Doma není nikdo prorokem. V Popradu lidé rodáka Kisku kritizují: ‚Známe ho, možná až moc,‘ říká žena
Bývalý slovenský prezident Andrej Kiska založil politickou stranu nazvanou Za ľudí a chce vyhrát parlamentní volby. Přestože v přímých prezidentských volbách výrazně uspěl, jeho politická strana je podle posledního průzkumu až na pátém místě s preferencemi kolem devíti procent hlasů.
Andrej Kiska pochází z Popradu, kde žije a chtěl by tam získat slušný výsledek. Jak ale zjistil Radiožurnál, doma to bude mít zřejmě těžší, než v jiných částech země.
„Já znám Kisku od deseti let, ještě z pionýra,“ říká Radiožurnálu s pobaveným úsměvem Igor Ľudma a jeho žena Julie se rozesměje na celé kolo.
Fašisty tu nechceme, křičí lidé na demonstracích. Kotlebovci jsou podle předvolebního průzkumu třetí
Číst článek
Cukrář a příležitostný publicista Igor má ale pravdu. Malému Andrejovi dělal pionýrského vedoucího a znají se od dětství.
Také se u nich v cukrárně občas zastaví pro zákusky, bydlí totiž nedaleko. Kisku budou volit oba, ale o sousedech si iluze nedělají. „Na Slovensku se úspěch neodpouští. I když udělal pro Slovensko hodně, tak tu nemá silné zázemí.“
Americký sen na Slovensku
Manželé podnikají od začátku devadesátých let minulého století, a proto oceňují, že se Andrej Kiska vypracoval na vrchol z nuly. Po revoluci Kiskova žena čekala druhé dítě, přesto mladý projektant odjel sám do Spojených států vydělávat peníze. Dělal podřadné práce, plán mu nevyšel, ale jak později napsal ve svých knihách: „Přivezl jsem si chuť podnikat.“
Americký sen si Kiska splnil až na Slovensku, když rozjel velmi úspěšný byznys s finančními půjčkami na spotřební zboží. A právě to mnohé dráždí. „Vůbec nejsem sympatizant takových lidí, kteří dokázali odírat mnohé jiné, aby se sami obohatili. Dobré jméno si neudělal,“ říká penzistka Soňa a její syn Juraj přikyvuje.
Centrum Popradu je navečer prázdné, fouká studený vítr a mezi domy jsou vidět zasněžené štíty Vysokých Tater. Po předvolební kampani tu není ani památky.
V závětří výklenku prodejny stojí dvě zachumlané ženy s cigaretami v ruce. „Já volit budu, ale Kisku ne,“ říká vesele Libuše, která má vlastní obchod s dárkovým zbožím. „Tenhle dům naproti patří Kiskovým, obchody uvnitř mi konkurují, ale to není ten důvod. Prostě budu volit někoho jiného.“
Stejně se na to dívá i její kolegyně Martina. „My tu Kisku známe, možná až moc. Volit ho nebudu.“
‚Kiskovy kauzy‘
V centru města žádný billboard s Andrejem Kiskou nevisí. Je třeba odjet směrem do průmyslové zóny a po cestě se objevuje lídrova tvář s burcujícím heslem „Hlavu hore“. K velkoplošnému plakátu zvedá hlavu Peter, ale nejásá. „Je tu taková kauza, jak chtěl Kiska obrat jednoho pana zubaře o pozemek. Můj kandidát to rozhodně není.“
Slovenské předvolební klání se vyostřuje. Kiska považuje vládní návrh na sociální balíček za kupčení
Číst článek
Peter mluví o soudu, který se táhne šestým rokem a který Kiskovi před volbami politická konkurence důrazně připomíná. Cukrář Igor Ľudma se kamaráda Kisky zastává. „To už mělo být dávno uzavřeno. Pomalé soudnictví je problém Slovenska.“
U stolu v kuchyni sedí na návštěvě i novinář Jozef. I on považuje kauzu pozemek za velký vroubek na Kiskově pověsti. Oba muži se chvíli dohadují a Jožo připomíná, že si Andrej Kiska naúčtoval náklady na předvolební kampaň do firemního účetnictví a argumenty přeletují přes stůl plný zákusků znovu. „To byla chyba, to dělat nemusel,“ připouští Igor a Julie přitakává. „Ale musíte uznat, že s Kiskou přišla do politiky slušnost. Laťku nastavil hodně vysoko.“
Čtyřicátník Jozef je ze současně situace evidentně rozmrzelý, protože Andreje Kisku do funkce prezidenta volil, do parlamentu ho ale nepošle. Některé chyby neodpouští, a to ani když jde o rodáka. „Bohužel stále platí, že doma není nikdo prorokem,“ říká Igor Ľudma a přiťukává si s kamarádem. „Tak na zdraví.“
