Po tři víkendy volily tři opoziční strany svoje vedení. K žádnému personálnímu zemětřesení nedošlo a všechny si tak v podstatě odhlasovaly, že příští volby vyhrát nechtějí. A vítězem trojice těchto klání se tedy stal Andrej Babiš.

Jako první si volili svoje vedení Piráti. Celkem bez překvapení obhájil předsednický post Ivan Bartoš stojící v jejich čele s malými přestávkami už od roku 2009. Za tu dobu se mu povedlo z této malé a podceňované strany vybudovat politického hráče, se kterým je třeba počítat. Za což nepochybně zaslouží uznání. Ovšem od posledních parlamentních voleb podpora Pirátů podle průzkumů voličské přízně v podstatě stagnuje. Obvykle se v takové situaci hledají nové impulsy, ideálně spojené s nástupem neokoukaných tváří, které přinesou opětovné nastartování jejího růstu. Vzhledem k tomu, že u Pirátů k ničemu takové nedošlo, tak se od nich nejspíš žádných novátorských myšlenek hodných větší pozornosti nedočkáme. Pan Bartoš dle mého soudu totiž už svůj potenciál vyčerpal a za jeho mandátu k žádnému dramatickému vylepšení voličských preferencí nedojde. A jeho opětovné zvolení do čela strany je tedy dobrou zprávou především pro Andreje Babiše.

U Pirátů si dovolím malou odbočku. Velmi „dobrou“ práci pro ně odvádí pan primátor Hřib. Názorně totiž veřejnosti ukazuje, co by nejspíš následovalo v případě, že by Piráti parlamentní volby skutečně vyhráli a „nakráčeli do Strakovky hlavním vchodem“. Jejich pražská magistrátní koalice splácaná podle hesla „hlavně ať v ní není ANO (a ODS)“ je totiž jakýmsi předobrazem potenciální budoucí vládní koalice postavené na obdobném principu (ODS by nejspíš vzali na milost). V Praze přitom nejde o politická témata, ale „jen“ o správu města. Ovšem něco tak přízemního jako řešení dopravy, urychlení výstavby metra, zlepšení dostupnosti bydlení a podobné podružnosti zřejmě ambice pana Hřiba dostatečně nenaplňuje, a tak se realizuje děláním ramen na Číňany. Před jeho usednutím do křesla primátora by mne ve snu nenapadlo, že někdy prohlásím „zlatá Adriana Krnáčová“. A tak abychom si jednou za případného premiérování nějakého Piráta ještě nestýskali „zlatý Andrej Babiš“.

Ale pojďme k další volební sešlosti v pořadí – kongresu ODS. Byl hodně podobný tomu Pirátskému. I na něm totiž obhájil svůj post staronový předseda. A i o něm lze konstatovat něco obdobného jako o Ivanu Bartošovi. I Petru Fialovi totiž patří uznání za to, že dokázal stranu postavit opět na nohy a vytáhnout ji z nejhoršího. Ale i on podle mého názoru již svůj potenciál vyčerpal. Období, kdy ODS potřebovala ve svém čele někoho, kdo zachrání straně alespoň zbytky důvěry veřejnosti slušností a seriózností, už totiž skončilo. Jinak řečeno, ODS už nepotřebuje akademického předsedu „záchranáře“, ale charismatického předsedu s vizí. Tedy někoho, kdo dokáže „zbláznit“ voliče svojí představou, kam by měla Česká republika směřovat. Špatnou zprávou pro ODS je, že takovým člověkem pan Fiala podle mne při vší úctě není. A ještě horší pak to, že nikoho takového není mezi jejími politiky ani vidět.

