pevné postoje podle Koláře přitom z Dobrovského nedělaly ideální prototyp kariérního diplomata. „Byl to člověk, který se do diplomacie příliš nehodil, protože měl velmi vyhraněné názory, stál si za nimi a byl připraven i na konfrontace. V podstatě to byl tak trochu rváč,“ uvedl Kolář. Vyzdvihl zároveň jeho analytické schopnosti a bystré postřehy.
Zásadovost Dobrovský projevil i před dvěma lety. Odmítl tehdy Cenu Bezpečnostní rady státu, protože by ji musel převzít z rukou premiéra Andreje Babiše. „Neumím si představit, že bych měl vzácné ocenění převzít z ruky člověka, jehož si nevážím,“ zdůvodnil to Dobrovský. Premiérovi mimo jiné vyčetl, že svou vládu opřel o komunisty.
Kolář včera zavzpomínal i na jeden zážitek, který se mu se jménem Luboše Dobrovského vybaví. „Jednou v pátek večer mě jako kancléř prezidenta Václava Havla pozval do vily v Dělostřelecké ulici. Já ale neměl zkušenosti s kníračkou Ďulou. Varoval mě před ní, protože už několik návštěv pokousala. Teprve pak jsem pochopil, co mi hrozilo,“ dodal Kolář.
