Zelenka o trofeji i stěhování do Třebíče. Pomohl by tamějšímu klubu?
Foto: Milan Podpera, hcskoda.cz
Cena pro nejlepšího hráče Chance ligy, která se udílí od minulé sezony, nese jméno Tomáše Zelenky. Někdejšího třebíčského kanonýra, který po úrazu v derby s Jihlavou (rok 2001) skončil na vozíku.
Historicky prvním vítězem Ceny Tomáše Zelenky se stal loni vsetínský útočník Luboš Rob. Zelenka mu v úterý přijel slavnostně předat trofej do Plzně, kde nyní Rob působí.
Tomáši, jak se vám líbí trofej pro nejlepšího hráče Chance ligy?
Moc, moc se mi líbí. V úterý před předáním jsem ji poprvé viděl naživo. A vypadá teda luxusně! Líp než na obrázku. V reálu je ještě hezčí a zajímavější, jak je trojrozměrná. (směje se) Jsem na ní pyšnej.
Trofej je kovaná. A vy jste mi říkal, že jste od fochu.
Jojo, trošičku. Když jsem studoval strojní průmyslovku, tak jsem byl chvilku kovářem. Asi dva, tři měsíce. Takže jsem si vzpomněl na ta léta na studiu. Možná, že bych si na ní troufl, v dobách své největší slávy v kovářině. (usmívá se)
Vážně?
Né, to si jen dělám srandu. (směje se) V rámci průmyslovky jsme se učili jak na soustruzích, tak na frézách i v kovárně. Abychom měli od každého něco a poznali všechny tyhle provozy.
Jste rád, že trofej nese vaše jméno?
Tak jasně, kdo by nebyl rád. Ale nevím, jestli jsem toho hoden...
„Když jsem studoval strojní průmyslovku, tak jsem byl chvilku kovářem."
Říkal jste, že jste si to trošku rozmýšlel.
Jojo, právě kvůli tomu. Strašně jsem si rozmýšlel, jestli by to mělo nést moje jméno. Ale jsem rád a jsem poctěný, to jednoznačně. Doufám, že ta trofej bude dělat radost a neskončí ve sklepě, ale někde v obýváku.
Luboš Rob o nové trofeji: Nečekal jsem, že je tak velká
Symbolika je i v tom, že trofej vyrobili studenti Střední průmyslové školy v Třebíči. A právě v Třebíči jste odehrál čtyři sezony.
Třebíč a vzpomínky? Ty jo... (usmívá se) Vždyť tam jsem prožil svoji největší hokejovou kariéru, tam mě to bavilo! Akorát jsem pozdě pochopil princip hokeje, jak v něm být dobrej. Začal jsem až moc pozdě. V tomhle jsem bohužel dospěl pozdě. Mohl jsem na sobě začít pracovat o něco dřív a možná bych na tom v kariéře byl ještě líp. K Třebíči se ale vážou pouze ty pozitivní a nejkrásnější vzpomínky.
Když jste hrál za Třebíč, bylo vám dvacet. Bylo to divoké mladí, nebo jste byl klidnější?
Hele, já jsem byl vždycky takovej, jak to říct... Takovej ňouma a slušňáček. (směje se) Ale v Třebíči jsem trošku zvlčel, to je pravda. Díky mému hokejovému tátovi Tomáši Zemanovi. Bydlel jsem s ním na Hotelu Atom a prožili jsme spolu hodně času.
„Hele, já jsem byl vždycky takovej, jak to říct... Takovej ňouma a slušňáček."
Tenkrát chodilo v Třebíči na zápasy pět tisíc lidí.
Ta atmosféra byla skvělá! Hrál se dobrý hokej, vyhrávalo se, hráli jsme vždy o první čtyři místa v tabulce. Navíc tam ještě byla znát euforie po postupu ze druhé ligy. A k tomu se ještě hrála obrovská derby proti Jihlavě a tenkrát i proti Znojmu.
A kde teď pracujete? Stále i u hokeje?
Dělám tak všechno a nic. Trošku jsem pořád u para hokeje, pak dělám i svoji práci. Zkouším rozjet jeden projekt. Dělám toho spoustu, snažím se nějak zabavit.
A od čeho od práce vypnete, sledujete třeba nějaké seriály?
Jojo, mívám to jako kulisu. Obecně mám rád sitcomy.
