Právě teď spolu hovoříme na dálku, už od poloviny ledna pobýváte s týmem poblíž Abú Zabí, metropole Spojených arabských emirátů. Přitom někteří vaši protivníci se chystají přiletět až těsně před soutěží, která proběhne od 23. do 25. února...
Martin: Před minulým ročníkem jsme také přijeli do Spojených arabských emirátů s velkým předstihem, čímž jsme si utvořili dostatek času k testování našich dronů v místních klimatických podmínkách, které jsou poměrně specifické, a poskytlo nám to výhodu před ostatními týmy. Považujeme to za jeden z hlavních důvodů, proč jsme zde uspěli, a protože jsou letos úlohy výrazně obtížnější a komplexnější, přesunuli jsme se do pouště u Abú Zabí už 36 dnů před začátkem soutěže.
Jaké disciplíny vás v klání pojmenovaném Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge čekají? V jakých se cítíte silní?
Vojtěch: Vše se skládá ze tří samostatných úloh – autonomního odchytu letícího dronu, robotické stavby zdi a hašení požáru ve výškové budově. Dále soutěž obsahuje úlohu označenou Grand Challenge, která spojuje tyto tři úlohy do jedné, kde roboty musí splnit vše zároveň. V přípravě jsme se zaměřili na všechny úlohy, ale předpokládáme, že největší šanci máme v úloze autonomního odchytu létajícího dronu. Této problematice se intenzivně věnujeme již čtvrtým rokem.
Kde shledáváte vaše největší rezervy?
Vojtěch: Ty máme u třetí úlohy týkající se hašení požáru ve výškové budově. Tenhle úkol vyžaduje přechod z venkovního prostředí, kde je dron řízen pod GPS, do interiéru budovy, kde je přesnost GPS nedostatečná pro řízení. V interiéru budovy budou navíc umístěny překážky a jedna místnost bude dokonce vyplněna kouřem, který bude znesnadňovat orientaci dronu v prostoru. Předpokládáme však, že tahle úloha bude problematická i pro ostatní týmy.
Jaká je konkurence? Kdo vám dýchá na záda?
Martin: Soutěže se účastní 31 týmů, které byly vybrány z více než 200 registrovaných. Mezi favority můžeme určitě zařadit týmy z německé University of Bonn a čínského Beijing Institute of Technology, kteří obhajují, stejně jako my, vítězství z minulého ročníku. Další skupiny, u kterých lze předpokládat dobré umístění vzhledem k výsledkům, které dosud publikovaly, jsou například LASS-CNRS Toulouse (Francie), ETH Zurich (Švýcarsko), KAIST (Jižní Korea), Virginia Tech (USA), Georgia Tech (USA). Ale podobně jako my v minulém ročníku i ostatní týmy mohou překvapit a dosáhnout na výhru.
Mimochodem, jak lukrativní je úspěch v soutěži?
Martin: Vítěz samostatné úlohy získá výhru 350 tisíc dolarů a vítěz Grand Challenge hlavní cenu ve výši 1 milionu dolarů.
Kolik času vám zabraly celkové přípravy na Abú Dabí?
Martin: Na aktuálním ročníku jsme začali pracovat již před dvěma lety a během té doby proběhlo i několik terénních experimentálních kempů, kde jsme testovali různá řešení soutěžních úloh. Náš tým se skládá nejen z vědců a doktorandů, ale také z bakalářských a magisterských studentů, takže je těžké odhadnout počet člověkohodin přípravy. S jistotou lze říci, že se jedná o tisíce hodin strávených stavěním a technickými úpravami vybavení dronů a desetitisíce hodin vývoje algoritmů a jejich testování.
Kolikačlenný je váš tým? A jak máte rozdělené role?
Martin: Oproti minulému ročníku, kdy se náš tým skládal z patnácti vědeckých pracovníků a studentů tří univerzit – ČVUT, americké University of Pennsylvania a University of Lincoln – se skupina rozrostla na téměř třicet lidí, kteří se nějak zapojili. University of Lincoln byla nahrazena partnerem z New York University a tým Českého učení technického se z nynějšího počtu deseti lidí rozšířil na čtyřiadvacet. Zkušenější členové týmu mají na starosti vedení jednotlivých úloh, někdo se věnuje pouze technické úpravě dronů pro konkrétní úlohu a někdo připravuje simulační prostředí pro důkladné testování všech navržených algoritmů.
Jaké jsou vaše ambice?
Vojtěch: Doufáme, že se všechen investovaný čas projeví na výsledcích a povede se nám navázat na předchozí úspěchy.
