RECENZE: Ozzy Osbourne zůstává symbolem svého stylu

Loni ho jeho dcerka Kelly představila americkému producentovi Andrewu Wattovi, s nímž si po pár větách padli do oka. Jelikož je Watt podepsaný pod úspěchy amerického rappera a zpěváka, který si říká Post Malone, rozhodl se s ním Ozzyho spojit. Vzešly z toho dvě skladby, které jsou na Ordinary Man úplně na konci.

Jednasedmdesátiletý Osbourne přiznal, že ho Watt takzvaně postavil na nohy a vrátil mu chuť do života. Byl to ostatně on, kdo jej přiměl, aby vznikla nová deska, k jejíž realizaci bude přistupováno s veškerou vážností.

Vedle Osbournea se na většině skladeb autorsky podílel Chad Smith, jinak bubeník skupiny Red Hot Chili Peppers. Nahrávání se zúčastnili i Slash či Duff McKagan (oba známí z Guns N’Roses), kytarista Tom Morello (Rage Against The Machine), Elton John a řada dalších včetně producenta Watta.

Výsledkem je deska, na níž zůstal britský zpěvák sám sebou. Jeho „ukňouraný“ a „naříkavý“ hlas je stále tak originální a svěží, že ho prozradí, jakmile jen otevře ústa. Úvodní skladba Straight to Hell má podobnou dynamiku a sborové party jako slavná War Pigs z alba Paranoid (1970) od Black Sabbath. V temném duchu se nese i Under the Graveyard. Today Is the End připomíná silné zpěvákovy časy kolem desky Ozzmosis (1995).

Výrazné jsou baladické písně, v nichž přemítá o životě. Týká se to Holy for Tonight či titulní, ve které zpívá s Eltonem Johnem a lehce evokuje náladu hitů Beatles z první poloviny šedesátých let. Druhá jmenovaná přitom kvůli dvěma nezaměnitelným hlasům i dobře vymyšlené melodické lince patří k nejsilnějším na novém albu.

Dojem z něho kazí poslední dvě písně. Podílel se na nich zmíněný Post Malone a vymykají se do té doby ctěnému rukopisu protagonisty. It’s a Raid je syrový punk rock se zkresleným hlasem, neuvěřitelný už jen proto, že jeho tempo zpěvákovo není. V Take What You Want se přidali Post Malone i rapper Travis Scott, kteří Osbourneův projev neomaleně zastínili. Je to skladba z jiného světa, na jiné album.

Texty jsou o zpěvákově životě, jeho temných stránkách i jeho konci. „Všichni moji přátelé na mě čekají, slyším je, jak volají o pomoc,“ zpívá v písni Goodbye. V úvodní Straight to Hell zase konstatuje, že letí přímo do pekla, v In My Life vzpomíná na ty, kteří v jeho životě stáli za to, v Under the Graveyard naříká, že smrt neodpovídá, když ji volá. „Slunce je černé a nebe rudé a zdá se, jako by byl dnes konec,“ zpívá v Today Is the End. Jsou v nich temnota i smutek, Osbourne mává na rozloučenou.

Přesto nové album nemusí být nutně jeho poslední. Když bude mít dost sil a nápadů, má stále otevřená vrátka k dalšímu. Je to počin natočený se zápalem pro rokenrol. Ten rokenrol, jehož symbolem Ozzy Osbourne je.

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: