Igor Matovič s antikorupčním hnutím OLaNO je vítězem parlamentních voleb na Slovensku. Skončila vláda Smeru řízeného Robertem Ficem, a to po dvanácti letech. Smer sám získal o polovinu méně hlasů než v minulých volbách, jeho dosavadní koaliční partneři se do parlamentu vůbec nedostali. Očista policie a justice, která na Slovensku již probíhá, tedy další odstavování zkorumpovaných soudců, otevírání a šetření korupčních kauz z minulých let, určitě dostane zelenou a bude prioritou budoucí vlády.
Říci ale cokoliv jiného o budoucí vládní většině, jejím směřování a programových prioritách, nejde. Matovič chce poskládat vládu s ústavní většinou. K tomu bude potřebovat čtyři ze šesti politických stran, které se dostaly do parlamentu. Mimo vládu by měl podle jeho představ zůstat jen Ficův a Pellegriniho Smer a Kotlebova LSNS.
Dohodu tak bude hledat na jedné straně s hnutím Sme rodina podnikatele a politika Borise Kollára, který za své nejbližší politické partnery na evropské scéně považuje Marine Le Penovou, Norberta Hofera, Mateo Salviniho nebo Tomio Okamuru, a mezi jehož programové priority patří radikální rozdávání ze státního. Kromě osvědčených konceptů vyšších přídavků, důchodů či dopravy zadarmo, je to pak například právo na státní byt s maximálním regulovaným nájemným kolem tří tisíc korun nebo na pronájem auta od státu za 2500 korun měsíčně.
Na opačném konci spektra bude chtít Matovič najít shodu i s pravicovou stranou Svoboda a Solidarita, na jejíž kandidátce se poprvé před deseti roky dostal do parlamentu. Tato strana prosazuje klasický koncept minimalistického státu. Čtvrtým do koaliční party by měl být bývalý prezident Andrej Kiska.
Výhodou Matoviče je, že ani jeden z potenciálních koaličních partnerů ho nemůže vydírat hrozbou neúčasti ve vládě, bezpečnou parlamentní většinu má i bez účasti každého jednoho z této trojice.
Volební výsledek v zemi pod Tatrami vypovídá mnoho o slabosti a nezralosti nových liberálních lídrů po odchodu Zuzany Čaputové do prezidentského paláce. Věnovali mnoho energie dohadování se mezi sebou, komunikačně se pod dojmem úspěchu v komunálních i evropských volbách stavěli dopředu rádi do role vítězů. Každý z nich chtěl mít stranu, každý chtěl být šéf. Namísto toho, aby obrušovali hrany, hledali průniky, společná témata a cíle. Proto propadli a s nimi celkově i 29 procent voličských hlasů.
Parlamentní volby ukázaly, že Slovensko je jinou zemí, než jak ho Češi od loňského zvolení prezidentky rádi vidí. Nikoliv proevropskou, liberální a otevřenou, ale spíše sociálně-konzervativní, hájící silný národní stát a tradiční hodnoty. Všechny zvolené strany se s větší či menší razancí vymezují proti registrovanému partnerství, drogám, uprchlíkům, kvótám. Ostatně Progresivní Slovensko, strana, kterou Čaputová spoluzakládala a byla v minulosti její místopředsedkyní, se do parlamentu vůbec nedostala.
Jisté je, že na končící éru Roberta Fica bude historie pohlížet mnohem smířlivěji, než se nyní zdá.
aAutor je šéfredaktorem slovenského týdeníku Trend.
