Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Minulý týden jsme si připomněli příběh Thomase Voecklera z Tour de France 2011, který srdnatě hájil žlutý dres až do poslední horské etapy. Jak ale celá Tour dopadla? Pojďme si tento závod připomenout ještě z jiného úhlu než v předešlém článku.
Naše povídání začneme osmnáctou etapou. I té jsme se věnovali minule, ale pouze z pohledu Thomase Voecklera. Zatímco se Francouz pokoušel uhájit vedení, vpředu se mezitím odehrával docela jiný příběh.
Voeckler měl před etapou k dispozici náskok jedné minuty a patnácti sekund na druhého Cadela Evanse. Další čtyři sekundy ztrácel Frank Schleck, trochu překvapivě zatím zaostával jeho bratr Andy. Ten byl sice na čtvrtém místě, ale s poměrně velkým mankem dvou minut a šestatřiceti sekund na vedoucí pozici. Nebylo to špatné, ale jeden z největších favoritů celého ročníku si do Francie rozhodně nepřijel pro čtvrté místo. Musel tak najít způsob, jak se znovu dostat do pozice, ze které by mohl vyhrát. Stále ho však ještě čekala jeho slabina – časovka, která měla přijít v etapě dvacáté. Nejenže tak musel svou ztrátu stáhnout, ale ještě si vybudovat náskok. Zbývaly pouze dvě horské etapy a prostor k útoku se zmenšoval. Andy Schleck tak musel svou konkurenci v horách překvapit a jednoznačně porazit. Právě to se mělo stát v etapě osmnácté.
Na počátku etapy se formuje devatenáctičlenný únik. Nechybí zde ani dva zástupci týmu Leopard Trek Maxime Monfort a Joost Posthuma. Tato skupina si rychle začala budovat náskok a jako první přejela vrchol Col Agnel. Ten se nacházel v nadmořské výšce 2744 metrů nad mořem! To byl však jen začátek. Zbývaly ještě dvě mimořádné prémie – Izoard a cílový výjezd na Galibier.
V pelotonu udával tempo tým Europcar. Francouzi jeli pochopitelně takové tempo, které vyhovovalo Thomasi Voecklerovi. Jak se blížil Izoard, začali jsme na čelních pozicích v pelotonu spatřovat stále více a více jezdců Leopard Treku.
Poté to přišlo. Nejprve nasadil ostré tempo Stuart O’Grady a posléze vyrazil Andy Schleck vpřed. Nikdo na něj nezareagoval, což mělo zřejmě dva důvody. Nástup to byl razantní, ale hlavně zbývalo stále ještě 60 kilometrů do cíle. Většina favoritů zřejmě doufala v to, že Schleck se tímto nástupem zbytečně unaví.
Jenomže Lucemburčan postupně dojížděl závodníky z úniku, kde na něj čekali i jeho týmoví kolegové Poosthuma a Monfort. Ti pro svého kapitána nechali zbytek svých sil a ten získával sekundu za sekundou na své rivaly. Netrvalo dlouho a byl na čele celé etapy.
Zbýval však stále ještě Galibier. Legendární stoupání s cílem v nadmořské výšce 2645 metrů. Za Schleckem se postupně vytvořila skupina jeho nejbližších pronásledovatelů. Tempo zde udával zejména Cadel Evans, který věděl, že zde mu může celá Tour proklouznout mezi prsty. Dále tu byl Frank Schleck, který se na tempu samozřejmě nepodílel, Ivan Basso, Alberto Contador, Damiano Cunego a pochopitelně dvojice týmu Europcar – Pierre Rolland a Thomas Voeckler.
Zatímco Schleck byl virtuálně již ve žlutém dresu, problémy začínal mít Alberto Contador. Španělský závodník, který měl v nohou Giro, definitivně vypadl z boje o výhru.
Na čele jel stále výborně Andy Schleck. Po dlouhých kilometrech v úniku ale i jemu začaly docházet síly. Postupně se mu skupina za ním začala blížit, jenže velice pomalu. Schleck si dojel pro výhru v etapě a začala se počítat ztráta jeho rivalů.
Dominantní slovo měl ve skupině stále Evans. Po Contadorovi odpadli i Cunego s Rollandem, v samém závěru i Voeckler. Vyrazil tedy Frank Schleck. Dokázal si dojet pro druhé místo za svým bratrem. Jeho ztráta čítala dvě minuty a sedm sekund. O dalších osm sekund více zaostal na třetím místě Evans, v závěsu za ním dojel Basso a Voeckler. Poslední jmenovaný udržel vedení ale o pouhých patnáct sekund před vítězem etapy.
Větším problémem, než Voeckler je tak pro bratrskou dvojici Schlecků nyní Cadel Evans. Australan je výrazně lepším časovkářem. V následující etapě finišující na Alpe d’Huez tak na něj musí získat co nejvíce času.
V etapě uniká Samuel Sánchez s Albertem Contadorem a Pierrem Rollandem. Poslední jmenovaný nakonec v etapě vítězí, ale důležitý boj se odehrává za ním. Thomas Voeckler odpadl ještě před začátkem závěrečného výjezdu. Andy Schleck je tak virtuálně ve žlutém, ale stále ne a ne se zbavit Evanse. Schleckové se snaží ale marně. Evans nakonec dojíždí ve stejném čase jako Lucemburčané. Andy Schleck tak sice po etapě vede o třiapadesát sekund před Frankem, Evans je však na třetím místě zpět jen o další čtyři sekundy.
Dvacátou etapou je tedy časovka na 41 kilometrů v okolí Grenoblu. Andy Schleck jede ze všech sil, ale Evans má mimořádně dobrý den. Australan v cíli ztrácí pouhých sedm sekund na vítězného Tonyho Martina, který později v sezóně získá první ze svých čtyř titulů časovkářského mistra světa. Zatímco Evans ztrácí sekund sedm, Andy Schleck dvě minuty a 38 sekund, Frank je ještě o tři sekundy pomalejší. Je tak jasno, až dvacátá etapa celý závod rozhodla. Vítězem se stane Cadel Evans a jako první Australan v historii je o den později v Paříži korunován králem celé Tour. Andy a Frank mu musí blahopřát z druhého a třetího místa.
