Zatímco v euforické době po pádu komunismu se sešly na hranicích desítky tisíc lidí, nynější jubileum si připomněly už jen desítky občanů. Setkání se konalo na bavorské straně hranice u nádraží.

Pietní místo ve firmě Level Klatovy.
S podnikatelem se rozloučí spanilou jízdou kamionů a mší v kostele

Akci uspořádal Destinační spolek Železnorudska ve spolupráci s Kulturním spolkem Přes hranici ve Zwieselu. „Jde o vzpomínkovou akci, kdy jsme se před třiceti lety mohli prvně svobodně setkat s našimi sousedy. Byla to pro nás pro všechny, kteří jsme zde v pohraničí žili, velká událost. Dnes už to tak ani nevypadá, někdo si to ani neuvědomuje, ale tehdy všechny peripetie spojené s totalitním režimem, hraničním pásmem byly pro lidi velkým problémem,“ uvedl za pořádající spolek Michal Šnebergr, který byl rád, že si přišli lidé zavzpomínat a že se tam sešli ti, kteří tam byli i před třiceti lety. „Myslím, že to pro všechny bylo zadostiučinění, že se otevřela hranice, padla železná opona a určitě je dobré na tyto dny vzpomínat, protože to by velký den pro nás pro všechny,“ poznamenal Šnebergr.

Díky pádu železné opony se lidé mohli začít svobodně pohybovat a navazovat spolupráci s Německem, ale i nová přátelství a otevřel se i pracovní trh, který Češi začali hojně vyžívat. „Měli bychom se už nad vše povznést. Věřím, že svoboda a volná hranice bude trvat věčně,“ uzavřel Šnebergr.

Den na ledě v Klatovech.
PODÍVEJTE SE: Děti si užily den na ledě

Na hranici zavítal i Karel Nováček, jehož prarodiče žili v pohraničí. „Znám dobu pádu železné opony jen z vyprávění, ale od dědy vím, jak to bylo kruté. Často jsme si prohlíželi fotky a on mi říkal své zážitky, kdy se mnohdy setkal s pohraničníky a měl strach. I proto jsem sem přišel, abych si vlastně připomněl dobu, kdy skončilo peklo nejen pro mé prarodiče,“ řekl Nováček.

VZPOMÍNKA PAMĚTNÍKA

Važte si svobody, vzkazuje Kintzl

Bavorská Ruda – Před třiceti lety na hranici nechyběl šumavský patriot Emil Kintzl, který má s dnem 3. února 1990 spojenou i zajímavou historku, kdy se setkal s tehdejším ministrem zahraničí Jiřím Dienstbierem.

„Vzpomínám na ten den jako na jeden z nejkrásnějších. Bylo tady spoustu lidí, kteří byli spokojení a nadšení. Před celnicí na schodech jsem se sešel s tehdejším ministrem Dienstbierem. Řekl jsem mu: „Nazdar, pane kolego.“ On se na mě podíval, a protože byla hektická doba a nikdo nevěděl, kdo je kdo, tak mi řekl, zda jsem také ministr. Odpověděl jsem, že ne, že jsem topič. Navrhl jsem, že bychom mohli založit spolek topičů proti své vůli. Tak řekl, že je to dobrý nápad, že by dělal předsedu, já to ale zamítl s tím, že on topil tři roky, ale já tři pětiletky, tak že bych ho vedl já. Pak jsem se s ním ještě jednou sešel v Sušici. Byl to dobrý chlap, měl rád pivo a holky,“ zavzpomínal Kintzl.

Tehdy šel v čele průvodu, který směřoval ze Železné Rudy na hranice. Když se ohlédne zpět, je rád, že opona padla. „Nejsem ale rád, jak se to u nás vyvíjí. Ale říkám si, že se to snad zlepší, protože komunismus nás dusil čtyřicet let, nadělal se nepořádek. Teď je třicet let po revoluci, což je takový poločas, než se vše po těch desítkách let uklidní. Přeji mladým, aby si svobody užili a hlavně aby si jí vážili,“ řekl Deníku Emil Kintzl.