Plnoštíhlým ženám dává Alena Wilson řešení v podobě dělení nejrůznějších částí oblečení a zdobení, které se opticky zužuje směrem k pasu. „Mám spoustu svetrů i sak, která si šiji na míru, nejoblíbenější barvu černou, ale dovolím si i tmavomodrou nebo hnědou,“ popisuje návrhářka svůj šatník.
Platí podle vás, že se s přibývajícím věkem už některé oblečení nehodí nosit?
Není to o tom, jestli si něco můžete nebo nemůžete dovolit. Spíš jde o to, jak to na vás vypadá, jestli celek působí esteticky. Pokud budu mít v šedesáti krásné nohy, tak je ukážu. Pokud mám v padesáti skvělou postavu, nebudu chodit v usedlém oblečení! Naštěstí nám jsou příkladem slavné osobnosti středního věku z obálek časopisů pro ženy, které se oblékají módně, sexy a elegantně. Ani já nebudu nikdy usedlá. Květovaná zástěra u mě v žádném případě nehrozí!
Alena Wilson
|
Jak poznáme, co by se mělo ukazovat a co by se naopak mělo skrývat?
Buď máme přirozený talent vidět, co na nás není úplně dokonalé, nebo si necháme poradit. Obě možnosti jsou správné. A pokud v zrcadle vidíme, co máme, a dokážeme odhadnout, kde máme naší postavě pomoct - kde přidat a kde naopak ubrat, tak je to perfektní.
Spousta žen trpí nejrůznějšími mindráky. Jak jim dodat sebevědomí?
Je to jen o tom, vidět hezky sama sebe. Podívat se do toho zrcadla a mít se ráda. Chodí za mnou ženy, které mají dokonalé postavy a stejně mají spoustu komplexů. Přitom, když přijde do společnosti žena, která je naprosto perfektně oblečená s naprosto dokonalou postavou, ale nevěří si, postává a zastíní ji svou energií jiná, která má třeba pár kilo navíc, ale září vnitřní silou a všichni ji obdivují. Ženy by se měly naučit, kdo jsou a proč se mají rády.
Před pár lety jste byla výrazně štíhlejší. Cítila jste se lépe než dnes?
Líp se cítím teď a je zajímavé, že to říká spousta žen v mém věku. Mám už určité zkušeností, není mnoho věcí, které by mě šokovaly nebo překvapily. Ze situacemi se dokážu vyrovnat jinak a mám jasně dané sny a cíle, kterých chci dosáhnout. Ve dvaceti je člověk ještě dítě, které tápe, ale jak „zraje“, cítí se čím dál lépe.
