14°C
Nejplodnější herecké období pro Glázrovou byla paradoxně 2. světová válka. Během protektorátu natočila množství zajímavých snímků - Vávrovo drama Rozina sebranec či melodrama Tanečnice. V divadle pak byla obsazena do role Zuzany Vojířové ve stejnojmenném dramatu, které se stalo nejnavštěvovanějším představením období protektorátu. I tak si ale dokázala na rozdíl od jiných hereček udržet čest i dobrou pověst.
Nenavštěvovala večírky a s Němci nespolupracovala. Během války se také seznámila se svým celoživotním partnerem, zpěvákem a hercem Eduardem Hakenem (†85). Poprvé se prý shledali na chodbě Národního divadla. Marie zrovna četla vzkazy na nástěnce, když kolem prošel pohledný umělec. Herečka jen tak mimochodem prohodila: „Vás bych si tak vzala!“. A jak řekla, tak se i v roce 1947 stalo. O rok později se manželům narodila dcera Maruška, dnes známá televizní dramaturgyně a politička. S koncem války přišel nicméně i velký zlom v československé kinematografii. Pro předválečné hvězdy už zde nebylo místo, protože reprezentovaly buržoazní kapitalistickou společnost. Herecký útlum tak dopadl i na Glázrovou, která jej nesla velmi špatně. Uzavřela se do sebe a začala být plachá a bojácná.
V 50. letech Glázrovou ještě stále plně zaměstnávalo Národní divadlo. Snímků nicméně mnoho nenatočila. Výjimkou byla snad jen filmová pohádka Byl jednou jeden král z roku 1954, kde padla pověstná facka Vlastovi Burianovi. Filmovou příležitost dostala ještě na konci 60. let v Olmerově snímku Jarní vody. Byla ale natolik psychicky ovlivněná tím, že na ni filmaři skoro dvacet let nepomysleli, že před kamerou vůbec nepůsobila tak sebejistě a přirozeně jako dřív.
Malým vysvobozením pro Marii byla nabídka angažmá v zájezdním divadle Maringotka. Působil zde její herecký projev, který byl za každou cenu dramatický a tak trochu nepřirozený. Možná i proto pak byla ještě obsazena do jedné z hlavních rolí v legendárním přestavení Kočičí hra, kde stanula po boku Dany Medřické. V 70. letech se v Národním divadle obměňovalo vedení a šéfem činohry se stal Jiří Dohnal. Ze stranických důvodů divadlo navrhlo výpověď velkým hvězdám, jako byl třeba Bohuš Záhorský, Vlasta Fabiánová nebo právě Marie Glázrová. Ta nicméně výpověď nepodepsala a rozhodla se v divadle zůstat i za cenu toho, že prakticky až do konce života hrála jen nicotné, vedlejší role. Sebevědomí si po každém představení dodávala kyticí, kterou si na pódium nechávala tajně posílat.
Od poloviny 70. let tvůrčí život Glázrové zcela pohasínal, což samozřejmě ovlivňovalo i její soukromí. Herečka neustále lamentovala nad tím, že už nedostává příležitosti, a přitom by to určitě ještě zvládla. Své umělecké já promítala do tvorby manžela, který i přes pokročilý věk stále vystupoval. Marie koncertovala spolu s ním. Navíc pořádala různé filmové besedy. Kdykoli se ocitla před diváky, o několik let omládla. V roce 1996 Eduard Haken zemřel. Na jeho pohřbu Glázrová tiše trpěla. Když všichni hosté odešli, zůstala sama s knězem, který obřad vedl. „Už brzy za ním půjdu,“ sdělila mu odhodlaně.
Ještě dlouhé čtyři roky prožila v ústraní, plná hořkosti a bolesti. Svou životní lásku následovala na místo posledního odpočinku 19. února 2000. Dožila se úctyhodných 88 let.
