Na výrobku a jeho obalu či v reklamě nachází spotřebitel řadu informací, které mu mají pomoci při nákupu a orientaci v nabídce zboží. Mnohé z nich se staly postupem času povinnými, ale jinak je stále na výrobci anebo obchodníkovi, jakými dalšími sděleními chtějí kupujícího přesvědčit, že právě jejich výrobek stojí za zakoupení. Přesto ale jedna z pohledu spotřebitele podstatná informací dnes stále chybí, a to je „přímá“ informace o životnosti daného výrobku, podobně jako je tomu u potravin a jejich trvanlivosti, nebo alespoň „nepřímá“ informace o očekávané době použití tohoto zboží pro daný a spotřebitelem sledovaný účel.
Článek původně vyšel v únorovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborném měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.
Jak dlouho budu moci nerušeně sledovat své oblíbené pořady? Jak dlouho budu moci uchovávat potraviny v chladu, kolik talířů umyji, kolik vyperu košilí anebo kolik ve svém domě vyvrtám děr, než mi daný výrobek „odejde“? To jsou přesně otázky, na které chce spotřebitel znát odpověď, ale na které mu výrobci, ani když si pečlivě prostuduje všechny doprovodné informace k výrobku, dnes prakticky až na skutečně pár výjimek neodpovídají, a situace není o mnoho lepší, ani když se rozhlédneme jinde v EU.
Dá se pochopitelně namítnout, že technologie a současná technika jdou dopředu takovým tempem, že zastarávání výrobků je logické a mnohem rychlejší, než jsme si vůbec dovedli představit, a že se na tom mohly podepsat a velmi pravděpodobně podepsaly i některé regulativní požadavky na technologické úpravy a používané materiály, ale podstata těchto otázek zůstává stále stejná, a dnes se k ní přidala ještě i značná citlivost značné části evropských spotřebitelů na otázky spojené s ochranou životného prostředí.
A výsledek je tu. Jednotlivé otázky se slily v jednu podstatnou, a tou je, jak dlouho může daná komodita spotřebiteli sloužit, než se s ní rozloučí a než se z ní v tom lepším případě stane např. roztříděný odpad.
A podle mého názoru je tak pochopitelné, že na tuto situaci zareagovaly i evropští zákonodárci a že také i Evropská komise přešla v Bruselu od proklamací k činům a představila soubor opatření na podporu cirkulární ekonomiky, mezi nimiž ta, která mají prodloužit dobu používání spotřebního zboží a garantovat spotřebitelům jejich delší „životnost“, se rozhodně neztrácí a nezapadají.
Jak se to promítne u nás do odpadového hospodářství, a věřme, že pozitivně, teprve uvidíme, ale jedno je jasné, nová opatření a na ně navazující přímo použitelné předpisy si u výrobců i obchodníků vyžádají změny a spotřebitelé to, alespoň pokud jde o průzkumy, které jsme ve Sdružení českých spotřebitelů provedli a v roce 2019 i představili, ocení.
Už v roce 2016 jsme na trh pro spotřební zboží uvedli značku kvality Životnost PLUS (www.zivotnost-plus.cz) a snažíme se nejen o její zviditelnění mezi výrobci a obchodníky, ale nabízíme jim i možnost uzavřít naším prostřednictvím se svými klienty v ČR dobrovolnou dohodu, jak budou tyto požadavky, které spotřebitelé u nás opakovaně vznáší, nad rámec současné i budoucí legislativy naplňovat.
I u nás totiž nejen v zájmu ochrany životního prostředí, ale i ve vlastním zájmu, spotřebitelé chtějí při nákupech preferovat ty výrobky, které mají mnohem delší životnost, než ty ostatní.
