V dobách Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů bylo běžné, že jejich opery si mohli poprvé poslechnout Brňané. V dnešní době je však světová premiéra původního díla vytvořeného pro brněnský soubor Národního divadla mimořádnou událostí.
Takovou byla v pátek opera Monument, jejímiž autory jsou David Radok a Marko Ivanović.
„Dílo vzniklo na objednávku divadla, takže už od prvních chvil bylo jasné obsazení hlavních postav. Vznikla tak opera doslova šitá na tělo jak souboru, tak budově Janáčkova divadla,“ vysvětlil skladatel a šéfdirigent brněnského operního souboru Marko Ivanović.
Podle obou autorů je nejtěžší najít téma – aby dnes dávalo smysl a šlo sdělit formou opery. Inspiraci našli v životním osudu sochaře Otakara Švece, který byl stejně jako dalších 54 umělců v roce 1949 přinucen zúčastnit se soutěže na vytvoření pomníku J. V. Stalina pro pražskou Letnou.
„Budování Stalinova pomníku je samo o sobě tak dramatické, že by ho mohl málokdo vymyslet,“ přiblížil režisér a autor libreta David Radok s tím, že se událostmi jen inspiroval a nejde o životopisný dokument.
Skladatele inspirovaly i předvolební klipy
Sochař Švec vyřešil absurdní a megalomanské zadání návrhem nerealizovatelného monumentu, který ovšem soutěž vyhrál. Politický tlak při tvorbě díla si nakonec vybral oběť nejvyšší a sochař spáchal sebevraždu.
„Pomník na Letné si pamatuju z dětství. Byl to největší Stalinův pomník na světě. Monument oslavující jednoho z největších diktátorů a vrahů historie, kdy během stavby docházelo k nejkrutějším politickým procesům. Tato absurdita pro mě byla také východiskem,“ dodal Radok.
Jeho text v jedenácti scénách zachycuje atmosféru a absurditu situací, do nichž jsou lidé manipulováni blíže neurčeným totalitním politickým režimem.
Ivanović prozradil, že se pro inspiraci díval i na předvolební klipy a videa politiků a sledoval, jak hudba manipuluje davem a hraje na city. Z toho vycházel třeba při scénách masových shromáždění.
„V hudbě neuslyšíte náznaky dobových ilustrací, tomu jsem se bránil. Používám hudbu v její plné šíři včetně různých stylových prostředků k navození odpovídajících emocí a nálad,“ podotkl skladatel, který použil opakující se motivy a příznačné styly pro konkrétní postavy. Třeba sochařova kolegu, který vše vnímá s lehkostí, doprovází swingová a jazzová hudba.
Ponurá šeď a 150 účinkujících
Na jevišti se objeví rekordní počet účinkujících – celkem víc než 150. Vedle desítky sólistů také členové operního sboru, Českého akademického sboru a Dětského sboru Brno.
Ponurost totalitního režimu pomohou dotvořit kostýmy Zuzany Ježkové. „Využíváme mnoha odstínů šedi v souladu s celou atmosférou inscenace. Když režim společnost zažene do kouta a chce ji přetvořit, občané se sami snaží nevyčuhovat. Šeď jim slouží jako mimikry, aby mohli ve své bublině přežít,“ vysvětlila pojetí kostýmů Ježková.
Podle šéfa opery Jiřího Heřmana dokáže Radok strhnout diváka myšlenkou, kterou chce v představení sdělit. „Vytváří inscenace, které diváky oslovují a baví,“ uvedl Heřman. V Brně znají třeba Radokovu Věc Makropulos, Tři fragmenty z Juliette a Lidský hlas.
Při psaní libreta Monumentu čerpal Radok i z dobového tisku z 50. let. „Pročítal jsem si formulace, které jsou jedinečně stupidní. Zároveň jsem si do textu vypůjčil i formulace dnešních politiků. Můj text však doslova nevysvětluje dané situace. Kdyby se totiž začal podobat činohře, přebíral by roli, kterou má v opeře hudba,“ vysvětlil Radok.
Z opery je cítit deprese doby
Sám je také autorem scény. Na jeviště by se celý pomník, který byl vysoký 15 metrů, nevešel. Diváci proto uvidí jeho fragment v podobě obří ruky.
Aby opera nepůsobila jako faktografický dokument, nezaznějí v ní žádná konkrétní jména. Sochař se zkrátka jmenuje sochař, ne Švec, v opeře se neobjeví ani jméno Nejedlého nebo Stalina.
Hlavní roli sochaře se ujal barytonista Svatopluk Sem. „Do opery se podařilo dostat atmosféru doby minulého režimu. Je z ní cítit deprese doby, což podporuje i hudba. Pozval bych na ni spíše mladší generaci, aby viděla, co tenkrát lidé prožívali,“ podotkl Sem.
V roli jeho manželky, jež stejně jako sochař spáchala sebevraždu, se představí Markéta Cukrová. „Téma konfliktu jedince s režimem je aktuální v každé době. Jako Češi navíc máme v uměleckých dílech dluh, co se týče ohlédnutí za minulostí předešlého režimu,“ sdělila Cukrová.
Kromě premiéry Monumentu 7. února v Janáčkově divadle jsou v plánu jen tři únorové reprízy.
Fantasy muzikál ukazuje lidstvo po katastrofěAž se jednou na Zemi objeví bytosti z vesmíru, stane se dorozumívacím prostředkem hudba. Tak zní motto nového muzikálu Ráj od autorského dua Zdenka Merty a Stanislava Moši, který měl v sobotu premiéru v Městském divadle Brno. Příběh se odehrává čtyřicet let poté, co na Zemi došlo k záhadné katastrofě a lidstvo se ve svém vývoji ocitlo celá staletí zpět. Jeho hlavním hrdinou je Ruden, zestárlý muž, kdysi brilantní klavírní virtuos. Potkává se s chlapcem, jenž v troskách města náhodou objeví funkční klavír. Dalším motivem muzikálu je chlapcova láska k mladé tanečnici. Vše se odehrává v kulisách světa zničeného roboty a ovládaného mimozemskou civilizací. Hudební dílo z budoucnosti tak nastíní i otázku, nakolik mohou počítače a umělá inteligence nahradit a přesáhnout člověka. Inspirací pro sepsání muzikálu byl pro Mošu i italský koncert z roku 2017, kde orchestr dirigoval robot. Ráj je posledním dílem trilogie a volně navazuje na předchozí Peklo a Očistec. Diváci se mohou těšit na Lukáše Janotu, Stanislava Slováka či Zoru Jandovou jako hostující herečku. |
