V sobotu 15. února 2020 uběhlo třicet let od vydání rozkazů ministra vnitra Richarda Sachra, kterými postavil mimo službu některé příslušníky Státní bezpečnosti. Podle bývalého pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů Radka Schovánka z celkového počtu asi 13 500 příslušníků StB bylo tehdy postaveno mimo službu 5 317 lidí, jak uvedl poprvé pro Deník N.

Podle Pavla Žáčka, jak stojí v knize Biografický slovník náčelníků StB, v posledním roce existence tehdejší rozvědky působilo ve 35 zemích 38 legálních rezidentů, centrála v roce 1989 měla 1 028 tabulkových míst. A rozkazem ministra byla správa rozvědky transformována na Zpravodajskou službu. Útvary vnitřního zpravodajství byly zrušeny již 15. ledna 1990 a některé další byly sloučeny do Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie. Podle téže knihy jen na správě pro sledování pracovalo v roce 1989 807 a na správě pro vnitřní nepřítele 207 zaměstnanců.

Z původních zaměstnanců SNB a StB se odhaduje, že u policie z nich dnes pracuje kolem osmi či devíti set, bohužel i ve vysokých funkcích. V rozvědce a kontrarozvědce jsou to jednotlivci. Všichni tito lidé jsou vydíratelní novou mocí i zahraničními službami, a proto představují bezpečnostní riziko. Lze si totiž dobře představit, že když tehdejší náměstek ministra vnitra generál Alois Lorenc pověřený řízením kontrarozvědných správ StB, nařídil koncem listopadu 1989 skartaci mnoha dokumentů, někteří estébáci složky důležitých lidí nezničili, aby mohli takovými osobami manipulovat. Jak známo jeden z bývalých příslušníků StB, Zdeněk Laube, byl do roku 2016 náměstkem policejního prezidenta, a nejspíš hlavně kvůli své minulosti bez velkého odporu provedl reorganizaci policie.

Ta v důsledku ochromila vyšetřování důležitých kauz, což musel nutně vědět. Navíc na to předem upozorňovali jak někteří policisté, tak hlavně státní zástupci. To je taky důvod, proč Radek Schovánek dnes hovoří o tom, že de facto někdejší StB nikdy zrušena nebyla.

Ale nejen existence lidí, kteří pracovali v dřívějších bezpečnostních složkách a zůstali v nových útvarech ministerstva vnitra a obrany, ale i existence bývalých příslušníků Státní bezpečnosti v byznysu a bankovnictví zapříčinila to, že étos normalizace přešel plynule do nového režimu, jak o tom hovoří politolog Jacques Rupnik. Dokazuje to i nedávno otevřené Muzeum StB v obci Ležáky na Lounsku, kde jen v okolí bylo registrováno 150 agentů StB, z nichž někteří dnes zastávají funkce v komunální politice.

Ale pakliže naši vrcholní politici nemyslí: bývalý prezident vyhledává pouze citáty, kterými se snaží podpořit svůj ideologický rastr, současný prezident se baví pochybnými tahy na politické šachovnici a lživými výroky, za které se nakonec musí omluvit stát a premiér jen opakuje jednoduchá marketingová hesla, nelze se divit tomu, kam jsme se dostali. Zřejmě víc než bývalí příslušníci státní bezpečnosti nás dnes ohrožuje absence myšlení, která je často maskována ekonomickými termíny. Mezi ně naše filozofka Tereza Matějčková zahrnuje i často skloňované slovo hodnoty, pokud není důkladně specifikováno a reflektováno.

(Psáno pro ČRo Plus)