Petra Nebesová pracuje jako vedoucí psycholožka v Poradně pro rodinu Centra sociálnich služeb Praha.
V jakém směru sociální sítě vztahy nejvíce ohrožují?
Čas, který na sociálních sítích trávíme, velmi často ohrožuje život strávený společně s partnerem. Lidé v páru jsou sice fyzicky spolu, ale myšlenkami někde jinde. To je často frustrující.
Na to navazuje oblast vzájemné důvěry a intimity. Stačí se podívat v restauraci, kolik lidí je na párové večeři zároveň na telefonu a dopisuje si s někým jiným. To ohrožuje důvěru, protože nevíte, s kým ten druhý právě komunikuje. S narušenou důvěrou zároveň často přijde touha podívat se za zády partnera, co na sociálních sítích dělá.
A když to nutkání přijde? Jak se zachovat, když máme podezření na partnerovu nevěru a chuť se mu podívat do telefonu po důkazech?
Důležitý je moment, kdy nás napadne, že bychom se tam mohli podívat, a co vzbudí onu zvědavost. Často je to počínající pocit nedůvěry nebo potřeba kontroly nad tím druhým. Když mi však přijdou klienti do poradny s tímto nápadem, který ještě nerealizovali, vysloveně jim to nedoporučuji. Je ale dobré pracovat s tou počáteční myšlenkou a zamyslet se nad tím, co nás vede k tomu, že toto nutkání máme.
Často se pak s klienty dostaneme k tomu, že je to například nespokojenost s tím, jakým způsobem spolu tráví čas, kolik jej společně tráví, nebo jak se sobě vzájemně věnují. Ten kořínek nedůvěry je většinou mnohem hlubší než pouze podívat se druhému do mobilu.
A když už to uděláme? Co pak, když něco odhalíme?
Záleží na tom, co s tím vztahem dál zamýšlíme a kam bychom ho rádi posunuli. Klienti se často ptají, zda to mají partnerovi říct. Já se jich potom ptám, co s tou informací v sobě udělají v případě, že mu o svém zjištění neřeknou. Na tohle není jednoznačná odpověď, a proto si myslím, že není dobré kontrolovat partnera tím způsobem, že mu pronikneme do jeho soukromí.
Pokud už se to však stane, objeví se před námi více možností, jak na takové zjištění reagovat. Ta první je taková, že se vztahu začneme více věnovat a například si s partnerem začneme také více povídat o tom, co by si každý z nás přál. Ne všichni si ale s nastalou situací dokážou takto poradit. Místo toho svá tíživá zjištění do vztahu promítají například formou výčitek a rozvíjí potom další sledování. V takovém případě je lepší partnerovi zjištění i jeho způsob přiznat a problém otevřít. Říci si, co nevěra pro náš vztah znamená, jestli spolu chceme být, nebo jakým způsobem spolu chceme být.
Ideální tedy ale je diskusi otevírat už v momentě, kdy začneme přemýšlet nad tím, že se partnerovi do telefonu podíváme?
Ano, protože jako lidé fungujeme často tak, že když máme podezření, máme i tendenci pro to podezření sbírat důkazy, a tak i nevinná SMS zpráva, kterou podezíravý partner objeví, může být potvrzením jeho přesvědčení. Přestože za tím ve skutečnosti nic není. Pokud jednou člověk najde takovouto věc, kterou si vysvětlí jako důkaz, má tendenci pídit se po dalších a dalších důkazech a v podstatě si dále potvrzovat svoje přesvědčení. Čím více si jej potvrzuje, tím více pro něj nabývá na důležitosti a vážnosti.
Je nějaký dobrý způsob, jak takové diskuse otevírat?
Je lepší mluvit o tom, co bychom si přáli jinak, nežli o tom, co je špatně. Je také důležité naučit se mluvit tak, abychom své zranění neproměnili do výčitek. Rozhovor o vztahu je potom mnohem konstruktivnější. Pokud má člověk chuť, tak se tato schopnost dá naučit.
Je to jen klam, nebo lidé s příchodem digitalizace více podvádějí?
Nevím, jestli více, ale je to rozhodně snazší, protože je to příležitost, jak udržovat kontakt a třeba to i déle tajit v přítomnosti manžela nebo manželky. Současně je ale větší riziko, že se na to přijde.
