Ve světě nenajdete moc jiných trenérů, s tolika zkušenostmi, navíc ověnčených tolika úspěchy. Vladimir Jurzinov byl dlouhá léta pobočníkem Viktora Tichonova u sovětské sborné, sám vedl ruský výběr na olympiádě v Naganu. Od finále uplyne dvaadvacet let, senzačně v něm triumfoval český tým. „Stále si vyčítám, že jsem Viktora nevzal k sobě do štábu,“ tvrdí proslulý kouč, který se ve čtvrtek dožil 80 let.
Vladimira Jurzinova snad není třeba dlouze představovat. Bývalý skvělý útočník, odchovanec Dynama Moskva. V různých rolích se zúčastnil osmi olympiád a 22 světových šampionátů. Jako hráč nastupoval proti Dandovi, Bubníkovi, Gutovi, končil v roce 1969 proti Nedomanskému, bratrům Holíkovým, Suchému.
Dvakrát mistr světa, ještě víc úspěchů však sklízel jako trenér: šestkrát zlato na šampionátu, třikrát na olympiádě. V roli poradce pomohl Lotyšsku mezi elitu, byl architektem úspěšné éry finského TPS Turku, stopy zanechal ve Švýcarsku. Dodnes obráží turnaje s ruskou sbornou coby konzultant.
Zažil i dvě životní porážky. Na olympiádě 1998 v Naganu byl hlavním trenérem Ruska. Český tým ve finále zvítězil 1:0 gólem Petra Svobody a dosáhl největšího triumfu v dějinách. Marně se Jurzinov v závěru snažil při oddechovém čase svým svěřencům čmárat klikyháky, co hrát.
„V Naganu jsem mužstvu řekl: „Poté, co na úsvitu lidstva vymysleli oheň, každé pokolení před odchodem na lov určilo strážce, aby oheň hlídali. Pokud oheň zhasl, plémě vyhynulo. Takže my teď stojíme u ohně, který pro nás ochraňovali naši velcí trenéři, hráči. Pokud zhasne, nebude nám pomoci.‘ Hráči to pochopili. Chyběl kousek, co naděláte. Ještě dneska se mi často stává, že se probudím ze snu, ve kterém jsem viděl finále s Čechy. V něm se mi zdálo, že naši vyrovnali…“ přiznal v rozhovoru pro deník Sport-Express.
V Tichonovovi diktátora neviděl
Jiná bolestná vzpomínka se váže k zimním hrám v Lake Placid 1980, kde téměř neporazitelná Rudá mašina prohrála s výběrem amerických studentů a ti vybojovali zlato. „Rok předtím jsme na Challenge Cupu porazili v New Yorku ve druhém zápase výběr NHL 6:0, následovalo několik zápasů CSKA s celky zámořské ligy. Hodně hráčům se zdálo, že jsou neporazitelní. Do toho hrozná politická situace: vstup vojáků do Afghánistánu, všichni byli nervózní, činovníci nám taky moc emotivních emocí nepřidali. Nakonec Viktor (Tichonov) dostal angínu,“ vzpomínal Jurzinov.
Před očima má prý pořád taky souboj o zlato na olympiádě 1976 v Innsbrucku. „Vybaví se mi, jak tým ČSSR šel gólem (Eduarda) Nováka do vedení 3:2. Nečekali jsme to, mnozí hráči byli jak zaražení. A tak jsem šel a vyškolil národ, jak říkával Tarasov. Možná i malý věkový rozdíl mezi mnou a hráči pomohl, že to vyšlo. Bylo mi teprve 36 let, mnohé hokejisty jsem ještě stihl ve sborné. Góly Jakuševa a Charlamova vidím pořád.“
Anatolij Tarasov byl jeho trenérský vzor, s Tichonovem léta spolupracoval. Slavili spolu narozeniny, přáli si ke svátkům, stýkali se mimo led. Vůbec v něm neviděl diktátora jako mnozí svěřenci, kteří se po uvolnění poměrů v Rusku rozpovídali. Měli prý jasnou dohodu. Pokud má jeden pochybnosti, nebude se ptát, ale rozhodne sám. „Nikdy jsme to neporušili. Stále si nemůžu odpustit, že jsem Viktora nevzal do trenérského štábu pro Nagano. Už jen jeho přítomnost by nám pomohla,“ připustil.
Od roku 2006 netrénuje, i když nabídky měl pořád. Nabízeli mu práci ve Švédsku, šéf petrohradského velkoklubu Alexandr Medvěděv se dodnes ptá, jestli nechce vést SKA. „Odpovídám, že chci ještě chvíli žít. Jak to řekl Charlie Chaplin? ‚Abyste mohli žít, musíte pracovat. Já chci žít.‘ Být tichým penzistou není nic pro mě. Zakázal jsem si taky žít minulostí. Dívám se dopředu. Radost mi dělají mladí trenéři, moji žáci. Podívejte, kolik jich je! Trenérskou kariéru jsem ukončil, ale pracuju dál. To znamená, že můj život ještě neskončil,“ řekl Jurzinov.
| Narozen: 20. února 1940 (80 let) |
| Hráčská kariéra: Dynamo Moskva (1957-72), KooVee (Finsko, 1972-74) |
| Trenérská kariéra: reprezentace – SSSR a SNS (1970-80), Rusko (1998), konzultant Lotyšsko (1994-96), konzultant Rusko (2015-?), ligové týmy – KooVee (Finsko, 1972-74), Dynamo Moskva (1974-79, 1989-92), Dinamo Riga (1980-89), TPS Turku (Finsko, 1992-98), Kloten (Švýcarsko, 1998-2004), Jaroslavl (2005-06) |
| Největší úspěchy: jako hráč – 2x mistr světa (1963, 1969), jako trenér – 6x zlato MS (1978-79, 1981-83, 1986), 3x zlato ZOH (1976, 1984, 1992), 2x ruský titul (1990-91), finský titul (1993, 1995), Evropský pohár (1993), vítěz Evropské ligy (1997) |
