Figurální sochy Jiřího Středy (1956) jsou nositelkami tichého poselství svého autora, které do nich vkládá během procesu tvorby, a v nichž si pokládá pro lidstvo věčné existenciální otázky o poslání člověka ve světě.

Výstava ve dvou hlavních liniích naznačuje přechod Jiřího Středy od strohých dřevěných a robustních kamenných soch s úsporným pohybem k barevným plastikám z epoxidové pryskyřice, v nichž hledá smysl současného lidství pomocí jednoduchého gesta a barvy. Nápadný pohyb rukou naznačuje ideu pomyslného příběhu – motta. Jemné kolorování plastikám propůjčuje křehký, průsvitný výraz. Jiří Středa v nich obnažuje sám sebe. Ruce různých variant soch Nevěřícího Tomáše (1995) postupně již neskrývají tvář. Lidé jsou připraveni k dialogu. Ve zlomové práci Co víme (2001) autor celou paži posunuje se vztyčeným ukazováčkem vzhůru a hlava hledí nahoru, k nebi. Střízlivá a idealizující nahota postav vede autora k otevřenějšímu a přitom k sebevědomějšímu postoji k životu.

Důležitou rovinou expozice jsou kresby – barevné kvaše a akvarely, jež jsou autorova privatissima, avšak i přes komorní formáty a původní účel jejich vzniku představují svébytnou součást díla Jiřího Středy.

kurátorka: Blanka Jiráčková