V Ostravě otevřeli Školu žárlivých

Proč dramaturgie sáhla k této opeře? Zcela z praktických důvodů. Stojí za tím projekt Fakulty umění Ostravské univerzity, díky kterému vznikla spoluprací s operou Operní akademie Ostrava. Jde tedy o didaktické dílo hned po dvou stránkách. Pro začínající umělce je to neocenitelná zkušenost, kdy mohou na profesionálních prknech hrát a zpívat společně s profesionály. A mladým se jistě také hodí naučení, které opera skýtá v oblasti milostné. A diváci takové poučení formou nadsázky a lechtivé zábavy, spojené se zurčící klasicistní hudbou, velmi uvítali. Alespoň na premiéře 20. února 2020 bylo přijetí publikem velmi vřelé.

Na scéně Davida Baziky, s jednoduchými až naivistickými liniemi, se v nápaditých historizujících kostýmech Marty Roszkopfové odehrávají scény mezi třemi partnerskými dvojicemi z rozdílných společenských vrstev. Hrabě s hraběnkou, kupec s manželkou a nesezdaný pár, sluha a služebná. O to víc vyniká, že ve vztazích a v žárlivosti je úplně jedno, kdo je na jaké společenské úrovni, jde-li o žárlivost na partnera. Spíš jde o to, jak ji využít a o vědomí, že kdo žárlí, miluje a že tedy lásku lze vzbudit i žárlivostí. Úlohu supervizora plní v ději role poručíka, který do dění na jevišti vstupuje a posunuje ho k potřebným zvratům. Dává přitom moudra, která jsou určena všem, kteří žárlí, a tedy milují. Situační komika, jež při tom vzniká, je více či méně vtipná a to, že jí i dnes rozumíme, znamená, že je nadčasová.

Režijně tuto žertovnou hříčku zinscenovala s nadhledem a vtipem Gabriela Petráková. Využila plně zákoutí a možností, které jí skýtá scéna, aby dala najevo, že jsme opravdu na karnevalu v Benátkách; nechala přijet gondolu a vtipně zaměstnala žárlivce obchodníka s obilím Blasea nekonečným překládáním pytlů. Opera graduje, jak se blíží ke konci, dostává se do jakési kolovrátkové euforie, a to jak hudební, tak akční. Mladí pěvci ale zvyšující se tempo ustáli a dotáhli úspěšně dílko do konce, tedy k poznání, že vše byla jen hra a že nejlepší je to přece v manželství. Celý ten kolotoč záměn a výměn je provázen kvartetem tří tanečnic a jednoho tanečníka, kteří jsou nabarveni zlatou barvou a jsou i oblečeni do zlatých trikotů a kostýmů a procházejí dějem jako vizuální komentátoři a nositelé pohody.

Hudební nastudování je výsledkem práce dirigenta Adama Sedlického, který dirigoval premiéru. Komornější obsazení orchestru je komfortní pro pěvce, a to i takové, kteří si teprve jeviště zkoušejí. Recitativy, jež jsou podle informací dramaturgyně i dirigenta hodně zredukovány tak, aby tlačily děj dopředu, doprovází cembalo. Orchestr v komorním obsazení třiadvaceti hráčů je pro posluchače velmi čitelný, hrál s jistotou a bez zaváhání. Pěvci v něm měli proto bezpečnou oporu. Přesto výkony byly hodně různorodé. Zcela excelovala v roli Ernestiny, ženy obchodníka s obilím, Tereza Maličkayová, nedávná absolventka JAMU, jejíž nosný soprán zvonil a nesl se lehce prostorem a užívala si hereckých akcí. Jejího manžela Blasia hrál a zpíval neodolatelně Tadeáš Hoza. Vytvořil figurku židovského obchodníka, zbožňujícího svoji ženu, ale zamindrákovaného a proto nezvladatelně žárlivého. Hlasově je uvolněný a svůj baryton technicky skvěle zvládá. Hraběcí dvojici představovali Martin Gyimesi a Zuzana Jeřábková. Hrabě vytváří noblesní figuru, pěvecky se mu však tolik nevede, hlas poněkud couvá a nezní vyrovnaně. Contessa, jeho žena, představovaná Zuzanou Jeřábkovou, vykazuje ještě znaky hereckého ostychu, ale hlasově působí velmi slibně, soprán zvoní, je nosný, i když poněkud ostřejší a chybí mu zakulacení.

Blasiův sluha Lumaka v podání Martina Gurbaľa nemá v daném obsazení konkurenci. Svůj mohutný bas musí krotit, aby příliš nevyčníval, přesto všechny převyšuje, a to nejen výškou. Jeho komický talent si pohrává s úlohou, kterou umí využít k situační komice. V roli Carlotty, jeho milé, se představila Anna Nitrová, mezzosopranistka, která již má za sebou mnoho pěveckých zkušeností. Tato role není příliš velká, ale přináší komické situace i pěvecké příležitosti, jež zpěvačka ne vždy dokázala využít. Spiritus agens představení, poručík a Blasiův bratranec, přítel hraběte, má za úkol děj korigovat a přivést k zápletce. Pro onemocnění původního představitele se musel role ujmout student Filip Kasztura. Jeho hlas ještě není na takovou úlohu posazený, nemá potřebnou nosnost ani barvu. Na závěr problém vyřešilo nazvučení, které dalo jeho poslání konkrétní polohu. Je spravedlivé vyzvednout zpěvákovu statečnost, s níž se role zhostil tak, že nezasvěcený jeho problémy nepostřehl.

Uvedením této komické opery obohatila ostravská opera svoji nabídku o svěží a veselé dílko, které současně slouží jako didaktická platforma pro spolupráci s fakultou umění a je také zárukou, že opera získá příznivce v další, nastupující generaci. Ale určitě lze návštěvu doporučit i klasickému opernímu divákovi, který jistě ocení jiskru a vtip, s nimiž je dílo inscenováno.