Dlouhé roky je součástí nejlepšího českého beachvolejbalového páru. Markéta Nausch Sluková nejprve přitáhla ke svému sportu mnoho tuzemských fanoušků, když hrála po boku Kristýny Kolocové. I po rozkolu v roce 2015 a utvoření páru s Barborou Hermannovou přední pozice Sluková nevyklidila. S novou parťačkou se dokonce dostala na první místo světového žebříčku. Teď stojí na prahu sezony 2020, kterou dost pravděpodobně skončí veleúspěšná spolupráce. Nebo se přinejmenším přeruší.
Mluvila o tom i dříve a stejnému tématu se nevyhnula ani na předsezonní tiskové konferenci. „Chci založit rodinu, to je stále platná věc,“ předestřela Nausch Sluková své mimovolejbalové plány, které budou aktuální v době po olympijských hrách v Tokiu.
Japonská destinace je jasným cílem, který se ale za určitých okolností může proměnit ve vzduch. „Uvidíme, jestli olympiáda vůbec bude. A když už bude, tak je otázka, co tam po tom osekaném programu předvedeme. Ale je to pro všechny týmy stejné,“ narážela Sluková na téma koronavirus, který si už vyžádal několik sportovních „obětí“ včetně plážového volejbalu. Například turnaje v Singapuru, Sia-menu byly zrušeny, další prestižní akce v Jang-Čou je přesunuta na podzim.
Za předpokladu, že se Hry konat budou a Nausch Sluková s Hermannovou se stanou jejich součástí, může jednatřicetiletá Sluková posléze s klidným svědomím přeorientovat myšlenky na mateřskou linku. Sama říká, že po třetí olympiádě v kariéře mocně touží. V roce 2012 zazářila s Kolocovou v Londýně, v Riu de Janeiru zůstala ve dvojici s Hermannovou trochu za očekáváním, když se slavnou Copacabanou české hráčky loučily v pozici mimo elitní šestnáctku. Možná i proto je apetit na další vystoupení pod pěti kruhy tak velký.
Stejně odhodlaně ale chce spolu se svým manželem a trenérem v jedné osobě Simonem Nauschem následně založit rodinu. To by logicky znamenalo konec na dvorcích. Nicméně pravděpodobně pouze dočasný. „Nikde jsem neřekla, že zakládáním rodiny pro mě volejbalový svět končí,“ uvedla Sluková. Časový prostor pro návrat nijak neohraničuje. „V rámci respektu k mateřství jsem na druhou stranu nikde nechtěla hlásit, že okamžitě otěhotním, budu mít miminko, pak se hned po šestinedělí vrátím a budu rázem zase pobíhat po kurtu.“ Ví, že některé plážové volejbalistky „mámy“ se zvládly přeorientovat zpět do kolotoče sportovního života velmi rychle.
To zahrnuje například i Američanku Kerri Walshovou Jenningsovou, stále aktivní jednačtyřicetiletou beachvolejbalistku, která má tři děti. A zároveň také stejný počet zlatých olympijských kovů. Ten poslední v Londýně dokonce získala v okamžiku, kdy byla v pátém týdnu těhotenství. I po narození posledního dítěte, dcery Scout Margery, vyhrála na okruhu hned dvanáct turnajů.
Hermannová má v plánu hrát dál
Ale zpět ke Slukové. V okamžiku, kdy tokijské olympijské hry z jakéhokoliv důvodu českému duu neklapnou, touha po comebacku značně naroste. „Pokud bychom se do Tokia nedostaly, tak motivace hrát a zabojovat o třetí olympiádu v Paříži by možná byla ještě o fous větší,“ přemítala hráčka, která se mnoha lidem dostala do povědomí jako „Maki“. „Třeba ale bude dostatečně velká, i když se do Tokia dostaneme,“ doplnila.
Tak či tak, v éře poolympijské bude muset pravděpodobně její kolegyně Barbora Hermannová řešit, jak na okruhu fungovat dál. „Když Markéta otěhotní, tak jí budu strašně držet palce, ať to všechno hezky vyjde,“ zmínila na úvod s úsměvem mladší z českého páru. „Celé je to otázka, která má mnoho otazníků. Určitě bych chtěla v beachvolejbale pokračovat. Záleží na tom, s kým a pod jakým vedením by to všechno bylo. Jsou to věci, na které teď nejsem schopna odpovědět.“ Devětadvacetiletá Hermannová má každopádně motivace dostatek. „Ten sport mě baví, pořád si myslím, že je tu prostor pro růst, dá se neustále posouvat.“
To vše je záležitostí až vzdálených měsíců. Teď je na řadě kvalifikování se na vytoužené olympijské hry.
