„Chtěli jsme se ještě poprat o jedno z těch dvou míst pro play off, ale hned první porážka v Litoměřicích napověděla, že se to asi nepovede,“ povzdechl si šestatřicetiletý basketbalista BC Vysočina Jiří Bubák.
Nicméně záchranářský cíl se vám splnit povedlo...
Já v tomhle asi půjdu trochu proti proudu, protože když jsem viděl sestavu před sezonou, tak jsem si myslel, že budeme hrát play off. O záchraně jsem nepochyboval.
Proto jste se rozhodl vrátit na druhou část sezony z mateřského druholigového Žďáru nad Sázavou?
Přesně tak. Toužil jsem si zahrát s Jihlavou play off, takže já osobně jsem zklamaný z toho, jak to nakonec dopadlo. Ale co se dá dělat, třeba se to povede příští rok.
V Jihlavě hrajete, ovšem dál platný jste i doma ve Žďáru, kde působíte v roli asistenta trenéra. Je těžké obě role skloubit?
Všechno se dá. Třeba páteční tréninky stíhám jak v Jihlavě, tak potom i ve Žďáře. A zápasy vycházejí taky dobře, stíhám.
Jiří Bubák (vpravo) v dresu Žďáru nad Sázavou.
Do toho ale ještě pracujete. Jaké je vlastně vaše zaměstnání?
Jsem učitel tělocviku, takže i s tím se dá basketbal v pohodě skloubit.
Vy si doma asi jen tak nelehnete, nebo ano?
Myslím, že moje manželka by vám k tomu řekla svoje. (směje se) Nicméně jsme sportovní rodina, žena hraje pro změnu volejbal. Naštěstí máme skvělé babičky, které nám moc pomáhají.
Vraťme se na chvilku k zatím poslednímu prvoligovému utkání. Doma jste prohráli se Sokolem pražským 94:104. Co rozhodlo?
Už podle sestavy bylo zřejmé, že bude hodně těžké se soupeři vyrovnat. Sokol si přivezl dva vysoké hráče (Tomáše Brůhu s 213 cm a Štěpána Brixe s 201 cm), kteří nám pod košem dělali velké problémy. A když pak ještě ve druhé půlce naskočil na hřiště i odpočinutý Honza Štěpánek, bylo jasno. Energie byla jednoznačně na straně hostů, nám docházely síly.
Přesto jihlavské publikum váš bojovný výkon ocenilo...
Diváci viděli, že jsme měli v týmu dva juniory a dva kadety, takže čtyři hráče, kteří s námi vůbec netrénují. A vycítili, že je potřeba tým podpořit. Za to jim moc děkuju. Už kvůli nim bychom si doma nikdy nedovolili zápas vypustit. Jsme amatéři, kteří hrají pro zábavu. Na rozdíl od jiných týmů v téhle soutěži.
K vítězství nepomohlo ani vašich 27 bodů. Jste se svým výkonem spokojený?
Myslím, že už jsem natolik zkušený, abych věděl, že tohle není vůbec důležité. Byl bych šťastný, i kdybych dal jen dva, ale jako tým bychom uspěli.
V neděli vás čeká poslední domácí zápas v sezoně. Co by mělo na Litoměřice platit?
U nás je důležitá vždycky otázka, v jaké sestavě nastoupíme. A pokud ve slušné, tak je to hratelný soupeř. Myslím, že by bylo fajn nabídnout lidem, kteří nás v Jihlavě chodí pravidelně podporovat, na rozloučenou vítězství.
