Jdete do boje o senátorské křeslo. Proč?
V dnešním světě se ztrácejí základní a klasické hodnoty. Konzervativní postoje. Zpochybňují se hodnoty, které nás provázejí celý život. Třeba rodina je pro mě táta, máma a děti. Zpochybňují se základní atributy naší státnosti. Už se na to zapomnělo, ale před dvěma lety uvažoval Český olympijský výbor o tom, že budeme mít novou hymnu. Vždyť to je hymna, při které Češi a Slováci pokládali životy na světových bojištích. Chtěli jí předělat, a jsem rád, že se to nestalo.
Národní znak na dresech našich sportovců se, třeba u hokejistů, změnil v paskvil. Ostatně i fotbalová reprezentace má na dresech jakousi hrůzu místo národního znaku. A to jsou momenty, které se sčítají. Člověk si řekne: A dost! Je třeba bojovat za normální svět, který se ztrácí.
Ze Senátu se navíc stala instituce, která si neustále na něco stěžuje, žaluje. Stali se tam z nich kádrováci. Naposledy to bylo znát při výběru kandidátů do Rady České televize, kde se devatenáct senátorů ostře vymezilo proti ekonomce Haně Lipovské a tím popřeli demokratický princip té volby. Vždyť každý může kandidovat. V Senátu se prostě ztrácí smysl pro demokracii. Tohle je opravdu třeba změnit.
Co si myslíte o svém protivníkovi Zdeňku Bergmanovi, řediteli teplického gymnázia, který je znám tím, že „školníkovi uložil, ať ty obrazy (prezidenta Zemana) zahrabe do kompostu“?
V Trikolóře se nedíváme ani napravo, ani nalevo. Snažíme se hájit zájmy českého občana, České republiky. To se tady ztrácí.
Zdeněk Bergman je můj kolega. Chodili jsme spolu do školy, do gymnázia v Teplicích. Osobně jsem s ním v poslední době neměl, co do činění. Přeji mu kampaň bez podrazů. Nicméně to přijde, jako ve všech předchozích kampaních.
Podle mě bychom neměli házet obrazy prezidentů do hnoje. Neměli bychom si budovat věhlas na takto nekorektních prohlášeních. Vraťme se zpět ke kultuře volební kampaně a diskuse. Přeji mu co nejlepší výsledek a věřím voličům, že si uvědomí, kdo a jak hájí zájmy občanů Teplicka.
Psali jsme:
Jak jste vnímal zesnulého senátora Jaroslava Kuberu, na jehož místo byly tyto volby vypsány?
Jaroslav Kubera byl předsedou místní organizace ODS v Teplicích, kde jsem byl členem. Představoval pro mě ostrůvek svobody a zajímavých politických názorů, které byly často nekonformní. Budu teď provokativní, ale Kubera byl poslední „trikolórista“ v ODS. S ním to všechno odešlo. Pro mě je dnes ODS jakousi levicovou platformou akademika Petra Fialy a už nemá s názory Kubery nic společného.
Při projevu v Terezíně to řekl naprosto jasně, a kdo tomu nevěří, ať si to přečte. Mimo jiné tam řekl: „Hodnoty, na kterých jsme tento památník stavěli, jsou víc a víc relativizovány a vítězí lhostejnost k naší vlastní minulosti. Nejde jen o nezájem o historii a úctu k památce těch, kteří nám svými oběťmi umožnili žít náš dnešní svobodný a demokratický život. Jsme lhostejní k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí ‚kdo není s námi, je proti nám a je potřeba ho umlčet‘.“ Lidská paměť je krátká, protože byl kvůli tomu i vyzýván, aby odstoupil z funkce. Na to se záměrně zapomnělo. S ODS nechci mít nic společného.
Kubera byl ojedinělý a skvělý politik, za nímž šli lidé. Bezprecedentně vyhrával volby. Je pro mě velkou inspirací. Proto se pro mě uzavírá kruh. Jdu po něm do senátních voleb.
Fotogalerie: - Rozloučení s Kuberou
Levicová ODS? To jsou silná slova. Vždyť předseda Petra Fiala vyhrabal tu stranu z popela...
