„Liga má ohromnou úroveň, každý zápas je tu napínavý jako byste vždycky hráli proti Liberci, což se mi zdá skvělé,“ popisuje zkušený útočník, jenž válí za Zug.
V malém městečku se zhruba třiceti tisíci obyvateli je šťastný. Po letech na Uralu, kde polovinu města tvoří železárny a druhou paneláky, si užívá čistotu a nádhernou přírodu na východním břehu Zugského jezera. Historické centrum se rozkládá hned u vody a zbytek domů je rozprostřen na vršku nad ním.
„Pro mě je krásné, že jsem místo neustálého cestování každý den doma. Je to až nezvyk, užívám si to,“ uculí se Kovář, jemuž se v prosinci narodil druhý syn Sebastian.
Jan Kovář v dresu EV Zug.
I díky tomu písecký rodák zažívá pohodu také na ledě. Válí v elitní formaci klubu, který se během reprezentační přestávky drží na prvním místě elitní švýcarské soutěže. „Jenže člověk musí být pořád ve střehu, jelikož je každý zápas opravdu vyrovnaný. Nemáme jediný důvod ke spokojenosti,“ upozorňuje.
Určité zadostiučinění však v Zugu cítit mohou: tým po nevýrazném začátku sezony zabral, porážel silná mužstva a zaslouženě se vytáhl do čela. Jediným cílem je pochopitelně mistrovský titul, zvlášť když loni mužstvo neuspělo ve finále.
Samotný Kovář naplňuje představy šéfů, kteří o něj v létě hodně stáli. „Neřekl bych ale, že je to postavené jenom na mně. Dostávám ovšem velkou porci minut na ledě, hraju přesilovky i oslabení, s tím jsem také spokojený. Samozřejmě jsou lepší a horší zápasy, nejdůležitější ale je, že se vyhrává.“
Kovář nasbíral ve 41 zápasech 39 bodů (12+27), přestože ve Švýcarsku musí bojovat s jedním svým hendikepem - slabším bruslením. „Člověk se musí přizpůsobovat, hokej je tu víc nahoru dolů, víc se bruslí i napadá a na nikoho se moc nečeká. Ale musím říct, že mě to baví.“
Kovář si užívá i atmosféru na stadionu, který bývá pravidelně vyprodaný. Hokej je v Zugu jediným velkým sportem, nemá konkurenci ve fotbale, jak to zná z Plzně. Pozitivní jsou i vysoké ambice klubu, byť dva cíle hráči nesplnili.
„Kromě titulu jsme chtěli vyhrát i Ligu mistrů a švýcarský pohár. Bohužel,“ krčí rameny devětadvacetiletý forvard, který by se měl starat o body na blížících se Švédských hrách. „I tam chci uspět. Nejedeme tam něco zkusit, ale vyhrát. Byla by přece škoda zkazit takhle povedenou sezonu.“
