Šamponiát, kňučedník nebo chtěgan. Web Čeština 2.0 ukazuje, jak je český jazyk hravý
Jazyky vymírají. Z necelých sedmi tisíc, které na světě existují, jich více než polovina může do konce 21. století zaniknout. I proto si v pátek připomínáme Mezinárodní den mateřského jazyka. S jistotou ale můžeme říct, že zánik se rozhodně nebude týkat jazyka českého. Ten je živý, přizpůsobuje se vzniku nových technologií, sportům nebo sociálním sítím. Čeština je zkrátka houba, která nikdy nepřestane nasávat.
„Řekli jste už o někom, že mluví samé smysly? Já slyším jen a jen o samých nesmyslech. Znám jen necudu, žádného cudy daleko široko nevidím. Není ho. Kdo z vás kdy mluvil o nějakém rabovi, přihlas se, půjdeme spolu na víno.“
To je ukázka z legendární nahrávky z Českého rozhlasu z roku 1938, kdy česko-německý lingvista a spisovatel Pavel Eisner s laskavou ironií popisuje jednu nepěknou vlastnost českého jazyka.
O 82 let později sice stále ještě nemáme „kňuby, cudy a posedy“, ale zato se čeština obohatila o tisíce nových slov, která přišla třeba po revoluci v roce 1989.
„Měli jsme tu najednou nová povolání, měli jsme nové sporty, nové technologie, nové koníčky, hudbu, nová jídla, ta například potřebovala nějakým způsobem pojmenovat. Vývoj byl natolik rychlý, že než bychom pro každý nový výraz vymýšleli hezký český název, tak bychom to vůbec nezvládli, protože mezitím ty výrazy zdomácněly,“ říká jazykovědkyně Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český.
Nedělej Zagorku a přidej slovo. ‚Čeština 2.0 funguje jako kronika doby,‘ říká autor neortodoxního slovníku
Číst článek
Čeština je houba
Někdy to šlo hladce, jindy to bylo těžší, a to třeba u sociálních sítí. „Například lajkovat, to je takový výraz, který je na první pohled ryze anglický. Na druhou stranu, když se podíváte, i v tomhle si čeština dokázala poradit, dala tam české přípony, hned to časujeme, vytvořili jsme si z toho české slovo. Čeština je taková houba, všechno hezky nasaje, ale dokáže si s tím poradit,“ říká Pravdová.
Hlavně lajky a tisíce sleďů, český výraz pro followery na twitteru, nasbírala za poslední tři roky také korektorka Markéta Gregorová, známá spíše pod přezdívkou „jazykovědma“.
Dnes má téměř dvacet tisíc fanoušků a denně řeší desítky dotazů týkající se českého jazyka. Na jejím účtu se dozvíte, že třeba trpaslík je doslova tvor tři pěsti vysoký, jak vzniklo slovo bazmek nebo že druhak ve slovníku prostě nenajdete.
Až budete dětem číst pohádky a ony se zeptají, jak vysoký je trpaslík, řekněte, že přesně tři pěsti. Slovo trpaslík totiž pochází z církevněslovanského východiska trьpęstъkъ, složeného z *trь- (tři) a *pęstь (pěst). Trpaslík je tedy doslova tvor tři pěsti vysoký. #cestina
— Jazykovědma (@jazykovedma) December 6, 2019
„Zdá se, že to má stále narůstající tendenci, což je ale výborná zpráva pro češtinu. Kdo by to byl řekl, že účet pouze o češtině, nic jiného tam nedávám, přitáhne takovou pozornost,“ podotýká Gregorová.
Zánik nehrozí
Dobrá zpráva pro češtinu je i to, že zánik jí rozhodně nehrozí. Dokud se jazyk podle Markéty Pravdové vyvíjí a přizpůsobuje modernímu světu, není čeho se bát.
„Dokud jí budeme mluvit, dokud se o ni budeme hádat, dokud nás bude štvát, že někdo řekl něco špatně, dokud se o ní budeme bavit v hospodách, dokud se budeme vsázet, že je něco dobře, svědčí to nejen o tom, že čeština žije, ale i tom, že ji máme rádi a že k ní máme emotivní vztah,“ vysvětluje.
Proto bychom podle Pravdové neměli zatracovat ani to, jak mluví třeba teenageři, kteří z toho mimochodem vyrostou, nebo projekt typu Čeština 2.0, díky kterému téměř každý den vzniká nové slovo.
Jedním z posledních slov je například šamponiát, chtěgan nebo kňučedník.
Příklady ve větě:
Chlapci z reprezentace si pořizují nové účesy a kérky, zřejmě se blíží nějaký šamponiát.
Petr je zatím jenom chtěgan. Sice nesouhlasí s praktikami živočišného průmyslu, ale ve školní jídelně veganský jídla nemaj a i rodiče jsou proti.
Jak může být miliardář a šéf vlády v jednom takovej kňučedník?
