Africké safari na motorce. Keňa nabízí motorkářům spousty dobrodružství

Tisíce kilometrů nezpevněných cest, slibujících pořádné dobrodružství. Další tisíce pěkných asfaltek skrz dechberoucí krajinu. Milí lidé, ochotní pomoci. A stáda zeber či žiraf v bezprostřední blízkosti. To jsou důvody, proč cestovatel Matouš Vinš, spoluautor projektů Travel Bible a X-Challenge, doporučuje Keňu jako motorkářskou destinaci. Projel ji loni na obstarožní kawasaki.

Jak se vůbec půjčuje motorka v Africe?
Rezervaci jsem si zařídil online. Chtěl jsem trochu silnější stroj do offroadu, kterých ale v Keni moc není. Vláda totiž na cokoli nad sto padesát kubických centrimetrů uvaluje velkou daň, takže pořádnou motorku si může dovolit jen málokdo. Věděl jsem, že budu jezdit opuštěnými oblastmi, a tak jsem si zamluvil dvěstěpadesátku od Hondy, u které vím, že ji bez problémů sám zvednu. Po příchodu do půjčovny jsem ale zjistil, že má rozbité startování. Jako náhradu mi mohli nabídnout jen odhadem dvacet let starou Kawasaki KLR 650.

To vás asi nepotěšili...
Byl to přesně ten typ těžké motorky, se kterou nerad jezdím sám. KLR 650 je navíc celkem legenda. Pomalá, neobratná, nepohodlná, smažil se mi na ní zadek… Ale zase projede všechno a skoro se nedá zničit. I když tato byla kvůli špatné údržbě v řádném rozkladu, mimo jiné taky moc nestartovala. Vzal jsem to jako výzvu a díky každodennímu strachu, zda vůbec dojedu do cíle, byla cesta ještě dobrodružnější. Nakonec jsem měl tu mašinu celkem rád.

Řešil jste po cestě nějaké technické problémy? Je v Keni snadné najít opraváře?
Poruchy byly na denním pořádku. Modlil jsem se, aby nedošlo na výměnu dílů, protože byť jsou v Keni opravárny na každém rohu, na tyhle velké motorky se náhradní součástky sehnat skoro nedají. A že mi ručičky neukazovaly ani rychlost, ani stav nádrže, jsem v kontextu ostatních poruch ani nevnímal. Od třetího dne se mi například rozpadal řetěz, praskaly v něm válečky. Naštěstí ale vydržel pohromadě až do konce.

25 fotografií

Takže žádná napínavá historka?
Ale jistě... Jednou mi v odlehlé polopoušti motorka zapadla do bahna v brodu a nebyl jsem schopný ji sám vytáhnout. V tu chvíli jsem se navíc proklínal za to, že jsem s sebou vzal jen dva litry pitné vody. V ohromném vedru jsem se s tak malou zásobou ani nemohl pokusit vrátit pěšky. Tak jsem prostě doufal v zázrak a on se skutečně stal! Po chvíli se doslova odnikud vynořil pastevec, beze slova ke mně přišel, pomohl mi motorku vytáhnout a zase zmizel.

Byli na vás místní vždycky tak hodní?
Z Keňanů jsem byl nadšený. Kdykoli jsem po cestě zastavil se jen napít nebo se protáhnout, hned se kolemjdoucí ujišťovali, jestli jsem v pořádku. Obecně jsou to opravdu milí lidé, s nimiž se snadno seznamuje a kteří návštěvníky vítají s úsměvem na tváři. Navíc je pro cizince jednoduché se s nimi dorozumět. Tím, že je Keňa bývalou britskou kolonií, všichni mluví anglicky.

Je tam vůbec motorka běžný dopravní prostředek?
Země už je dost bohatá na to, aby si většina rodin mohla dovolit malou motorku, ale na auto často ještě nemají. Takže jsou vlastně skoro všichni motorkáři. Automaticky mě díky tomu brali mezi sebe, obdivovali „velkou mašinu“ a nechápali, že jsem přijel celých tři sta kilometrů až z Nairobi. Ani jsem se jim nesnažil vysvětlovat, že v Evropě běžně během dálničních přesunů zvládneme přes osm set kilometrů za den.

Na dvou kolech se asi člověk dostane i tam, kam běžný turista ne...
Rozhodně. Nejkouzelnější samozřejmě bylo setkávání se zvířaty. Viděl jsem nespočet zeber, žiraf, opic, buvolů… Nádhera.

Strach jste z nich neměl?
Člověk musí počítat s tím, že zpoza keře může kdykoli vyběhnout lev. Ale ve skutečnosti jsou nejnebezpečnějšími zvířaty hroši a buvoli. Moc se to neví, ale právě buvoli jsou hodně mstiví. Když třeba vyrušíte osamělého samce, neuteče. Instinkt mu velí hříšníka celý den pronásledovat, z čiré msty zabít a pak si v klidu dál žrát trávu, protože je to býložravec. Měl jsem se tedy na pozoru.

Jaké bylo naopak ježdění v provozu? Respektují místní řidiči pravidla?
Velké silnice byly nakonec tím největším nebezpečím. Zatímco běžný život plyne v Africe velmi, ale opravdu velmi pomalu, v provozu panuje děsivá rychlost. Na schůzku ve městě lidé klidně dorazí i o několik hodin později, ale při řízení pospíchají, jako by je honil vrah. Předjíždějí v úsecích, kde vůbec nevidí. Často na mě blikali dálkovými světly, ať uhnu, přitom oni se proti mně řítili v protisměru!

Na kolik vyjde půjčení motorky, kolik stojí benzin, jídlo a ubytování?
U motorky hodně závisí na typu. Kdo se spokojí s indickou stopadesátkou Bajaj na kratší výlety, zaplatí asi patnáct dolarů denně. Za dvěstěpadesátku dáte třicet, za silnější i mnohem víc. Benzin je o něco levnější než u nás. Jídlo začíná na patnácti korunách v lokálních jídelnách, za něco jiného než fazole s rýží však dáte okolo sto padesáti korun. Bydlení se taky sežene levné za pár dolarů, či drahé v turistických resortech. Já bydlíval, s trochou smlouvání, za ceny okolo tří set korun na noc.

To nevypadá jako nákladná dovolená...
V Africe jsou nejdražší vstupy do národních parků. V Keni ty nejlevnější stojí patnáct dolarů na den, ve většině ale zaplatíte padesát až pětašedesát. Na vstupném od turistů však celá existence parků a ochrana celosvětově unikátní přírody stojí, takže jsem peníze rád dal.

Vaše cesta byla zároveň pracovní, natáčel jste dokument.
Ano, byl jsem jako kameraman a dokumentarista součástí výpravy české dovozové firmy. V Keni se pěstuje jeden z nejkvalitnějších čajů světa, ale nikdo o tom neví, protože většina produkce skončí rozdrcena v levných čajových sáčcích. Jeli jsme hledat pěstitele, kteří by svou prémiovou sklizeň chtěli prodávat v malém napřímo. Vydělali by si víc a čeští gurmáni by si zase pochutnali na kvalitě rovnou od zdroje.

A kam se chystáte letos?
Už od návratu z Keni mám v hledáčku Ugandu, hlavně její nejvyšší horu Mt. Stanley. Jen nevím, kdy se tam dostanu. Určitě si ale tuhle zimu konečně projedu parádní silnice na Kanárech. Kamarád Jindra Fáborský z motoblogu Jednou stopou mě tam láká už pěkně dlouho... Nemůžu se dočkat.