Celovečerní dokument V síti Barbory Chalupové a Víta Klusáka je dost možná nejdůležitějším českým dokumentem, jaký kdy vznikl. Na rozdíl od mnoha jiných má totiž možnost skutečně vynést na světlo a snad i k lepšímu změnit jedno z nejpalčivějších, ale zároveň nejopomíjenějších témat dnešní doby – masové zneužívání dětí na internetu.
Námět to je geniálně prostý. Jak nejlépe zjistíme, s čím se musí děti na internetu potýkat? Tím, že vytvoříme kontrolovaný experiment, ve kterém se budeme za děti vydávat. Trojice dospělých, ale velmi mladě vyhlížejících hereček (Sabina Dlouhá, Anežka Pithartová a Tereza Těžká), se pomocí líčení a kostýmů promění v holčičky, které se pod falešnými profily přihlásí na Facebook, Lide.cz, Skype a další komunikační platformy.
Aby vše vypadalo co nejdůvěryhodněji, štáb si přímo ve studiu vyrobil tři falešné dětské pokojíčky, částečně naplněné opravdovými předměty z dětství dívek, a během výstavby fingovaných profilů použil fotografie z doby, kdy herečky byly opravdu ve věku, který nyní předstírají.
Výsledek byl mírně řečeno šokující. Již během pár minut, kdy tým teprve sestavoval profily, přicházely fiktivním slečnám desítky žádostí o komunikaci. Během následujících hodin a dní se na tyto ‚volavky‘ nalákaly tisíce dalších osob, přičemž – jak ukazuje zbytek filmu – v naprosté většině případů (alespoň u těch, se kterými herečky stihly komunikovat) šlo o sexuální predátory.
Na diváka čeká směsice (naštěstí anonymizovaných) onanujících rukou a přirození, mužů, kteří na opakované dotazy, zda jim nevadí, že osobě na druhé straně je teprve dvanáct, odpovídají „ale vůbec ne,“ a širokého výběru různých výmluv, proč by měla dívenka poslat dospělému člověku svoje nahé fotografie. Nejoriginálnější z nich je patrně tvrzení, že pokud masturbant obrázek nedostane, vrátí se mu sperma do těla, ublíží mu a on bude muset do nemocnice. Většinu útočníků přitom podle vědeckých poznatků i přímé zkušenosti zachycené ve filmu netvoří duševně nemocní pedofilové, ale v uvozovkách ‚běžní‘ muži – tátové od rodin, vedoucí dětských táborů, stárnoucí pánové, o které už ženy nejeví zájem… Často jim ani tak nejde o to, že dítě je dítě. Spíše je láká jeho bezbrannost a jednoduchá manipulovatelnost. O tom, že jsou všude okolo nás, svědčí i skutečnost, že hlavní maskérka rozpoznala jednoho z mužů, který dívky obtěžoval tím nejhorším způsobem.
Ačkoliv se dokumentu přes svou tíživou tématiku daří udržet si zdravou dávku humoru – ona ostatně řada ze zoufalců, se kterými dívky komunikovaly, je spíše směšná než cokoliv jiného – má i řadu opravdu temných částí.
Mrazí hlavně ze sofistikovanosti, s jakou někteří z očividně ‚zkušenějších‘ predátorů útočí na své oběti. Nejen, že se je nebojí tvrdě vydírat a hrozit jim, že jim zničí život, daleko horší je vidět, jak se postupně vtírají do přízně děvčátka a pomalu zvyšují nátlak, dokud jim z podstaty bezmocné dítě není schopné odporovat.
Není proto divu, že minimálně jedna z hereček musela během natáčení využít služeb psychologa. A to jde o dospělou ženu, která už v životě něco zažila. Jaký efekt musí mít podobné zacházení na skutečné dítě, si lze jen obtížně představit.
Polovina českých dětí přitom na internetu komunikuje s cizími lidmi, často bez vědomí rodičů. Téměř třetina dětí se navíc podle výzkumů O2 na internetu setkala s tím, že se před nimi někdo prostřednictvím videochatu obnažoval.
Rozšířenosti tohoto fenoménu navzdory se ovšem u nás o zranitelnosti našich potomků na internetu téměř nemluví. Jde svým způsobem o jedno ze společenských tabu – všichni tak nějak vědí, že tento problém existuje (ač si většinou neuvědomují, jaký je jeho skutečný rozsah), ale nejde o něco, co by se někdo snažil v dostatečné míře aktivně řešit.
To by se mohlo nyní změnit. Velmi dobře uchopená kampaň zajistila V síti živý zájem ještě před tím, než vůbec dokument vstoupí do kin, takže jej nejspíše uvidí na naše poměry obrovské množství lidí. Tvůrci navíc plánují uvádět zkrácenou a méně explicitní verzi filmu ve školách a ukazovat tak dětem, na co by měly na síti dávat pozor a čemu by se měly obloukem vyhnout.
A právě v tom tkví skutečná cena tohoto počinu. Sledování počínání sexuálních predátorů jako na lva procházejícího se v kleci v zoo je sice zajímavé, ale kromě možného vystrašení rodičů k větší opatrnosti a případného otevření společenské debaty nebude mít zásadní dopad. Hlavní je dostat potřebné informace k dětem, které o dřívější suchopárné výukové materiály z pochopitelných důvodů nejevily zájem.
Poutavě natočené V síti v tom bude nepochybně excelovat, o to víc, že nutné informace budou dětem v dotočených scénách předávat herečky stále nastrojené jako malá děvčátka. Dítě na něco takového logicky dá více než na nudné povídání sexuologa v důchodovém věku.
Nic z toho ale neznamená, že byste V síti neměli vidět, ačkoliv nejste dítě. Právě naopak. Vidět by jej měl úplně každý. A až tak učiní, zvonění Skypu už mu nikdy nebude znít stejně.
FILM: V SÍTI
Hypermarket Film / Česká televize / Peter Kerekes / Rozhlas a televizia Slovenska / Helium Film / Aerofilms
Režie a scénář: Barbora Chalupová a Vít Klusák
Kamera: Adam Kruliš
Zvuk: Adam Bláha
Hudba: Pioni
Střih: Vít Klusák
Architekt: Jan Vaněk
Kostýmy: Veronika Traburová
Masky: Barbora Potužníková
Digitální masky: Plaftik
Vedoucí produkce: Anna Poláčková
Výkonná producentka: Pavla Klimešová
Producenti: Vít Klusák a Filip Remunda
www.aerofilms.cz