Obliba ODS podle mě roste jen kvůli specifické podpoře agentur pro průzkum veřejného mínění. Osobně o ní nejsem přesvědčen. A je to jen kvůli tomu, že Trikolóra je uměle vaporizována. Hlavní masmédia se totiž Trikolóru rozhodla vymazat ze svého akčního rádiusu. Právě tyto senátní volby by mohly ukázat, že si lidé myslí už něco úplně jiného.
Zažili jsme kampaň proti Donaldu Trumpovi v USA. Kdyby si přečetl mediální výstupy z České republiky, tak by asi měl těžkou hlavu. Jenže Česku se nepřikládá tak velká důležitost, jako si zde všichni myslíme, takže vyhrál. A to je dobře!
Proč je hnutí Trikolóra takto stigmatizováno?
Protože jde o autentickou pravicovou stranu, která hájí české zájmy. A nikoliv zájmy Evropské unie a Bruselu, které jsou usměrňovány požadavky nejsilnějších zemí v Evropě. Velká Británie odešla, takže Německa a Francie. A ne každý je s tím smířen.
Jste pedagog. Statisticky je právě u vás na Teplicku nejvíce zanedbaných hodin na žáka. Čím to je?
To je obecný problém přístupu České republiky ke svým občanům. Dnes je to na hlavu postavené. Nicméně by se zde mělo vždy vyplatit pracovat. Pokud náš systém umožňuje pohodlně žít bez práce a hlavy rodin nemají motivaci pracovat, tak to je špatně. Těžko pak můžeme chtít po dětech, aby hledaly vzor ve svých rodičích. A takhle jsme si vytvořili sociálně vyloučené lokality.
A tohle nikdo zásadním způsobem doposud neřešil. Nikdo neřešil podnikání se sociálním bydlením. Stále tu je. Ten problém jen doutná pod povrchem. Je jedno, jestli to jsou Teplice nebo Bílina, Krupka, Dubí. Tam všude najdeme zmíněné problémy v koncentrované podobě. Nikdo to ale zatím zásadně neřešil.
Zameškané hodiny jsou už jen důsledkem toho, co jsme zanedbali jako společnost. A samozřejmě, že se z toho stává i politikum. Politici se totiž stále báli to řešit a říct: Budeme to řešit, budeme lidi motivovat k práci. Jen práce totiž přináší bohatství.
Fotogalerie: - Babiš v Janově
Ze severu Čech se někdy objevují zprávy, které si až tak moc nezadají s knihou Evana Huntera Džungle před tabulí...
Neznám situaci na některých typech škol, ale obecně je to pořád horší a hroší. Musím proto říct, že obdivuji všechny učitele na Teplicku, kteří to dokážou zvládnout. Všichni se snažíme, teď mluvím za svoji školu a její pedagogy, ty žáky motivovat k úspěchu. Oceňujeme každý jejich kvalitativní posun vpřed. Ale tak by to mělo fungovat i v sociální oblasti, tedy v případě jejich rodičů. Některým lidem neumožňujeme být úspěšnými a ten dlouhodobý stav jsme navíc zabetonovali.
Jak jste bral varování Bezpečnostní informační služby, že se na českýcch školách stále učí sovětský výklad moderních dějin?
Dost jsem to kritizoval. Jde o bezprecedentní zásah do českého vzdělávání, a věřím, že už se to nikdy nezopakuje.
Jakou mají pracovníci BIS kvalifikaci vyjadřovat se ke kvalitě školních osnov? Tím zpochybnili práci všech učitelů, kteří ty vzdělávací programy vytvářeli. Vlastně prohlásili, že všichni tito učitelé jsou neschopní. Nicméně, zpochybnili i práci ministerstva školství a jemu podřízených institucí. Takže se chovali nekompetentně, ale i nestátotvorně. Vždyť většina zaměstnanců BIS nemá ani pedagogické minimum. Bohužel, reakce ministerstva byla ospalá.
