Režisér Parazita Pong Čun-ho: V čem spočívá tajemství jeho filmového úspěchu?

Loni v květnu Pong Čun-ho přijel do sluncem vyhřátého letoviska Cannes, aby se na zdejším filmovém festivalu s Parazitem zúčastnil soutěže o Zlatou palmu. Byl to jeho druhý pokus – v roce 2017 zaznamenal spíš vlažné přijetí se sci-fi ekologickým apelem Okja. Parazit byl jiná káva. Odehrává se v současném Soulu, kde chudá rodina Kimových najde bizarní cestu z prekérní životní situace. Postupně se dají do služeb domácnosti bohatého podnikatele: děti doučují, matka poklízí, otec šoféruje. Jenom musí dbát na to, aby se neprozradilo, že jsou sami rodinou. To jde ale obtížně, když všichni páchnou po kysaném zelí.

Canneský festival je jedinečný v tom, jak moc dokáže film oslavit, případně zadupat. Už v průběhu projekce Parazita publikum spontánně tleskalo při podařených eskapádách Kimových v jejich novém zámku, který se postupně stává i jejich vězením. Šlo o takový ten potlesk, kterým fotbalové publikum oceňuje gól. Hlasitý, radostný a vítězný. Druhý den jsem zamířil na jednu z canneských pláží, abych s režisérem Pongem pořídil rozhovor. „Tady na mě čeká celý svět!“ poznamenal režisér, když viděl okolo stolu čekat novináře z Evropy i Asie. V jeho hlase se mísila radost s obavami. „Hoši, já bych se s vámi teď raději bavil o fotbale než o filmech,“ poznamenal vzápětí a vyznal se z obdivu k bystrému chorvatskému záložníkovi Lukovi Modrićovi.

Přečtěte si také

Oscarový Parazit vás nakazí odlišným pojetím morálky i pravidel žánru

Parazit je na první pohled zkratkou dnešního světa: chudí chudnou a pár bohatých zjevně bere vše. Vždyť Pongovi chudáci nejsou nevzdělanci ani ignoranti. „Kdyby měli práci, tak se jim přece bude dařit! Jenže to je právě ten problém – žádná práce pro ně neexistuje. A systém je jenom tlačí ke zdi. Ve filmu je hláška, že na místo hlídače se hlásí pět set vysokoškoláků. A tak to prostě v Koreji nedávno bylo, takový článek skutečně vyšel.“

Pong pak kýval hlavou při poznámce, že by býval mohl Parazita natočit jako