Útěk na vlak
V červnu 1940 se švec jménem Tadeusz Wiejowski dostal do prvního transportu polských vězňů směřujícího do nově zbudovaného koncentračního tábora Osvětim. Na předloktí mu nacisté vytetovali číslo 220 a společně s dalšími Poláky obsadil jeden z bloků.
Wiejowski v žádném případě neplánoval v táboře pobýt dlouho a od úplného začátku přemýšlel, jak utéct. Přestože se Osvětim teprve otevřela a ještě nepřipomínala tábor smrti, měl neblahý pocit, že to bude jen a jen horší.
V srpnu téhož roku se Wiejowskému naskytla první a vůbec ta nejlepší příležitost. Problémy s elektřinou v táboře řešila pětice polských civilních pracovníků, která Tadeuszovi přichystala uniformu elektrikáře, do níž se na konci práce oblékl a bez povšimnutí vyšel společně s ostatními ven z tábora. Zatímco oni pokračovali v cestě, Wiejowski utíkal na vlak.
Trest je neminul
O jeho absenci se dozvěděli až při sčítání. Velení tábora zuřilo a nařídilo trestný apel, dokud se Wiejowski nenajde. Vězni byli nuceni stát na jednom místě 20 hodin, nemohli si dojít na toaletu, neměli příděl jídla a dozorci je nutili dřepovat. Během vykonávání trestu zemřel Žid Dawid Wongczewski, jenž se stal vůbec první obětí osvětimského tábora. Druhého dne ve dvě hodiny odpoledne byl trest zrušen.
Dva dny na to si gestapo políčilo na elektrikáře, kteří pomohli Tadeuszovi uprchnout. Po tvrdém výslechu je tajná policie odsoudila k trestu smrti, nakonec trest zmírnila na zmrskání a internaci v táboře. Z původní pětice elektrikářů se osvobození tábora dožil pouze jeden z nich.
Dopadení
Wiejowski se celý rok skrýval ve své rodné obci Kołaczyce, dokud ho na podzim roku 1941 nevypátrali. Do Osvětimi se už nepodíval. Poslední dny svého života strávil v žaláři v obci Jasło, poté ho nacisté zastřelili v nevyužívané naftové šachtě. Přesné datum jeho smrti není známo.
Tadeusz Wiejowski se stal vůbec prvním člověkem, který utekl z Osvětimi. Jeho odkaz se táborem nesl až do osvobození v lednu 1945. O útěk se za dobu fungování komplexu pokusilo 928 lidí – 878 mužů a 50 žen.
