VĚRA BERANOVÁ

Současná výstava ve Veletržním paláci Národní galerie se zabývá velmi zajímavou a v podstatě velmi aktuální problematikou, i když na první pohled, podle názvu a obsahu výstavy, bychom to nepředpokládali. Téma se týká architektonické výzdoby staveb na přelomu 19. a 20. století a to především v Praze, která právě v tomto období prožívala stavební boom.

Aktuálnost této výstavy se neváže jen na dokumentaci uměleckých počinů v rámci výstavby, ale opravdovou aktuálnost vidím především v tom, že upozorňuje na úroveň a četnost umění v rámci architektury, tedy ve veřejném prostoru, na rozdíl od naší současnosti.

Záměrná existence uměleckých děl v rámci architektury se samozřejmě nevázala jen na období přelomu 19. a 20. století, ale byla rozvíjena kontinuálně, až do převratu v roce 1989. Podle posledních informací se tento stav má změnit, ve smyslu závazného podílu uměleckých děl v rámci nové výstavby. Můžeme se tedy těšit.

Jistým vzorem tak může být ohlédnutí za minulostí, kterou nám právě současná výstava ve Veletržním paláci NG prezentuje. Jde o malířskou, sochařsko-štukatérskou výzdobu nájemných domů, ale také paláců a vil. V této souvislosti bychom měli psát nejen o doslova kvantitě prezentací uměleckých zásahů, ale také o výjimečné kvalitě.

Doba nahrávala velkým příležitostem, jako byla například pražská asanace, vznik nových čtvrtí jako Vinohrady, Karlín, Smíchov.

Z hlediska kvality se ve velké míře podíleli na tomto programu takové osobnosti, jako například Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Viktor Barvicius, Josef Tulka a další. V rámci působení umění při výzdobě interiérů, a to nejen veřejných budov, rezidencí, až po byty v nájemných domech sehrála významná firma – dílna vynikajícího malíře Josefa Navrátila. Bohužel právě těchto interiérových maleb se z pochopitelných důvodů dochovalo minimum.

Výstava věnovaná takovému tématu klade velké nároky na prezentaci a tedy i instalaci. Jak, jakým způsobem se návštěvníci mohou seznámit s tak rozdílným materiálem? Některé mohou být in natura, většina pak prostřednictvím návrhů, akvarelů, kartónů, sádrových modelů, plastik, některých 1:1.

Výstava prezentuje také obrazové ceníky dekoratérských firem a dobové fotografie.

Slohové rozpětí v tomto období, tedy přelomu 19. a 20. století, je velmi bohaté. Od neoklasicismu přes romantický historismus, secesi až k modernistickým tendencím.

Výstava kromě prezentace zajímavého materiálu, který vytvářel podmínky životního stylu našich předků, by měla v podtextu klást otázku: A co naše současnost?

Součástí výstavy je i rozsáhlá publikace doprovázená bohatým obrazovým materiálem.