Psota o Třebíči i černých hokejkách. Kdo zásobuje kabinu koláčky?
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Třebíčští hokejisté směřují do předkola play off. Ve středu porazili Frýdek-Místek po nájezdech, které rozhodl žolík Matěj Psota. Ten na Vysočině zažívá skvělé období, bodoval v osmém zápase za sebou.
Po dlouhé cestě ze Sokolova jste hráli důležitý zápas s Frýdkem-Místkem. Jak náročné to bylo?
Nechci se vymlouvat na to, že jsme přijeli brzo ráno ze Sokolova. Soupeř byl od začátku lepší a aktivnější. Měl lepší pohyb a my to museli otáčet. Naštěstí jsme na to našli sílu a obrátili to. Měli jsme zbytečné fauly, které nás hodně srážely. Soupeř se vždy v početní výhodě nakopl. Ale závěr zápasu byl náš a je jedině škoda, že jsme už tam nerozhodli z nějaké šance.
Prodloužení tři na tři bylo hodně opatrné, že ano?
Hrálo se o důležité body, nikdo nechtěl udělat chybu. Ale taky jsme tam měli nějaké šance, třeba já to tam asi dvakrát spálil.
Drama nemohlo být větší, nájezdy byly napínavé.
Jak se říká, je to loterie. Dřív jsme tu sice měli specialisty na nájezdy, třeba Silvestra Kuska a Lukáše Formana, ale i tak jsme to zvládli.
„Já vždycky čekám, zda mě trenér nominuje. Když dostanu důvěru, tak nemám problém, abych jel."
Žolíkem jste byl nyní vy, dal jste vítězný nájezd v deváté sérii. Věděl jste hned, co uděláte?
Já jsem viděl, že se brankář nechal předtím položit, když na něj jel Michal Vodný. On to udělal krásně, ale trefil jen jeho beton. Kdyby to zvedl, tak by to dal také. Takže tohle byla má inspirace. Jinak ale nad nájezdy nepřemýšlím. Snažím se rozhodovat přirozeně a rozhoduji se až před gólmanem.
Řekl jste si o nájezd sám?
Ne. Já vždycky čekám, zda mě trenér nominuje. Když dostanu důvěru, tak nemám problém, abych jel. Věřím si i na to a potěšilo mě, že jsem to proměnil.
SESTŘIH: Třebíč míří do play off
Během rozhovoru jíte nějaké „vítězné“ koláčky, nebo o co se jedná?
Jsou to koláčky od mamky Martina Šťovíčka. A jsou excelentní. Má je fakt skvělé. Jak si je vychutnávám, tak se těžce soustředím na to, co zrovna říkám.
Připravuje vám paní Šťovíčková takové pokrmy často?
Je naše vrchní pekařka, vždy nám něco připraví. My si toho vážíme a máme z toho velkou radost.
Nevysloužil si váš spoluhráč skrz to nějakou přezdívku v kabině?
Zatím ne. Něco jako Pekárna Šťovíček v kabině nepadá...
Foto: Josef Prášek
Pojďme zpátky k hokeji. Nyní máte už osmibodový náskok na Frýdek-Místek.
Je to velká úleva. My jsme věděli, že kdybychom prohráli, tak tím, že hrajeme s Frýdkem ještě jednou, už by náskok nemusel být takový. Je skvělé, že to máme ve svých rukách. Před pár zápasy ta situace byla úplně jiná. My museli vše vyhrávat a čekat, až zaváhá Frýdek. Teď se to naštěstí otočilo.
Vyhráli jste už poosmé v řadě – od příchodu trenéra Nováka se vám daří. Čím to?
Hrajeme jiný systém než předtím. Máme podle mě i lepší pohyb. Snažíme se být i hokejovější. Nějak nám to zkrátka sedlo, i v kabině jeden za druhého makáme. My jsme tu vždy měli dobrou partu. Je to tady takové rodinné. Navíc, když za námi stojí fanoušci, tak umíme pořádně zabrat.
I vám osobně se daří. Bodoval jste dokonce osmkrát po sobě.
Jsem rád, že jsem se do toho teď dostal, protože na začátku sezony jsem se léčil ze zranění. Já si to hlavně užívám. Hokej tady mě baví. Těším se vždy na každý den, jak se budu moct sklouznout na ledě. A samozřejmě na spoluhráče.
„Před pár zápasy ta situace byla úplně jiná. My museli vše vyhrávat a čekat, až zaváhá Frýdek."
Vaše formace s Markem Lašem a Ladislavem Bittnerem si hodně sedla, že?
Mně se hlavně líbí, že všichni hrajeme doslova hokej. Když je situace na ledě, která se nedá moc řešit, tak si posuneme kotouč třeba zpátky. A naopak, když je příležitost, tak se snažíme hrát hodně útočně. A to se mi líbí. Hlavně mě baví, když ty šance máme a hrajeme pohledný hokej. Já tedy často šance neproměňuju, takže často stadion jen zahučí. (směje se)
Tak vy jim šance hlavně připravujete – a spoluhráči jsou od toho, aby je proměňovali.