Nedávno vyšla německy kniha Mezi Prahou a Mikulovem: Židé v českých zemích, která líčí Čechy jako iniciátory a spolupachatele holokaustu. Co vy na to?
Každý vnímavější člověk vidí snahy některých elit a neziskového sektoru přepisovat dějiny, a to i ty, jejichž pamětníky můžeme ještě dnes potkávat. Ať už to jsou lidé, co žili v Protektorátu Böhmen und Mähren, oběti z Lidic anebo třeba ochránci pražských barikád v květnu 1945. Trend je dnes takový, že český národ se vyvíjí stejně jako německý. A není zde definována příčina, ani následek. Československo okupovala německá branná moc. Zemi neobsadily nacistické sbory, jak se dnes říká, ale byl to německý wehrmacht.
Nebudu omlouvat jakoukoliv totalitu, ale ve druhé světové válce zemřely miliony Sovětů, a jsem hrdý na to, že jsem navštívil místa, kde se sváděly strategické boje o naši svobodu. Ať to byl Sevastopol, Kursk anebo Moskva. S pokorou vzpomínám na prosté vojáky, kteří tenkrát zvrátili průběh války. Ostatně to platí i o amerických, britských a dalších vojácích. Nicméně si přiznejme, že oběti ze strany SSSR byly opravdu nezměrné, obrovské. Je třeba si to umět přiznat.
Znáte se s lidmi ze středočeských Lidic. Jaké následky mají rozšiřování nevěrohodného svědectví o údajném udavačství Alžběty Doležalové Vojtěchem Kynclem z Historického ústavu Akademie věd ČR a události s tím související přímo na místě bývalé tragédie?
Součástí přepisování dějin jsou snahy zdiskreditovat oběti nacismu a svalovat vinu na Čechy, jak se děje i v knize Mezi Prahou a Mikulovem či jak jsme to měli možnost sledovat v Lidicích. Jeden historik opřel svá tvrzení o zápis, který byl učiněn půl roku po válce. Tehdy se často stávalo, že si někteří chtěli zlepšit kádrový profil, aby nebyli nařčeni ze spolupráce s německými okupanty. Na základě tohoto zápisu byla jedna z lidických žen nařčena z toho, že udala svou židovskou podnájemkyni. Celé to bohužel odstartovala reportáž, v níž nebylo dáno slovo obviňovaným.
Přitom nešlo o nějaký absolutní důkaz, ale jen o dohady jednoho autora. Dva další historici se proti této tezi postavili, ale nebyli bráni v potaz. Památník Lidice a jeho ředitelka Martina Lehmannová měli jednoznačně vystoupit s požadavkem objektivity, což se nestalo. Osobně nevěřím, že k tomu došlo náhodou a ani nevěřím, že byla náhoda, že zmiňovaná reportáž byla odvysílána den před lidickou pietou. Byla to pohana a hyenismus, které nadělaly velké škody.
Ostatně dceru paní Doležalové důvěrně znám. Je to úžasná žena, která zasvětila celý svůj život tomu, aby odkaz Lidic žil. Myslím si, že ji to poznamenalo na zbytek života a její zdravotní stav se po odvysílání reportáže prudce zhoršil. Proto v Lidicích vznikla iniciativa postavit se tomuto hyenismu. A musím říct, byť pravicový politik, že děkuji ministrovi kultury Lubomíru Zaorálkovi, který situaci vyhodnotil tak, že se ředitelka Lehmannová musela své funkce vzdát. Celá česká veřejnost byla těmito tvrzeními mystifikována.
Podobné kontroverze se ale množí. Přestěhování pomníku maršála Koněva na Praze 6, postavení pomníku vlasovcům v Řeporyjích, přejmenování náměstí před ruskou ambasádou podle Borise Němcova. Občas mi to připadá, jakoby někteří politici vedli válku s Ruskem skrze mediálně vděčné kauzy...
Komunální politika v Praze. Někteří komunální politici si v této vlně budují své PR, protože některá média na to slyší. Možná se dočkáme toho, že se budou masově přejmenovávat všechny ulice a náměstí tak, aby už tady nezbyla jediná zmínka o Rudé armádě. Připomíná to konec roku 1948, kdy se dělo to samé. Snad přijde doba, kdy podobným píáristům sklapne a lidé poznají jejich propagandistické pozadí.
