Cesta: Titulní stránka
Hugo Mensdorff-Pouilly se stal čestným občanem města Boskovice
Zastupitelé města schválili na svém prosincovém zasedání jmenování pana
Hugo Mensdorf-Pouilly čestným občanem města Boskovice.
Na 8. jednání Zastupitelstva města Boskovice v úterý 25. února
slavnostně předal starosta města Jaroslav Dohnálek čestnému občanovi Hugo
Mensdorff-Pouilly pamětní list a věcné dary.
Hugo Mensdorff-Pouilly poděkoval za udělení čestného občanství a
popřál, ať všichni žijí ve zdraví, ve slušnosti a v dobrotě.
Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly se narodil 24. 10. 1929 jako páté dítě
rodičům Alfonsu Karlovi hraběti Mensdorff-Pouilly a Marii hraběnce rozené
Strachwitzové. Narodil se jako poslední dítě přímo na zámku v Boskovicích,
ostatní tři mladší sourozenci se již narodili v porodnici v Brně.
Studoval gymnázium v Boskovicích a v Brně, ale odmaturovat mu
komunistický režim neumožnil. Jeho třem bratrům se podařilo emigrovat, ale
jemu, sestře a rodičům již ne. Byl nasazený u Pomocných technických praporů,
živil se jako řidič sanity, myl auta a pracoval v automobilové dílně.
Zažil slávu i pády spojené s nejednou změnou režimu, hrdým Čechem a
Boskovákem zůstal po celý život. I když se přestěhoval a založil rodinu v
Praze, za rodiči, kterým bylo po zabrání jejich majetku, dovoleno bydlet a
dožít na zámku v Boskovicích pravidelně dojížděl. Po jejich smrti, kdy musel
vyklidit místnosti užívané rodiči,
požádal o možnost dočasně je uskladnit na zámku a tak měl možnost i nadále
zámek navštěvovat.
Zažil slávu i pády spojené s nejednou změnou režimu, hrdým Čechem a
Boskovákem zůstal po celý život. I když se přestěhoval a založil rodinu v
Praze, za rodiči, kterým bylo po zabrání jejich majetku, dovoleno bydlet a
dožít na zámku v Boskovicích pravidelně dojížděl. Po jejich smrti, kdy musel
vyklidit místnosti užívané rodiči,
požádal o možnost dočasně je uskladnit na zámku a tak měl možnost i nadále
zámek navštěvovat.
Po listopadu 1989 působil jako vicekonzul 4 roky v Paříži, poté na
pražském velvyslanectví Suverénního řádu maltézských rytířů. A začátkem 90 let
spolu se svými sourozenci požádali o navrácení rodového majetku, bývalého
Velkostatku Boskovice. Po restituci bydlí střídavě v Praze a v Boskovicích, kde
aktivně pracoval v muzejní radě Muzea Boskovicka, kde má spoustu přátel a
zúčastňuje se i kulturního života ve městě. Je známý svým prohlášením: „Jsou
tři místa na světě, která miluji. V první řadě jsou to Boskovice, potom Praha a
tím třetím místem je Paříž“.
