Téměř bez povšimnutí probíhala několik let rekonstrukce bývalého pivovaru Ležky u Lubence, jehož budovu koupil emigrant Miroslav Šefl. 61letý důchodce, který se kvůli komunistům nemohl před revolucí z Německa vrátit do rodné země, nedávno prvně představil veřejnosti objekt jako muzeum se čtyřmi expozicemi. Některé vycházejí z jeho osobních životních zkušeností. „Já sám jsem do republiky 9 let nesměl. Až po revoluci. Byli jsme perzekvovaní do roku 1992. Mezitím zemřela matka, bratr, ani jsem jim nesměl na pohřeb,“ svěřil se redakci, proč se rozhodl v muzeu mimo jiné vystavovat akta Státní bezpečnosti a odkrýt, kdo v minulém režimu působil lidem utrpení jako spolupracovník StB.
Dříve utajované složky z archívů StB vystavil nadšenec v souvislosti s nedávným výročím 30 let od sametové revoluce. Expozice je specifická tím, že v ní mohou lidé objevit i jména osobností a veřejných činitelů, která jsou jim známá z jejich regionu, ale například i detaily o kontroverzní spolupráci hudebníka Jima Čerta.
Fotogalerie: - Muzeum Stb v pivovaru
Redakce PL se přidružila k prohlídce v den, kdy se jí účastnilo i několik zastupitelů nedalekého města Kryry. Mnozí otevřeně sdělili, že si přišli ověřit, že agentem StB byla opravdu i konkrétní osoba, která dnes působí ve vedení městské radnice.
Nečistí mezi námi…
„Vy máte jednoho bývalého agenta přímo na radnici,“ obrátil se opravdu Šefl na několik komunálních politiků z Kryr. Jde o místostarostu Kryr Miroslava Sahulku, který je ve svazcích Archivu bezpečnostních složek veden jako bývalý agent, který měl zadán úkol od Státní bezpečnosti v roce 1983.
„Tady jsou akta Miroslava Sahulky neboli Mirka Bočka. Byl jsem v kontaktu i s Milošem Hübnerem, kterého StB ‚realizovala‘, tedy o kterého se prostřednictvím agenta Bočka zajímala,“ vede přítomné ke konkrétním spisům. Proč mu vadí, že tento komunální politik stojí v čele obce? „Jde o princip. Když zloděj něco ukradne a je odsouzený, tak si trest odsedí – v pořádku, dostal trest. Dostal trest například pan Sahulka? Jakého zadostiučinění se dočkal dotyčný člověk, kterého svým způsobem postihl? Mohl by jinak mít úplně jinou životní situaci,“ vysvětluje.
Politici jakkoli spolupracující s dřívější StB by podle něj neměli figurovat v komunální politice: „Nejsou čistí. To pak nemůžeme mluvit o revoluci…“
Paradox: Donášel i jeho bratranec
Tématu StB je věnovaná sáhodlouhá řada nástěnek, které ukazují přímo akta z Archivu státní bezpečnosti, která byla dříve přísně tajná. Nechybí ani „zátiší“ připomínající dobové výslechové místo.
„Mám tu vystavené i spisy muzikanta Jima Čerta neboli Františka Horáčka. Mám k tomu i jeho vyjádření,“ ukazuje na dokumenty o písničkáři, který se nakonec v roce 2007 omluvil za to, že od roku 1979 s StB spolupracoval. „Hluboce se omlouvám všem, kterým jsem ublížil. I těm, jež jsem zranil nepřímo. V důsledku vzato jsem ublížil i sám sobě,“ napsal tehdy v prohlášení médiím.
Jim Čert patřil ke známým hudebníkům českého undergroundu. Spolupráci podepsal v Hradci Králové pod krycím jménem Akord. Od října 1981 byl v Praze veden jako Homér. „A víte, co je paradox? Je to můj bratranec!“ překvapuje průvodce.
Je to absurdní, jelikož Šefl se rozhodl vybudovat muzeum StB právě díky vlastním špatným zkušenostem s režimem a Státní bezpečností, když byl v minulém režimu odsouzen kvůli překročení hranic. „Muzikant, co jim asi tak mohl napovídat... Vím, že o mně nemluvil,“ podotýká Šefl, který si nechal vytáhnout z archívů vše, co se jeho bratrance týkalo.
Ten také zavítal přímo do „pivovaru“. „Ano, byl tady a viděl to,“ potvrdil Miroslav Šefl, který jej prý nijak nehodnotí, ale zjevně je rád, že si Horáček za svou spolupráci s StB po letech alespoň veřejně nasypal popel na hlavu: „Říkal mi tu: Víš, byla jiná doba. Je to o něčem jiném. Pak vyšel a řekl: Já se omlouvám. Kdo další to udělal?“
„Z jeho postoje je patrno, že o styk s orgány StB má zájem, který je motivován snahou odčinit své závadové jednání, kterého se v minulosti dopustil,“ stojí v jedné z hodnotících zpráv o agentovi Jimu Čertovi, který měl donášet informace o takzvané „volně žijící mládeži“. Po revoluci pak hojně vystupoval ve Francii, Německu, Švýcarsku, Rakousku, Itálii a Slovinsku i v USA, nyní žije a hraje hlavně v Praze.
