Znáte Miletínské modlitbičky? Perníčky příbuzných Karla Jaromíra Erbena chválil i prezident Masaryk

8 fotografií

Perníky tvarované do různých figurek se u Erbenů vyrábí od roku 1820. Tehdy se dělal oblíbený „glancák“, což je těsto polovinou z žitné a pšeničné mouky, které se vtlačovalo do dřevěných forem, poté vyklápělo na pláty a následně už peklo. Figurky husarů, postav svatých, srdcí, kohoutů nebo koníků se natíraly barvami a leštily klihem.

Čtěte také

Rodný dům Karla Jaromíra Erbena

V roce 1834 se výroba přesunula do domu na náměstí, který prodal pan Paczelta ze Zvičiny. Na počátku druhé poloviny 19. století se začal prosazovat perník z pšeničné mouky zvaný „pumpernikl“. Opět se tvaroval pomocí dřevěných forem, vyklápěl a pekl. Zdobila ho poleva z cukru a bílku.

„Na nápad vyrábět modlitbičky přišel v roce 1864 praděd mého otce Josef Erben při pohledu na ženy vracející se z nedělní bohoslužby. V ruce svírali modlitební knížku,“ říká Karel Erben, který v tradici pečení specifického druhu perníkového zboží pokračuje, ačkoliv se cukrářem nevyučil.

Tvar modlitební knížky Josefa Erbena inspiroval ke zhotovení medového perníku s oříškovou náplní, na němž je plátek z vaječných bílků a dalších komponentů. Navrchu uprostřed cukrové polevy je půlka mandle. Se synem a následníkem řemesla Josefem ještě téhož roku nabízeli novinku na vyhlášené miletínské pouti. A protože byla jejich premiéra úspěšná, perníková rarita se stala prestižním výrobkem. Výrazný podíl na tom má i poctivá ruční výroba.

„Můj tatínek byl vyučený cukrář i perníkář ještě za Rakouska - Uherska. Bratr se cukrařině vyučil také, ale přišel rok 1948 a byl konec. Já jsem se vyučit perníkářskému a cukrářskému řemeslu ani nestihl. Místo toho jsem přes dva roky sloužil v technické jednotce u Komárna“.

Modlitbičky vyrazily do světa

Perník mířil do Čech, Rakouska, Německa a Francie. Od roku 1913 jsou modlitbičky chráněny slovně ochrannou známkou. V roce 1921 došlo za působení dalšího Josefa Erbena k přestavbě domu, zvětšení prostor prodejny a přístavbě další dílny a skladů. Zmodernizovalo se vybavení, zvětšil se sortiment, ale modlitbičky stále patřily k vyhledávané pochoutce.

Firemní Tatra na rozvoz zboží v roce 1932|foto: archiv Karla Erbena

K částečnému omezení výroby došlo v době protektorátu. Opakovala se zkušenost z první světové války. Mandle byly nedostupné, a tak je nahradil křížek z cukru. I v poválečné době padl na živnost rodiny Erbenů stín a na dlouhých 42 let přetrhal rodovou tradici.

Následovalo znárodnění roku 1949 a vystěhování rodiny z domu na náměstí. Noví výrobci v rozmezí let 1949 až 1991 už tradiční modlitbičky nevyráběly. Pouze v průběhu miletínské pouti jste si občas mohli pořídit napodobeninu s názvem Miletínky.

Budoucnost modlitbiček

Výroba se vrátila původním majitelům v roce 1991 a od tohoto roku až do současnosti zde působí firma Erben s r.o.

Čtěte také

Dámský klub v Miletíně je otevřený samozřejmě i pro muže. Dobrý nápad se prostě ujal

Produkuje cukrářské výrobky pro vlastní prodejnu v objektu i sortiment perníkářského zboží včetně stále oblíbených Modlitbiček. Stali se svého druhu ojedinělým a žádaným suvenýrem z Podkrkonoší. Ministerstvo zemědělství udělilo Miletínským modlitbičkám značku regionální potravina. Svou vlastní ochrannou známku mají již přes 100 let.

Na Miletínských modlitbičkách si ostatně pochutnával i prezident T. G. Masaryk u příležitosti jeho návštěvy v Hořicích a Miletíně 10. července roku 1926. Básník Jaroslav Seifert ve své knize Všechny krásy světa na perníkovou dobrotu vzpomíná: „Miletínské modlitbičky? Jak by ne! Kupoval jsem je dětem na jičínském jarmarku… Byla to v kraji zamilovaná dětská pochoutka.“