Díky vzhledu už byl v mnoha zemích. Teď fotí Lukáš Hájek přímo ve městě módy, italském Miláně. Bývalý kanoista, nyní model v dalším dílu seriálu Moje cesta přiblížil život plný castingů, seznamování a sportu. „Vždy, když řeknu, že jsem z Prahy, tak jsou nadšení. Super pivo, krásné město, říkají,“ pochvaluje si čtyřiadvacetiletý Čech.
„Před Vánoci jsem se vrátil domů do Prahy z Filipín. Krásné svátky s rodinou. Ale hned pátého ledna ráno mě čekal odlet do Milána. Už jsem tu kdysi byl, takže jsem věděl, co čekat. Příjemné malé město, od příletu mi tu ale byla strašná zima. A protože jsem chodil neustále po castinzích, počasí jsem si pořádně 'užil'.
Když Milán porovnám s Asií, kde jsem předtím pracoval, je tu všechno takové jednoduché. Akorát bydlím mimo centrum, takže to mám trochu dál na dojíždění. A ubytování není nic moc. Pět lidí v malém bytě, kteří se dost střídají. Skoro každý den jiný spolubydlící. Je to jak hostel.
Než jsem do italského města módy přijel, různí modelové mě trochu varovali, že tu vládnou zvláštní praktiky. Prý mi možná budou psát fotografové, jestli s nimi nafotím fotky, kde budu nahý a podobně. Ale to se mi nestalo. Došlo akorát k tomu, že jsem jednomu fotografovi odepsal, že nechci fotit topless (bez trička), a on focení zrušil. Někteří modelové v Asii mě dokonce varovali, že v Miláně jsou občas od návrhářů nabídky, že člověka dostanou na přehlídku za sex. Ale s tím jsem se tedy nesetkal naštěstí vůbec.
Co se týká práce, tak zatím nic slavného. Je tu opravdu veliká konkurence. Na casting přijde i tři sta borců a je velmi těžké se trefit do požadavků. Značka například ví dopředu, že chce blonďatého kluka, ale i tak tam dorazí hodně tmavovlasých a oni je musí roztřídit. Jedna věc je tedy, trefit se do základního požadavku na vzhled. Druhým kritériem je, aby člověku sedlo oblečení, které má fotit. Stalo se mi několikrát, že jsem se na focení hodil, líbil se, ale pak mi dali sako a hned jsem viděl, že je mi malé. Mám zkrátka moc široká ramena.
I přesto jsem tu měl několik focení. Jedno v Neapoli, což byl příjemný výlet. A pak jsem tu dělal i takzvaně fitting. To znamená, že si na vás návrhář zkouší oblečení. On má prostě svou značku, vás využije k tomu, že si oblékáte jeho oblečení a on může pak posoudit, jak to má upravit. Živý model je zkrátka něco jiného, než když to hodí jen na figurínu.
A jací jsou Italové? Musím říct, že když potřebuji nějak pomoct nebo poradit, chovají se hezky. Moc tedy neumí anglicky a někdy mi připadají hodně temperamentní. Často je vidím se rozčilovat a řvát. Když jsme například byli na fotbalovém zápase Verona – AC Milán s bráchou a dvěma kamarády, přišli jsme trochu pozdě a chtěli si sednout na svá místa. V tu chvíli už jsme ale samozřejmě některým clonili, protože už byli posazení. Hrozně na nás řvali, že nevidí a překážíme. Tam jsem asi nejvíc pochopil ten rozdíl oproti Čechům, jsme klidnější.
Brácha za mnou přiletěl s kamarády, aby v Itálii oslavil narozeniny. Za což jsem byl rád. Po měsíci jsem viděl někoho, koho opravdu znám. Mám sice dobré vztahy se všemi lidmi tady, myslím s ostatními modely a všemi kolem, ale nikdy to není to opravdové bližší přátelství, kamarádství. Bylo to super. Samozřejmě, že jsme se totálně sundali. Až moc. Měli jsme v plánu, že popijeme a půjdeme do klubů. Ale přehnali jsme to a do klubů se vůbec nedostali. Když vyhazovači vidí, že jste na mol, nepustí vás. Nebyla to tedy jedna z těch lepších párty, nepovedlo se to.
Milán není zas tak krásné město, ale je to tedy neuvěřitelně párty-město. Nikde jsem neviděl tak plné kluby v neděli. Není tu žádný rozdíl v tom, jestli jdete pařit v pátek nebo na konci týdne. Na druhou stranu musím říct, nevím čím to je, ale tady nikdo z modelů a modelek moc na párty nechodí. Třeba v Asii chodí víc už proto, že tam mají mnohdy alkohol zdarma a rezervovaný stůl. Tam nás víc vítali, tady jsem se s ničím podobným nesetkal.
Co se týká seznamování, ať přijedu kamkoliv, vede u mě Tinder. Jako někdo hraje na mobilu hry, já v podstatě hraju Tinder. Jedu v metru a dávám doprava doleva (aplikace na seznamování – zájem a nezájem se vyjadřuje přesunutím fotky nalevo či napravo). Ne, že bych psal každé holce, ale pořád takhle vybírám.
Sešel jsem se například s jednou Italkou, abych to tu poznal jinak, víc než přes průvodce. Česká holka, co tu pracuje jako turistická průvodkyně, vás zkrátka nevezme na místa, jako Italka, která zde žije celý život. Šli jsme na večeři, a pak na procházku po Miláně. Bylo to fajn. Tinder zkrátka nepoužívám jen na to, abych si domluvil rande. Má to víc využití. (usmívá se)
Krom ‚hraní na Tinderu‘ tu chodím každý den cvičit do venkovní tělocvičny. Občas si jdu i zaběhat, ale to tolik nepotřebuji, protože hodně nachodím. Každý den jsem aktivní, ale nepřeháním to. Rád bych i trénoval trochu víc, chtěl jsem nabrat ve svalech, ale vlastně nemůžu. Protože mám už teď moc veliký obvod hrudníku. Tím pádem, i když bych chtěl trochu nabrat, musím si dávat pozor, aby to nebylo v mírách. Což je hlavně právě obvod hrudníku, který mám dost velký už z kanoistiky, stejně jako široká ramena. Můžu vlastně nabírat svaly leda na rukou a nohou.
Co se práce týká, v nejbližších dnech mě čeká hodně castingů, protože v Miláně bude ženský fashion week, který je víc než mužský. A některé přehlídky jsou spojené, tedy shánějí tam i kluky. Když dostanu nějakou práci, zůstanu tu dál.
Jo a čeho jsem si tu všiml hlavně… Italové mají ohromně rádi Prahu. Vždy, když řeknu, odkud jsem, jsou nadšení. Super pivo, krásné město, říkají. Prahu tady opravdu zná každý a vnímají ji jako krásu.“