Ostatně můj dědeček v květnu 1945 bojoval na pražských barikádách, takže vím o vlasovcích přímo z jeho svědectví. Říkal, že se vlasovci postavili většinově na stranu obránců Prahy, ale kvůli tomu, aby si zachránili krk. Nicméně to byli dvojití zrádci.
Na začátku jsme hovořili o vytrácení konzervativních hodnot. Nevymkl se svět z kloubů natolik, že už není návratu?
Jsem přesvědčen o tom, že mlčící většina tradiční hodnoty zastává a nenechá se zmanipulovat. Normální lidé mají úplně jiné starosti, než se zabývat uměle vnucovanými tématy, třeba o desítkách pohlaví. Podle mě je vůči tomu česká společnost rezistentní.
Chci zdůraznit, že Češi byli vždy tolerantní a vstřícní k cizincům či k jiným názorům. A myslím si, že jsme tolerantní dodnes. Jak se nejlépe bránit rasismu? Vůbec o něm nemluvit, protože neexistuje. A kromě médií či neziskového sektoru se v Česku o rasismu opravdu moc nemluví. Pro některé je to prostě byznys.
Nikomu nevadí homosexualita ani lesbická láska. Většině národa je srdečně jedno, za jaké pohlaví se prohlásíte. Většině lidí ale vadí propaganda s tím spojená. Prostě, když menšina většině vnucuje svůj názor.
Nicméně z USA či z EU se opakovaně ozývá, že jsou Češi xenofobové...
Ne, ne, ne. Nejvíce to je slyšet od těch, kteří mají sami máslo na hlavě a takto se snaží setřást své viny. V USA ještě v šedesátých letech existovala jako součást státní politiky rasová segregace. Mnozí z nás si pamatují film Forrest Gump, kde se poprvé dostanou na vysokou školu i studenti jiné barvy pleti než bílé. Nezapomínejme na to.
Právě na severu Čech ale opakovaně vyplouvají na povrch problémy majority s romskou menšinou a s tím i spojené projevy rasismu...
Žijeme na drsném severu a krásnou písničku o tom nazpívala skupina Kabát. „Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem anebo sekerou.“ To je nadsázka. Podle mě je opak pravdou. Na severu jsme zvyklí přežít kruté podmínky. Po roce 1945 přišli do regionu noví obyvatelé. Pak nás čekala obrovská industrializace, těžba uhlí a znečištěné ovzduší, které dosahovalo vysokých koncentrací. Všechno jsme přežili, ale pořád jsme zneužíváni k různým kampaním.
Jde o sinusoidy. Když je to politicky zajímavé, začnou se komunikovat problémy sociálně vyloučených oblastí, islamizace Teplic a podobně. Problém je ale dost jednoduchý. Jde o vynutitelnost zákona a práva. Pokud na to stát abdikuje, tak selhávají i sociální vztahy, a je jedno mezi jakými komunitami. Řvaní pod okny až do rána, vandalismus či zaneřáděné parky nelze nechat jen tak. České právo tady platí pro každého stejně.
Jak tedy hodnotíte soužití Tepličáků s Araby?
Problém není v tom, jestli Arabové vlastní nějakou vesnici či část města. Ale, teď se budu opakovat, měly by pro ně platit společenské normy a zákony jako pro ostatní. To se občas neděje, což vyvolává pochopitelné konflikty. Jinak v soužití nevidím problém.
A nakonec. Jakými způsoby tedy chcete bojovat proti relativizaci konzervativních hodnot?
Stále tady ještě máme parlamentní demokracii. Měli bychom začít uznávat výsledky voleb, ať se nám líbí, nebo ne. A pokud jsme nespokojení, je třeba udělat vše pro to, abychom byli úspěšní a dokázali opět vrátit vážnost tradičním hodnotám jako rodina, vlast, státní znak či standarta. Je třeba přimět tu mlčící většinu, aby se zvedla a šla k volbám.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
