Americká zpěvačka Kesha, která se díky albům Animal a Warrior proslavila image nespoutané party girl, překvapila v roce 2017 vyspělým albem Rainbow. To ji představilo takovou, jakou jsme ji předtím nikdy neslyšeli. Stopy po této ženě zůstaly i na nové desce, částečně se ale Kesha obrací zpět ke svému starému zvuku. A to je škoda.

Kesha Rose Sebert, jak zní celé jméno interpretky, se ještě jako Ke$ha zapsala do historie popu s hity Tik Tok, We R Who We R nebo Die Young. Její první dvě zmíněná alba, kterým dominoval synthpop a dancepop, různé vokální efekty a z části také rap, nebyla špatná. Ale ta Kesha, která již bez symbolu dolaru ve jméně nahrála desku Rainbow, byla vynikající. Zachovala si své přidrzlé texty, ukázala, jaký skvělý hlas skrýval dříve přítomný autotune, a vsadila na živé nástroje, vliv country i rocku.

Album High Road zní, jako by se pohybovalo na pomezí těchto dvou person zpěvačky. S úvodní trojicí Tonight, My Own Dance a Raising Hell budete mít pocit, že posloucháte Ke$hu. Se skladbami Shadow, Honey, Cowboy Blues nebo Resentment na vás zase dýchne syrovější a více muzikantská Kesha z předchozího alba. Že se nejedná o náhodu, ale o záměr, napovídá i song Kinky, který se dokonce tváří jako featuring zmíněných dvou osobností zpěvačky.

Otázkou je, jestli Kesha udělala krok tím správným směrem. Produkce z počátečních let uplynulé dekády zní zastarale a oposlouchaně. Navíc zpěvačce více než taneční skladby se syntezátory mnohem víc sluší citlivé balady, jakou je třeba již zmíněná Resentment, nebo něžná BFF se zpěvákem Wrabelem, ve které dvojice vyzdvihuje sílu přátelství. Zajímavou položkou je také melancholická Father Daughter Dance, která pramení ze skutečnosti, že Kesha nikdy nepoznala svého otce.

Tam, kde je Kesha spíše Ke$ha, leží i slabé momenty alba. Otevírák Tonight spíše nudí, než aby na album správně navnadil, patřičně úderným není ani pilotní singl Raising Hell, a Birthday Suit doplněná o zvuky evokující počítačovou hru je vyloženě otravnou záležitostí. Přitom na předchozím albu dokázala Kesha výborně bavit i s energickými, odlehčenými skladbami – vzpomeňme například na Woman, Hunt You Down nebo Boots. Na High Road ale zpěvačka s obdobně laděnými skladbami tolik zaujmout bohužel nedokáže.

Sečteno, podtrženo. Kesha na předchozím albu Rainbow ukázala, co v ní opravdu dřímá a jaký styl hudby jí neskutečně sedí, a třetí deska se tak zdála jako posun tím správným směrem. Je proto škoda, že High Road představuje spíše nešťastný krok zpět. My jsme proto zvědaví, jakou cestou se Kesha vydá příště.

ALBUM: HIGH ROAD

Interpret: Kesha
Datum vydání: 31. ledna 2020
Produkce: Kesha, Jeff Bhasker, Ryan Lewis, Stint, Omega, Stuart Crichton, Skylar Mones, John Hill, Drew Pearson, Louis Schoorl
Skladby: Tonight / My Own Dance / Raising Hell (feat. Big Freedia) / High Road / Shadow / Honey / Cowboy Blues / Resentment (feat. Brian Wilson, Sturgill Simpson & Wrabel) / Little Bit Of Love / Birthday Suit / Kinky (feat. Ke$ha) / The Potato Song (Cuz I Want To) / BFF (feat. Wrabel) / Father Daughter Dance / Chasing Thunder
Cena: cca 330 korun
www.keshasparty.com

PŘEHLED RECENZE
Originalita
5
Zvuk
4
Atmosféra
4
recenze-kesha-high-roadKesha, nebo Ke$ha? Ačkoliv od předchozího alba z roku 2017 vystupuje americká zpěvačka se jménem již bez symbolu dolaru, na albu High Road se její dvě rozdílné osobnosti setkávají. Zatímco Kesha na předchozí desce zněla svěže, silně a vyspěle, songy, se kterými se na novince vrací ke svému „starému“ já, nudí. Síla alba tedy tkví v ozvěnách alba Rainbow, které se ukrývají například v Resentment, BFF nebo Father Daughter Dance.