Netflix máte?
Ne, to ne, stačí mi Comedy Central, případně Nova 2. Tam to jede celý den. Když zaslechnu o nějakém seriálu dobré recenze, třeba o americkým, tak si ho pustím.
A na co koukáte teď?
Klasika. Třeba na Takovou moderní rodinku, samozřejmě ještě občas Přátelé.
„Trošku jsem pořád u para hokeje, pak dělám i svoji práci."
Bavili jsme se, že bydlíte střídavě v Litvínově a Brně.
Ano, je to pořád takhle. Teď to ale bude dokonce tak, že budu napůl v Třebíči a v Litvínově.
Fakt?
Jojo, možná už od března.
A kde, v Borovině?
Jojo, přesně tam. (směje se) Já vlastně ani neměl moc na výběr. Vybíral jsem mezi městem, kde je projekt přestavby bývalé spořitelny, a Borovinou. Nakonec jsem vybral Borovinu, protože jsem nestihl zrealizovat finance. Vázalo se to totiž na prodej bytu v Brně, a to jsem nestihl. V úvahu už tedy přicházela jen ta Borovina.
„Teď to bude tak, že budu napůl v Třebíči a v Litvínově."
Budete tím pádem do Třebíče chodit častěji na hokej?
V Třebíči teď probíhají nějaké změny. Takže očekávám, jak se to vše bude vyvíjet. Mluvil jsem s Leošem Čermákem a Dolňou (David Dolníček, pozn. red.). S klukama Eratama tedy ještě ne... Uvidíme. Třeba, když budou chtít s něčím pomoct, se do toho i rád zapojím.
Dřív jste myslím v Třebíči pomáhal s marketingem, že?
Jo, to byla taková ta první vlna. Chtěl jsem se nějak angažovat, ale nevím, jak to nazvat... Asi ještě nebyla ta správná doba.
„Třebíč? Když budou chtít kluci s něčím pomoct, třeba se do toho i rád zapojím."
Fanouškům jste se nedávno připomněl jako spolukomentátor na mistrovství světa v para hokeji. To jste si užil, ne?
Jo, to jo. Pracuju doma, od počítače. Občas vyjedu na schůzky, takže jsem taky v terénu, ale většina práce je z domova. Jsem potom trošku izolovanej a trpím takovou sociální deprivací. A moc toho jako neřeknu. (usmívá se) Takže potom mám problém se vyjádřit.
To mají ale, myslím, všichni, když na ně najednou rozsvítí to světlo...
No... Ale s Robertem Zárubou jsem si to užil. Vždycky se vidíme jednou za čtyři roky na paralympiádě. Teď to bylo dřív, když se konalo mistrovství. Jo, bylo to dobrý. Teda snad to bylo dobrý...
„Za tu dobu, co jsem na vozejku, se situace pro vozíčkáře jednoznačně zlepšila."
Zlepšila se v Česku v posledních letech situace pro vozíčkáře?
Za tu dobu, co jsem na vozejku, tak jednoznačně. Teoreticky se můžeme dostat kamkoliv. Ale zas – kdo by na vozíku jezdil kamkoliv? (usmívá se) Praha je ještě taková složitější, ale tak je to historické město s historickým centrem... Hodně se toho každopádně zlepšilo.
Co vás napadá, že by se dalo ještě zlepšit?
Asi pořád je co zlepšovat: co se týče infrastruktury, sociálních zařízení a podobně. Máme to trošičku komplikovanější, fungujeme na jiném principu. Tohle by nám usnadnilo možnosti dostat se někam jinam.
Foto: hstrebic.cz
Historicky prvním vítězem Ceny Tomáše Zelenky se stal Luboš Rob. Sledoval jste loni jeho výkony?
Jen jsem slyšel, kdo tu cenu dostane. Ale moc jsem to nesledoval. Měl jsem hodně práce a neměl tolik času koukat na hokej. Jaký je hokejista, na to jsem se podíval v úterý. U toho prvního gólu Plzně to udělal opravdu krásně.
Loni dal v základní části první ligy 39 branek. Sám z hráčské kariéry asi tušíte, že není jednoduché nasázet tolik gólů...
