Filmy podle skutečné události nejsou vždy sázkou na jistotu. Někdy trpí přemírou patosu, jindy zase idealizují postavy, no a někdy obojí. Dánský snímek Vidíš měsíc, Danieli si bere na paškál pohnutý příběh mladého fotografa Daniela Ryeho, který byl zajat teroristy a držen jako rukojmí třináct měsíců. Jak se tedy dle ohlasů drsný a jímavý snímek, vycházející z děsivého osudu nakonec přeživšího člověka povedl?
Vzhledem k popisovaným událostem mnoho poetiky, jako je ta v názvu obsažená (ten totiž odkazuje na záznam z deníku Danielovy matky, která se prý utěšovala tím, že její syn má nad hlavou stejné nebe) nečekejte. Filmu se rozhodně nedá upřít nejen naturalističnost, ale i cit pro realitu. Daniel není vykreslen jako nějaký nadpřirozený hrdina, ale obyčejný mladík, jenž po úrazu, který mu znemožní pokračovat ve vrcholovém sportu, neví co se sebou, a rozhodne se proto věnovat fotografování. Poté, co si najde práci jako asistent, se rozhodne na vlastní pěst podniknout neuváženou cestu do Sýrie, kde hodlá fotografovat tamní vesničany. Jak už úvod napovídá, moc fotek udělat nestihne. Je totiž téměř neprodleně zajat a za jeho život požadováno výkupné. Tolik k příběhu. Příběhu o lidskosti tam, kde už skoro žádná nezbývá.
Nutno ještě dodat, že film se nijak okatě nesnaží divákovi podsouvat nenávist vůči Islámskému státu. Ono to vzhledem k popisovaným událostem ani není moc potřeba. Snímek se z většiny nesoustředí ani tolik kolem Daniela, ke kterému je zpočátku pro jeho znuděnost „normálním životem,“ jež ho vžene do náruče skoro jisté smrti celkem těžké cítit sympatie, ale okolo jeho rodiny a vyjednavače Arthura, jenž sehrál zásadní roli při jednání s teroristy a Danielově propuštění. Po snaze utéct, opětovném zajetí, mučení, nemoci, strádání a pokusu o sebevraždu, následované trpným přijetím situace trneme hrůzou a smutně čekáme s hlavním protagonistou na vysvobození. V jakékoli podobě.
Dost výrazný prostor také dostala postava amerického novináře Jamese Foleyho, kterého zde ztvárnil známý herec Tobey Kebbel. Důraz na jeho příběh ve filmu je pak výborný nejen díky Kebbelovi, který je velmi výrazný, ale také díky faktu, že James Foley se ze zajejí nedostal, ale byl popraven. Snímek klade i důraz na jeho přátelství s Danielem a jednoznačně nejlidštější linka je ze společného zajetí, ukazující jak se vězni navzájem psychicky drží a se společně obtížně nacházeným humorem se snaží peklo, v němž se ocitli, překonávat.
Největší vztek nepůsobila ani tolik brutalita džihádistů, jenž rukojmí mučili a drželi v zajetí (co je nejvíc zarážející – ti nejbrutálnější čtyři, kterým zajatci a posléze novináři vtiskli přezdívku džihádističtí Beatles byli původem Britští občané, kteří konvertovali k islámu), ale spíš bezmoc Danielovy rodiny. Jelikož dánská vláda nevyjednává s teroristy, museli výkupné shánět na vlastní pěst. Což je docela síla, když vezmeme v potaz, že právě ono výkupné je leckým bráno jako financování terorismu. Právě Danielova situace velmi dobře ilustruje nejen absurditu, ale v první řadě komplikovanost celého takového postoje a je v přímém kontrastu s tím, co oproti celkové pevnosti takového prohlášení – že vláda s nimi jednat nebude, prožívá rodina a nejbližší někoho, kdo se může každým dnem stát obětí svých věznitelů.
Autenticitě snímku pomáhá i skvělé herecké obsazení, kterému sice – jak už bylo řečeno dominuje Kebbel, sdílející se svým předobrazem značnou podobu fyzickou i v chování, kdy se snaží spoluvězně bavit a hrát s nimi hry, aby neztráceli naději (takto neustále „pozitivně naladěn“ měl americký novinář v zajetí skutečně být, herec vycházel z hovorů se skutečným Ryem, jenž je poslední, kdo Foleyho viděl naživu), ale i Esben Smed, ztvárňující Daniela Rye, toužícího ne zdokumentovat válku, ale prostý život nejobyčejnějších lidí (jichž se ostatně onen konflikt dotýká nejvíc) a řada dalších herců – casting se tady po všech stránkách opravdu povedl i u postav záporných. Když si jeden dané osoby dohledá, musí to nepokrytě uznat.
Verdikt
Vidíš měsíc, Danieli je velice silný film, který však neprodává falešné emoce a bez patosu se silnou mírou autenticity podává dosti uvěřitelné zpracování neustále aktuálního příběhu o Sýrii, v níž není vítězem nikdo. Přestože nechápu lidi, jako Daniel a James, že jsou schopni nasadit svůj život, chápu jejich motivaci. Že jejich cílem krom vypadnutí ze stereotypu byla snaha ukázat světu, co se v oněch místech děje. A tato odvaha se prostě chtě nechtě musí obdivovat. O to víc, že nejen James Foley, ale řada dalších novinářů a humanistů tam zkrátka zemřela. Nejsilnějšími momenty filmu pak nejsou záběry z trýzně, kterou postavy podstupují, ale naopak ony vzácné hřejivě lidské momenty, prosycené nadějí. Právě do těch se s postupem času nejlépe vžíváte. Stejně jako do nezkrášleného charakteru Daniela Rye, který po většinu času působí oproti ostatním upozaděně, ale o to víc je uvěřitelný. Epilogový závěr filmu je pak už jen příjemnou třešničkou na hořkém dortu. Tento snímek ve vás bezprostředně po zhlédnutí velmi silně rezonuje a rozhodně si zaslouží divákovu pozornost. Jedná se o velmi silný příběh o víře a naději, jejíž dva hlavní hrdinové necítí žádnou zášť vůči věznitelům, což je dle tvůrců i jeho hlavním motivem…
Vidíš měsíc, Danieli / Ser du månen, Daniel
Trailer
Dánsko, Jordánsko, Švédsko, 2019, 135 min
Drama
Režie: Niels Arden Oplev, Anders W. Berthelsen
Hrají: Esben Smed, Toby Kebbell, Anders W. Berthelsen, Sofie Torp, Christiane Gjellerup Koch, Ellaha Lack, Charlie Carrick, Sara Hjort Ditlevsen, Amir El-Masry, Fady Elsayed, Jens Jørn Spottag, Ardalan Esmaili, Rasmus Bjerg, Rafael Pettersson, a další.