Znovusjednocení Korejí. Výrazný název, který přitom nemá s politickou situací na Korejském poloostrově nic společného, ovšem který i náhodnému kolemjdoucímu utkví v hlavě, zvolil francouzský režisér a dramatik Jöel Pommerat pro jednu ze svých her. Od předloňského podzimu ji v inscenaci Eduarda Kudláče uvádí pražské divadlo Rokoko s Danou Batulkovou a Lucií Žáčkovou.
Institut umění – Divadelní ústav nyní právě ji v překladu Michala Zahálky vydává v souboru Tři hry. Vedle ní zde čtenář najde i další Pommeratovo dílo – Prolomit ledy v překladu Zdeňka Bartoše, které uvedli v Chebu, a Třesu se (1 a 2) opět přeložené Zahálkou.
Oceňovaný sedmapadesátiletý dramatik patří k nejuznávanějším současným francouzským divadelníkům. Jeho dílo přitom vzniká docela neobvyklou formou, jak v přiložené stati k publikaci upozorňuje Linda Dušková. Pommerat pracuje metodou „psaní jevištěm“, které nevychází z žádného předem připraveného scénáře.
„Na začátku zkoušení má režisér často hotový pouze název a scénografii. Zpravidla zadává hercům, aby za večer a dopoledne připravili text, který na odpolední zkoušce prosadí, nechají ho existovat,“ popisuje Dušková, sama režisérka a dramaturgyně.
