Být třetí na světě v biatlonovém sprintu, jak vám to zní?
To nezní, to se musí prožít a zažít. Je to nádherné, o něčem takovém jsem ani nesnila. To se nedá popsat, to je můj nejlepší životní výsledek. Uspět na mistrovství světa, tak to je fakt sen.
Dá se popsat jedním slovem, co se vám povedlo?
Nedá, je to úžasný, naprosto nádherný pocit. Ty momenty, které teď prožívám… přála bych si, aby trvaly věčně. Cítím na sobě, že práce, kterou jsem za poslední dvě sezony odvedla, se vrací.
Vnímala jste během závodu, jak si vedete?
Vůbec, od začátku jsem nevěděla, jak to může být. Delší dobu jsme nezávodily, tak bylo těžší dostat se do závodního tempa, ale konečně se mi povedlo být pravou biatlonistkou - vyhnala jsem z hlavy všechny negativní myšlenky, soustředila se na daný okamžik a nad ničím nepřemýšlela. Jsem ráda, že se to povedlo zrovna teď a tady.
Byl nějaký moment, kdy jste vycítila, že to dneska půjde?
Těžko říct. Ještě když jsem šla na start, tak jsem cítila, že to bude pěkně bolet. V prvním kole mě pak trochu zaskočilo, že mi na trati nikdo nic neříkal. Tak jsem si myslela, že jsem dlouho nezávodila, nikdo ode mě nic neočekává a že to asi bude blbé, tak mi raději neříkají, jak jedu. Po ležce už mi ale hlásili, že jedu osmnáctá a jsem první mezi těmi, které mají chybu. V tu chvíli jsem věděla, že nejedu tak špatně.
Pak přišla úžasná, blesková a čistá stojka za 22 vteřin.
Nechápu to no. Když se cítím dobře, střílím rychleji, naopak když mi to nejde, všichni mi říkají - zpomal, zpomal, ale já na sobě cítím, že čím rychleji udělám, co mám naučené, tím je to pro mě jednodušší. Čím víc totiž o své střelbě přemýšlím, tím víc chybuju, a teď jsem opravdu nepřemýšlela.
Do posledního kola jste vjížděla jako druhá. Bolelo hodně?
Bolelo, bolelo hodně. Věděla jsem, že si musím takticky rozložit síly, takže jsem nezačala moc rychle, ale v půlce kola jsem zjistila, že už nemám odkud brát. Takže jsem se modlila, abych vydržela až do cíle a medaile z toho byla. Povedlo se to a jestli jsem druhá, nebo třetí, to je mi teď fakt jedno.
Lucie Charvátová si ve sprintu na MS v Anterselvě dojela pro bronz.
V cíli jste hned věděla, že máte medaili?
To jsem hlavně úplně padla. Nestává se mi to často, ale teď jsem sotva mohla popadnout dech. Nechala jsem tam úplně všechno, co ve mně bylo a pak chvilku čekala a ptala se, jestli to dopadne. Čekali jsme na Ukrajinku (Semerenkovou), kdy už jsem strašně doufala v tu bronzovou medaili. Být čtvrtá je nádherné, ale pořád je to bramborová medaile. Jsem ráda, že jsem třetí, tohle je nejkrásnější moment mého sportovního života.
V minulosti jste si vyslechla spoustu kritiky. Je tohle nejlepší odpověď?
Jo, je. Dělám sport pro sebe, ale co jsem si zas prožila v letošní i předchozích sezonách, to je jako na houpačce, nahoru dolů a těžko se s tím člověk vyrovnává, je to těžký. Jsem ráda, že to je můj výsledek. Je to zadostiučinění po té celoživotní dřině, kterou do sportu dávám. Jsem ráda, že jsem to loni ani předloni nevzdala, protože těch myšlenek už jsem měla hodně. Že tady možná nejsem správně, ale jsem ráda, že jsem bojovala.
Vážně jste zvažovala konec kariéry?
Několikrát jsem opravdu uvažovala o tom, že bych to s biatlonem mohla ukončit, protože určitě i v rámci studia vím, že se můžu vydat jinou cestou, než je jenom čistě sport. Doufám, že tyhle dveře ještě nechám chvilku zavřené, a ještě v biatlonu můžu nějaký pátek setrvat.
O to větší zadostiučinění to pro vás nyní musí být.
Já to nechci mínit hnusně nebo zle, ale za celý svůj život jsem dostala hodně pozitivních zpráv, ale také hodně negativních. Lidé si dovedou vylít zlost opravdu nepříjemným způsobem, proto jsem ráda, že jsem ze sebe mohla vydat maximum, co ve mně je, protože víc už asi nedokážu a tohle je tak, jak... jak jsem snila a mě se to povedlo. Prožila jsem svůj sen a ať si říká kdo chce, co chce, jsem ráda, že jsem tady a že jsem to nevzdala.
Lucie Charvátová s bronzem, který si vyjela ve sprintu na MS v Anterselvě.
Bude velká oslava?
Jo, určitě. Ještě nevím s kým a kde, ale všechny vás zvu. Před 14 dny jsem měla narozeniny a dostala jsem od celé té naší party nádherný dort. Oslavy jsou vždycky výjimečné a báječné. Spousta týmů nám asi závidí, že se dokážeme takhle spolu bavit.
V neděli vás čeká stíhací závod, do kterého vyrazíte ze třetího místa. Bude těžké se na něj naladit?
Myslím, že teď už není potřeba si něco dokazovat. Tohle je pro mě výjimečný výsledek, přijímám ho a jsem strašně ráda, že ho mám. Neznamená to, že bych teď měla být víc pod tlakem. Já si to teď už fakt můžu užít a myslím, že mohu překvapit, ale můžu to taky pokazit. Nemám žádný speciální plán, jak se na neděli připravit. Bude teď náročné to všechno vstřebat, ta neděle určitě bude vysilující, protože budu nervózní, ale zároveň budu moci vystartovat z pozice, o které se mi mohlo vždycky jen zdát.
