Sochy Klementa Gottwalda a Jana Švermy zmíněné v minulém dílu nebyly jediné, které si u Pražanů vysloužily posměšné názvy.

Přezdívku dostal i pomník Bedřicha Smetany na Novotného lávce od akademického sochaře Josefa Malejovského.

Na lávce se pomník objevil v roce 1984 u příležitosti oslav stého výročí úmrtí skladatele, ačkoli tehdy proti soutěžnímu návrhu protestoval šéf České filharmonie Václav Neumann.

„Soutěž proběhla na konci 70. let a vítězem se očekávaně stal Josef Malejovský. Ten patřil ke čtveřici národních umělců, kteří tehdy ovládli sochařskou scénu,“ řekl historik architektury Zdeněk Lukeš.

Do skupiny komunisty oblíbených sochařů patřil společně s Malejovským také Miloš Axman, Jan Hána a Jan Simota. Přestože byli všichni profesory a národními umělci, jejich výtvory nebyly zrovna zdařilé.

Podle původního návrhu měla být kvůli soše skladatele pokácena vrba stojící před dnešním Klubem Lávka, ale díky vzdoru Pražanů strom zůstal a dílo dnes z části zakrývají jeho větve. 

Další Malejovského dílo stojí na piazzettě Národního divadla. Podle Lukeše nese socha ženy název Znovuzrození, ale díky tvaru podstavce si vysloužila přezdívku duch z láhve. Dnes sochu ženy jiní umělci oblékají do různých šatů.