Lidské životy jsou jako řeka – někdy poklidné a volně plynoucí, jindy plné zákrut a zrádných míst. Každý má ovšem svůj jedinečný příběh. Příběhy nás z části tvoří i ovlivňují. Tento začíná události, která se stala jednou v noci v hostinci u Bílé labutě okolo roku 1870, událostí, o níž se bude vyprávět ještě po dlouhou dobu a bude vyvolávat mnoho otázek a dohadů.
Hostinec u Bílé labutě je znám právě svými vypravěči, kteří už po několik generací baví hosty svým neuvěřitelným vyprávěním. A po této noci bude vskutku o čem mluvit. Ve chvíli, kdy už se blíží zavírací hodina a hosté přemýšlí o odchodu domů, se rozráží dveře a dovnitř vklopýtá muž s děvčátkem v náručí. Muž, dost zraněný, prakticky ihned upadne do bezvědomí. Děvčátko nejeví známky života.
Na pomoc je přivolána Rita, která ve vesnici zastupuje roli doktora, ačkoliv nemá oficiální vzdělání. Je ovšem mnohem lepší a levnější než doktor ve vedlejší vsi a tak se lidé obracejí na ni. Neznámého ošetří, ovšem shledá, že pro holčičku nemůže už nic udělat. Vše ukazuje na to, že je mrtvá – dokud znovu neucítí její tep. Zpráva o dívence, která vstala z mrtvých, se roznese do širokého okolí. Je to zázrak nebo kouzlo? Jedno je jasné, každý kdo dívenku uvidí, o ní chce ihned pečovat a ujmout se jí. Hned z rána dorazí do hostince Helena Vaughanová, která je přesvědčena, že dívenka je její dcera Amelia, která se ztratila jednu noc, před dvěma lety. Po nějaké době přichází Robert Armstrong, farmář domnívající se, že dívenka by mohla být jejich vnučka Alice. Má být dcerou jejich nejstaršího syna Robina a podle toho co se dozvěděli, ji jednoho dne odvedla k řece a potom ve svém pokoji spáchala sebevraždu. A ještě jedna osoba je přesvědčena, že dívku poznává – je jí Lilly Whiteová, která žije sama v ústraní a v dívce vidí svou dávno mrtvou sestru Ann.
Pravdu je těžké dohledat, neboť dívenka dosud nepromluvila. Ačkoliv ona sama působí trochu zasněně, až místy jakoby nevnímala své okolí, věci se dají do pohybu. Otevírají se staré rány a bolesti, na světlo vychází nejedno tajemství, ovšem zároveň se rodí nové city, odvaha a odhodlání. Tak, jako mnohé v životě, nic není úplně bílé a černé, lidé v tomto příběhu nejsou ani dobří ani zlí a jejich povahu odhalí až jejich skutky. Jak tento příběh skončí a kde se vlastně ukrývá pravda? Kdo ve skutečnosti dívka je? Příběh vám vše prozradí, ale ne dříve, než bude čas. Nechte se jím vést, protože rozhodně stojí za to si jej přečíst.
O autorovi:
Diane se narodila na venkově v oblasti Berkshire a většinu dětství strávila ve vesnici Theale. Po školních dnech v Theale Green, vystudovala francouzskou literaturu na univerzitě v Bristolu. Vyučovala angličtinu na institutu Universitaire de Technologie v Mulhouse ve Francii a později přednášela ve francouzštině ve Velké Británii. Koncem 90. let opustila akademickou dráhu, aby se mohla věnovat psaní. Její debutový román Třináctý příběh vyšel v roce 2006 ve 38 zemích po celém světě (včetně České republiky) a prodalo se jej více než tři miliony kopií. Také byl upraven pro televizi oceněným dramatikem a scénáristou Christhopherem Hamptonem a v roce 2013 byl vysílán stanicí BBC 2. Její druhou knihou byla Bellman a Black (2013) a nyní vychází nejnovější kniha - Byla jednou jedna řeka. Ta byla inspirována jejím současným bydlením v Oxfordu u Temže. Když zrovna nepíše, hodně čte, nebo o čtení mluví, jak sama říká je nejdříve čtenářka a pak až spisovatelka.
Ukázka z knihy:
Dole v nocležně poutníků na postelích spali bok po boku oba pacienti, muž a dítě. Rita se usadila v lenošce. Muž dýchal zvolna a hlučně. Nasával vzduch do plic a ten se prodíral oteklými membránami, průduchy ucpanými sedlou krví, jejíž dráhy se v uplynulých hodinách měnily a obnovovaly, a opět ho vypouštěl. Není divu, že to znělo, jako když se zuby pily zakusují do dřeva. V okamžicích ticha, kdy nádech dospěl k vrcholu a lámal se ve výdech, slyšela Rita sotva znatelné ševelení dětského dechu. A kdesi za nimi, v pozadí, bez konce oddechovala řeka. Rita měla také spát, ale čekala, až se ocitne o samotě, aby mohla přemýšlet. Metodicky, nevzrušeně si to všechno znovu probírala. Vybavovala si, jak prováděla vyšetření těl, jak zaznamenávala příznaky, kterých se naučila všímat. V čem udělala chybu? Jednou, podruhé, potřetí si všechno pocházela. Co nejzevrubněji krok za krokem. Nepřistihla se při omylu. Co teď?
Název: Byla jednou jedna řeka
Autor: Diane Setterfield
Překlad: Olga Walló
Žánr: beletrie
Vydáno: 2020
Stran: 461
Vydalo nakladatelství: Albatros media a.s.
Hodnocení: 100 %
Foto: Lenka Kališová
| < Předchozí | Další > |
|---|
Fůru zajímavé a krásné práce má před sebou špičkový houslista Pavel Šporcl. Výjimkou není ani tato sezóna stejně jako ta příští. A pracovat bude, jak tvrdí v následujícím rozhovoru, i přes léto. Ještě před prázdninami - 11. června od 19 hodin - bude mít v nádherných prostorách...
Pro mě je Motto už dávno symbolem pohody a odpočinku. Hlavně proto, že každá kniha je plná příběhů, u kterých si opravdu odpočinu. A proto jsem už dopředu věděla, že tahle knížka formátu „tak akorát do kabelky“ nazvaná Radši nekoukat mě jistojistě ...
Už dlouho jsem nečetla knihu, ve které by bylo tolik syrového násilí. Násilí, které mi místy přišlo naprosto zbytečné, nedávající smysl a naservírováno čtenáři jen proto, že to prostě napsat jde. Také mnoho smutku, zoufa...
S nejslavnějším Shakespearovým padouchem se roztrhl pytel nad českými jevišti. Vedle Prahy, Brna a Pardubic splétá Richard III. síť krvelačných intrik i na scéně Klicperova divadla v Hradci Králové. A i k...
Na počátku bylo i z televize známé jevištní pásmo pro děti, poskládané z hudebních variací na čtyři známé pohádky - o Šípkové Růžence, o Červené Karkulce, o Marušce s dvanácti měsíčky a o Budulínkovi. Hudbu složil Ja...