Láďa je v zakončení opravdu perfektní. Má na to i parametry a umí si najít prostor, aby skóroval. Když má puk v předbrankovém prostoru, tak se nemýlí. Mára je zkušený hráč, který má odehráno i hodně v extralize. On si umí najít místo na ledě a dává pěkné nahrávky i branky.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
V sobotu vás čeká domácí derby s Jihlavou a teoreticky se může definitivě rozhodnout. Máte to v hlavách?
Bylo by fajn, kdybychom body udělali. Kdyby navíc ztratil Frýdek, bylo by hotovo. Máme z dvanácti zápasů jedenáct výher, tak proč bychom to měli přerušovat? Ale nechci nic zakřiknout. Věřím, že přijde hodně lidí. Bude tu i hezký projekt pro děti z dětského domova. Takže, proč nepodpořit děti a zároveň tu neukázat hezký hokej?
O co se přímo jedná? Zapojíte se i vy?
Pod stromeček se budou dávat dárky pro děti z dětského domova, třeba oblečení a nějaká drogérie. I já sám osobně doma proberu věci a určitě něco přinesu. Oni to totiž potřebují.
„Máme z dvanácti zápasů jedenáct výher, tak proč bychom to měli přerušovat?"
V minulosti jste říkal, že bydlet dva roky na hotelu není ono. Jak to máte nyní?
Do Třebíče jsem šel s tím, že bych tam chtěl strávit delší dobu. Takže žádný hotel, už mám pronajatý byt. Město se mi moc líbí a lidi jsou tu skvělí. Navíc hokej mě sice vždy bavil, ale teď mě začal bavit o kapku víc. V Třebíči jsem to tak měl ale vždy.
Usadil byste se v Třebíči na delší dobu?
Tak nezáleží to jenom na mně. Ale já bych byl za to rád. Člověk samozřejmě nikdy neví, co se stane. Chci mít někdy rodinu, třeba se mi to zrovna tady pak povede.
Jako blesk: Matěj Psota udeřil ve vlastním oslabení
Zápasy hrajete s naprosto černými hokejkami. Proč?
Protože když jsem byl malý kluk, tak brácha obdivoval Davida Výborného, který hrál právě s takovými hokejkami. Můj starší brácha byl navíc můj vzor a chtěl jsem být jako on. V mládí jsem si nechal udělat přesně takové hokejky. Letos, jak jsem se vrátil po zranění, tak jsem si říkal, že do toho zase půjdu.
Na hokejce ale máte nyní oranžovou omotávku ještě z akce O kapku lepší hokej. To se vám tak líbí?
Ta akce se mi moc líbila. Vlastně mně se líbí všechny takové projekty. My jsme vždy rádi, když se můžeme zapojit také. Chtěli jsme hrát o kapku lepší hokej, začali jsme pak vyhrávat, tak jsem si říkal, proč ho nehrát dál. Oranžová omotávka mi navíc sedí, lépe se mi periferně kouká. Proto s ní hraju dál.
Zmínil jste předtím vašeho bratra. Jak vám pomohl v hokeji?
Brácha je starší o devět let. Hokej ho taky bavil, trávili jsme spolu hodně času za barákem. Pořád jsme něco hráli. Výhoda byla v tom, že mě bral vždy s sebou. Byl jsem tedy vždy zvyklý hrát se staršími. Moc si vážím, že i když jsem byl mladší a hodně jsem ho brzdil, tak mě vždy vzal s sebou a vždy se mě zastal.
„Oranžová omotávka mi sedí, lépe se mi periferně kouká."
Slyšel jsem, že nemáte žádné sociální sítě. Jak to?
Mě to nějak neláká. Lidi na tom tráví hodně času. Já se radši budu bavit s někým z očí do očí než sdílet nějaké fotky přes Facebook nebo Instagram. Dřív to fungovalo trošku jinak. Jak nebyly právě ty sociální sítě, tak člověk trávil hodně času venku. Teď si lidi vše zahrají jen virtuálně, což podle mě není ono.
Omezuje vás to nějak, že třeba nevíte vše hned?
Ani ne. Ono je dobré, že hokej, jak je kolektivní sport, tak se stejně vše dozvím. Sice nemám Instagram, ale vím, co se tam děje.
Co vám na to říkají ostatní?
Někdo je třeba překvapený, když se s ním bavím. Ale nikdo se za to neposmívá.
„Já se radši budu bavit s někým z očí do očí než sdílet nějaké fotky přes Facebook nebo Instagram."
Co tedy děláte ve volném čase?
Mám rád i ostatní sporty. Rád si vyjedu do přírody a baví mě adrenalinové věci. Láká mě jakékoliv lezení, sporty spojené s vodou a tak. Chci něco za svůj život zažít, aby to prostě nebyl velký stereotyp.
Foto: Josef Prášek
Share on Facebook