Třeba někoho jako byl Mirek Topolánek. Ten převzal stranu po volebním neúspěchu v roce 2002, dokázal ji opět pozvednout a v roce 2006 s ní volby vyhrát. Byť byl ze začátku vysmívaný jako neotesanec a Václavem Klausem odmítaný (vzpomeňme na jeho SMS o „falešném a prázdném topolu“), tak to zkrátka dokázal. Pan Topolánek totiž pochopil, že politika je především o emocích a ty on jako temperamentní „chlap s guľama“ opravdu vzbuzoval. Pro ODS současnosti je smutným vysvědčením, že nejlépe tuto disciplínu zvládá „vesnický starosta“ Pavel Novotný (jak sám sebe tituloval zde). Ač je na můj vkus až příliš vulgární, tak jeho vášeň a důraz, s jakými se do věcí vrhá, by měly být pro ostatní politiky ODS vzorem. Panem Fialou počínaje. A protože ten dle mého soudu svůj stín nepřekročí, má z jeho zvolení do čela strany asi největší radost opět Andrej Babiš.

Jako poslední měli svoje volební dostaveníčko lidovci. Neplánovaně, když ze svého postu odstoupil z vážných rodinných důvodů Marek Výborný. Předsedou se stal Marian Jurečka a hned se nechal slyšet, že nevylučuje spolupráci ani s ANO Andreje Babiše. Za což dostali lidovci okamžitě kartáč na portálu Forum24, protože prý „vyhazují energii z Letné oknem“ (zde).

Tato strana je proslulá svým politickým pragmatismem a pokud mne paměť neklame, tak vládní absťák nikdy nevydržela déle než jedno volební období. Na rozdíl od Pirátů a ODS řešících jak rozhýbat svoje stagnující volební preference, mají však lidovci starosti spíše parlamentně–existenciální. Obávají se nejspíš toho, že by jejich voličům taky mohla dojít trpělivost a odmítli by dát hlas někomu, kdo bude zase sedět čtyři roky v opozici a ze svého programu neprosadí ani ň. Takže hledání cest, jak si nezavírat dveře pro spolupráci s předpokládaným vítězem parlamentních voleb hnutím ANO, je poměrně logické.

Že trpělivost voličů dávat opakovaně hlas někomu, kdo stejně nemá šanci svůj program realizovat, není bezbřehá, ostatně dochází i Pirátům a ODS. A protože to nevypadá, že by se do vládních křesel dostali pokračováním svého programu „stop Babiš“, budou hledat cesty, jak se sblížit s ANO, i oni. Svoji protibabišovskou rétoriku dle mého soudu ovšem mírnit nebudou. To by totiž dostali pořádnou čočku od „chvilkařů“. Riskovat, že je pak budou vláčet po náměstích za to, že ochabují v úsilí jít panu Babišovi po krku, si zkrátka nelajsnou. Ale asi to od nich slíznou tak jako tak. Z „chvilkaři“ požadované jednoty opozice totiž zbyly jen trosky, a to jim u pánů Mináře a Rolla jen tak neprojde.

Kdepak, „stop Babiš“ poběží dál. Byť už jen jako kašírovaný folklór. A pokud si někdo myslí, že se tím jen vyhloubí příkopy, které pak nebude možné překročit, nechť si vzpomene na protibabišovskou rétoriku ČSSD před minulými volbami a podívá se, kdo dnes ve vládě s ANO sedí. Stačilo přitom jen vyměnit předsedu.

Andrej Babiš musí mít z výsledků všech tří kongresů radost. Nevyvstal mu z nich žádný nový soupeř a naopak pokračují ve svých funkcích ti, kteří již dokázali, že to nedokážou. A pan Jurečka? Ten už dokonce natahuje ruku ke spolupráci. Byť jaksi podmíněně, když prohlásil, že si nezadá s trestně stíhanou osobou, s někým, kdo má problémy se střetem zájmů a kdo nemá čisté lustrační osvědčení (zde). Jenže trestní stíhání pana Babiše v kauze Čapí hnízdo je dle mého soudu ve fázi klinické smrti a jen se hledají cesty, jak jej „se ctí“ ukončit. O střet zájmů se ještě povede právní bitva. Před pár dny jsem viděla šance pana Babiše fifty fifty, ale teď odhaduji, že se miska vah vyklonila mírně v jeho prospěch. EK totiž odsouhlasila dotace Agrofertu i za období kdy již byl ve svěřenském fondu (zde). Byť od srpna 2018 již platí odlišná pravidla, odhaduji, že teď už to pan Babiš s EK uhraje. A lustrační osvědčení? Znáte to. Řeči se vedou a voda teče...