Clara Schumannová (1819–1896), rozená Wiecková, byla dcerou Friedricha Wiecka, v té době nejlepšího učitele klavíru v Lipsku, k němuž se sjížděli studenti z nejrůznějších konců země, mezi nimi i Robert Schumann, pozdější Clařin manžel.
„Clařin otec jí na tu dobu poskytl výjimečné hudební vzdělání. Od raného dětství absolvovala denně několik hodin hry na klavír, výuku kontrapunktu i harmonie,“ přibližuje osobnost Schumannové Marek Štryncl, violoncellista a dirigent orchestru Musica Florea. Ve své rodině plnila roli zázračného dítěte, když od šesti let koncertovala i komponovala. Později byla silně ovlivněna jak svým manželem, tak společnými známými – Chopinem, Mendelssohnem, Lisztem a v druhé polovině života, po manželově smrti, zejména Johannesem Brahmsem, kterého velmi obdivovala. „Její skladby jsou něžné i dramaticky procítěné, nechybí v nich ani na svou dobu moderní a odvážný přístup k harmonii,“ pokračuje Štryncl. „Clara obdobně jako jiní skladatelé tzv. vyrostla na dílech barokního mistra J. S. Bacha, proto jsme do programu zařadili rovněž její kompoziční experiment, kterým jsou Preludia a fugy. Ty uvedeme místo klavíru v podání 3 až 5 smyčcových nástrojů.“
Dílo Clary Schumannové sestává převážně z komorních klavírních skladeb, na koncertech orchestru Musica Florea zazní kromě Preludií a fug ještě Trio g moll a Romance. Skladeb se zhostí klavíristka Petra Matějová, absolventka pražské HAMU, která se zabývá hrou jak na moderní nástroje, tak na jejich historické podoby.