„Já je k tomu přeci nepřivedl…“
„Mám tady i církevní spisy, například velký proticírkevní proces ‚Jarolímek a spol.‘, to jsou padesátá léta,“ ukazuje Šefl na další tabuli s přehršle tiskovinami a dodává k tomu: „Speciální agent Hotárek nebo také Kraus, původním jménem Jiří Jirkal a později Jirásek, dostal vyznamenání, neboť 30 let špehoval. Dostal za to auto, figuroval i v tomto procesu, spolu s dalšími čtyřmi lidmi. Říkám jen to, co je psáno. Já ho k tomu přeci nepřivedl… Podílel se i na únosu sociálnědemokratického politika Bohumila Laušmana,“ doplňuje další střípky historické mozaiky.
Neuvěřitelný se zdá také příběh konfidenta Bohumila Sieberta, který prodal jako válečný zločinec za 400 milionů marek Američanům vynález mikrotečky. „Stát se chtěl dostat na ty peníze. On dostal doživotí, v Terezíně odsouzen,“ zmiňuje letmo Šefl ke story o donašeči, který své výpovědi často barvitě zveličoval.
|
Do jednotlivých expozic je možné také darovat dobové artefakty, stačí se telefonicky domluvit s Miroslavem Šeflem na čísle 720 229 129. |
Pokud se dostanete osobně do muzea, přečtěte si vyvěšené poučení a řád, například bod o emocích: „V případě projevu emocí, prosíme neprodleně opustit výstavu faktů.“ Za zamyšlení stojí také dovětek: „Výstava má za účel prezentaci ochrany demokracie a je v souladu s veřejným zájmem.“ Není dovoleno ji fotografovat bez předchozího povolení ani pořizovat jiné záznamy, je zde ale vyčleněno místo pro „selfíčko“, a to u simulovaných mříží od cely, hned u vstupu do objektu.Tolik agentů „na malém městě“?
Pozornosti jistě neunikne zkušenost Gabriely Beaty Lobkowiczové, která spolu se sestrou byla vězněna za podvracení republiky: za šíření letáku, který je v muzeu také k vidění.
Ohledně místních osobností je dokumentována také například kauza Rudolfa Gutzera z Podbořan, který byl veden pod krycím jménem Lesák. Nalézt lze i jméno Miroslava Nágla, mostmistra Správy a údržby silnic Ústeckého kraje, nebo ředitele podbořanské kafilérky Marcela Flemra. „Bývalých agentů StB je zde na Podbořansku více, všechno to ani ještě nemám zpracované. A na to bych potřeboval ještě aspoň tři patra přistavět,“ říká sarkasticky Šefl.
„Odcházím odtud s tím, že jsem nemile překvapená, jací lidé sedí v komunální politice a rozhodují o citlivých informacích, které obce shromažďují, o obecném rozpočtu a podobně,“ řekla k tomu při odchodu z Ležek 37letá opoziční zastupitelka Kryr Jana Trinerová (Sdružení nezávislých kandidátů Stebno-Běsno-Strojetice), členka komise pro informace a právní záležitosti, která dle svých slov sama na komunistickou dobu osobní vzpomínky příliš nemá, protože v době převratu jí bylo teprve sedm let. (Místostarostu Sahulku, bývalého agenta StB, jsme oslovili, přineseme s ním rozhovor.)
„Já se za současný režim stydím, tento vývoj jsem nepředpokládal,“ dodal ještě Miroslav Šefl. „Těch lidí tady je 150 z vašeho okolí. I váleční zločinci. Přeběhlíci od válečných zločinců k StB. A dneska se jejich generace cpe zpátky?!“ vznáší majitel této neobvyklé galerie řečnickou otázku.
Zpackaná restituce
Kde celý příběh muzea začal? Někdejší reprezentant motokrosu v 80. letech emigroval, a přišel kvůli tomu o majetek a zároveň byl odsouzen na 10 let nepodmíněně (rozhovor s ním najdete zde). Po revoluci koupil v Ležkách na Podbořansku nejen rodinný domek, ale i zchátralý pivovar, který býval součástí panského velkostatku a po revoluci jej získali restituenti. „Nevěděli si s ním po těch 40 letech rady,“ říká Šefl, který si očividně rady věděl a zároveň je zručný natolik, že řadu prací vykonává svépomocí.
Ležský pivovar přestal svému účelu sloužit v roce 1914. Do sametové revoluce, respektive do roku 1990 jej mělo ve vlastnictví zemědělské družstvo, poté stavba deset let chátrala. V roce 2000 získal dnešní majitel jen část pivovaru a začal s nejnutnějšími opravami, teprve roku 2006 se mu podařilo dohodnout se se zbylými dvěma majiteli na odkupu celého objektu. (Zachovalý objekt bývalé sladovny údajně sloužil chvíli k bydlení sociálně slabším spoluobčanům, uvedl v březnu 2008 server PivníObzor.cz u tři roky starých fotografií.).
Budovu pivovaru, jejíž interiér dnes souží zejména vystavovatelské činnosti, najdou lidé ve vísce Ležky, která spadá pod Lubenec, s odbočkou vpravo na trase Praha – Karlovy Vary. Otevřeno je pouze po dohodě s majitelem, vstupné je zatím dobrovolné. Objekt je hlídán správcem. Výstavní prostory čítají kolem téměř 600 metrů čtverečních.
Expozice se stále rozrůstají – lidé sami totiž mále aktivní zájem nosit Miroslavu Šeflovi další a další artefakty.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