To, co si myslím, že je oproti minulosti rozšířená možnost, je, že mohou být vztahy po sociálních sítích navazovány více anonymně. Pokud jste někde anonymní, tak si samozřejmě můžete více dovolit.
Je tedy teď více lidí, kteří odhalí nevěru? A to díky internetu?
Je to rozhodně na vzestupu, protože dokud neexistovaly mobilní telefony, respektive internet v telefonu, měli partneři tendence prohledávat si kapsy, jestli nenajdou účtenku od prstýnku nebo lístek do kina na film, na kterém spolu nebyli. Dnes se tyto papírové důkazy přesunuly do on-linu a přijít na partnerovy zálety je tak mnohem snazší. Internet usnadnil nevěry, stejně tak jako usnadnil jejich odhalování.
Kdy zpravidla přichází ten zlom, že si uvědomíme, že nám sociální sítě ničí vztah?
Většinou si to uvědomí ten z partnerů, kterému už nevyhovuje, že ten druhý tráví tolik času s telefonem v ruce. Často k tomu dochází, když si uvědomí, že je s ním jeho partner sice doma, ale ve skutečnosti se mu nevěnuje a ten čas spolu netráví tak, jak by si přál. V tu chvíli je načase to začít řešit a diskutovat o tom.
Je určitě důležité nějakým způsobem mít vyrovnanou míru toho, jak se s lidmi potkáváme fyzicky a kolik času trávíme na sociálních sítích. Nemyslím si, že v kvalitním vztahu může komunikace na internetu nahradit mezilidskou komunikaci.
V dnešní době ale řada lidí na mobilu pracuje. Je pak těžší diskusi o trávení času na telefonu vést?
Téma zůstává stejné. Jsme spolu? Jsme opravdu spolu? Diskuse o tom je přirozená věc. I naše babičky řešily, kdo a v kolik chodí domů z práce. Tohle je úplně stejné, jenom máme v dnešní uspěchané době potřebu stíhat více věcí dohromady a moderní technologie nám to umožňují. Někdy je to pozitivní, protože opravdu stihneme více věcí a můžeme být současně na více místech najednou, na druhou stranu to v nás vyvolává stres, protože sice máme pocit, že toho stačíme více najednou, a tudíž jsme více v pohodě, ale to nejsme. Svoji pozornost potom nevěnujeme partnerovi, i když máme tu berličku, že jsme s ním vlastně doma, ale pro ten vztah dobré to zkrátka není.
Existuje nějaká technika nebo cvičení, jak čas na telefonu v partnerství omezit?
Je dobré si domluvit pravidla, společně si sednout a říct si, kdy se telefon bude používat a za jakých podmínek. Kdy si zapneme zvonění, zda jej budeme používat o dovolené a tak podobně. Podobná pravidla se často dávají dětem, ale podle mě jsou velmi užitečná také pro partnery. Pokud se taková pravidla domlouvají v rodině, je dobré, aby děti viděly, že i rodiče nějaká pravidla dodržují i přesto, že mohou být jiná, než mají ony.
Osobně si myslím, že je také velmi užitečné dát si denní detox bez telefonu, má to očistný účinek a párům to může prospět.
Nešvarem dnešní doby je srovnávat svůj vztah s tím, co vidíme u jiných na sociálních sítích. Jsou lidé kvůli tomu více ke svým vztahům kritičtí?
Musíme si uvědomit, že to, co vidíme na sociálních sítích, je vždy částečně faleš. To, jakým způsobem se tam ostatní lidé prezentují, je způsob, jakým chtějí, aby je ostatní viděli, takže v nejlepším světle. Podle toho bychom k tomu měli přistupovat. Lidé, kteří k tomu s rezervou nepřistupují, mívají často problémy především se sebepřijetím a sebekritikou, tyhle emoce se potom mohou sekundárně odrážet také do vztahu.
Mohou být sociální sítě pro vztah nějak prospěšné?
Určitě mohou, například ve chvíli, kdy lidé nejsou fyzicky spolu, mohou být propojeni právě přes sociální sítě a mohou spolu sdílet pozitivní informace, zážitky. Méně se jim třeba stýská a podobně.
Je ale potřeba dávat pozor na to, co sdílíme, a myslet na to, že nad obsahem vloženým na internet ztrácíme kontrolu. Je důležité myslet na to, do jaké míry k tomuto benefitu dnešní doby přistoupíme. Jestli jej využijeme my, nebo on využije nás.