Jo, to je skvělé číslo. Čtyřicet gólů za sezonu, to si zaslouží velký obdiv. Co já si pamatuju, já dával kolem dvaceti gólů. Ono je samozřejmě otázka, kolik se hraje zápasů, každopádně je to ale skvělý počin. Asi mu ta trofej náleží právem.
O vítězi hlasují sportovní manažeři. Je to podle vás nejobjektivnější způsob, jak určit nejlepšího hráče sezony?
Jednoznačně. Splňuje to kritérium objektivity, a to je jedině dobře.
„Čtyřicet gólů za sezonu? Luboš Rob si zaslouží velký obdiv."
Cena se letos předávala v Plzni. Máte na ni nějaké speciální vzpomínky, třeba když jste sem jezdili s litvínovskou juniorkou?
Vím, že jsme sem jezdili, to si pamatuju, ale že bych měl nějakou historku, to asi ne... Jen se mi vybavuje, nevím, jestli to tady ještě je, ale byla tady dřív taková hospoda, kde jsme obdivovali velkou výstavu puků. Bylo to docela známé, myslím, že to bylo někde přes ulici od stadionu. Chodívali jsme tam na oběd v rámci turnajů. Jinak na Plzeň, že bych měl ještě nějakou extra vzpomínku...
Možná na pivo.
No. (zasměje se) Jsem ale rád, že jsme se tam v úterý mohli potkat s Tomášem Vlasákem, viděli jsme se po dlouhé době.
Vy jste spolu hráli?
Když byl v Litvínově, tak jsme to tenkrát my mladí zkoušeli v áčku. A tam byl Tomáš, takže odtud se známe.
„Jsem rád, že jsme se v úterý v Plzni mohli potkat s Tomášem Vlasákem."
Luboš Rob si na Vsetíně vystřílel angažmá v Plzni. A daří se mu i o patro výš.
Já z vlastní zkušenosti úplně nemůžu posoudit, jak je těžký ten přechod mezi první ligou a extraligou. Já ten přechod nikdy neabsolvoval. Nicméně, já si vždycky myslel, je to tedy otázka mého názoru a přesvědčení, že když přichází hráč z první ligy do extraligy, tak pokud je to jeden hráč a má dobré individuální kvality, je schopný zapadnout. Zvlášť, když k sobě bude mít kvalitní spoluhráče. Rozdíl pak je v týmech, když někdo postoupí výš. Podle mě ale v jednom, dvou hráčích, pokud přijdou a zapojí se do týmu v extralize, to není znát.
Luboš Rob přebírá cenu Tomáše Zelenky
Jak je důležité, že Luboš Rob přišel z první ligy do elitního týmu extraligy?
Určitě to patří ke klíčovým faktorům k tomu, aby se mohl posunout dál a zůstat v extralize. Já ale navážu: podle mě to není otázka dobrého a špatného týmu. Když bude mít okolo sebe dobré spoluhráče, když tam bude dobrá nálada a ta chemie, tak si myslím, že i kdyby hrál v posledním týmu, je schopný se prosadit.
Vy sám jste někdy pokukoval po extralize? V první lize jste rozhodně nebyl špatný hráč.
Děkuju za to, vzpomněl jsem si. (usmívá se) Když jste mluvil o těch gólech, tak já jsem těsně před tím úrazem, myslím, dával kolem dvaceti gólů. To patřilo k nejlepším číslům v lize. Samozřejmě jsem pokukoval, chtěl jsem. A možná, že se i něco šeptalo v zákulisí, ale nikdy k tomu fyzicky nedošlo.
„Hokej se mi poslední dobou moc nelíbí. Chybí mi tam trošku kreativity."
Už jste to trochu nakousl. Máte teď čas sledovat hokej?
Loni jsem extraligu sledoval opravdu hodně. Letos už je to s tím časem trošku na štíru. Trochu to samozřejmě sleduju, problém je ale v tom, že se mi ten hokej poslední dobou moc nelíbí. Chybí mi tam trošku kreativity, je to takové moc automatické. Moc mě to pak nebaví a ta energie s tím vynaložená se mi asi moc nevrací. Bohužel i Litvínov, což je moje rodné město, je v problémech... Je to jedno s druhým, mockrát jsem tam letos nebyl.
Každopádně Litvínovu pořád držíte palce, ne?
To jednoznačně. Jsem přesvědčený, že to určitě udrží a že budou hrát extraligu i příští roky.
Share on Facebook
