První bitva o francouzské důchody skončila. Ve středu krátce před jednou hodinou ranní se opozičním poslancům na půdě parlamentu nepodařilo prosadit hlasování o důvěře vlády. Opozice tak přišla o poslední možnost, kterou mohla vládě zabránit v protlačení zákona o důchodové reformě.
‚Nesložíme zbraně.‘ Ve Francii se opět demonstruje proti důchodové reformě. |
„V důsledku toho je tak přijat zákon o všeobecném systému důchodů,“ konstatoval předseda Národního shromáždění Richard Ferrand ke třiceti poslancům a několika členům vlády, kteří se rozhodli setrvat ve sněmovně do pozdních hodin. Způsob, jakým byl zákon prosazen, se však značně vymykal běžným konvencím. Premiér Édouard Philippe se totiž v sobotu rozhodl, že využije článek ústavy 49.3, jenž vládě umožňuje protlačit dolní sněmovnou jakýkoli zákon, aniž by o něm museli poslanci hlasovat. Chtěl tak zabránit dlouhým debatám a obstrukcím. Zákon ve středu doputoval do Senátu, který by jej dle očekávání měl schválit.
Thousands march in Paris against #Macron’s move to push #pension reform without parliamentary vote!!pic.twitter.com/zSKKK3J6ey
— Pismo (@Pismo_B) March 4, 2020
Macronova vláda za tento neobvyklý způsob prosazování zákonů sklidila kritiku zprava i zleva. Jako první se ozval poslanec za pravicové Republikány Damien Abad, jenž obvinil premiéra Philippea z „cynismu“. Podle něj předseda vlády „otevřel bitevní frontu v momentě, kdy by se měl zabývat zdravotnickou krizí (kolem koronaviru) a sjednocovat národ“. Zákon o důchodech je navíc dle Abada „špatný, kulhající, neúplný a pošle téměř všechny profese do ulic“.
Podobně rozhodnutí vlády kritizovali komunisté. Těm však vadilo především to, že zákon, kvůli kterému již několik měsíců protestují zástupci odborů v ulicích, byl prosazen netradičním způsobem. Podle poslance Andrého Chassaignea šlo o „demokratickou katastrofu“ a „autoritářské vybočení“. „Pane premiére, je tomu rok, co jste se snažili veřejnost uklidnit Velkou debatou (program Macronovy vlády, který měl zažehnat nepokoje tzv. žlutých vest – pozn. red.), dnes se debatě vyhýbáte,“ řekl Chassaigne. Premiér Philippe ale ve využití článku 49.3 neviděl sebemenší problém.
Nic výjimečného, tvrdí premiér
„Dělám jen to, co udělali mnozí přede mnou. Co udělal Édouard Balladur, když čelil obstrukcím, stejně jako Jean-Pierre Raffarin. Využívám článek 49.3, který je jednou z ústavních procedur,“ řekl Phillipe v nedělní televizní debatě.
ANALÝZA: Stávka jako ověřená značka. Nespokojená Francie stále válčí s Macronem |
Od roku 1958, kdy Francie přijala ústavu současné 5. republiky, byl článek 49.3 použit celkem 89krát. Ve 32 případech jej využila pravice, 56krát levice. Za posledních třináct let se k jeho použití uchýlila jen vláda Francoise Hollanda v roce 2015 při prosazování zákona o minimální mzdě a o rok později při schvalování nového zákoníku práce. Současný prezident Macron se rozhodl článek využít poprvé.
Thousands on the streets of #Paris today protesting against pension reform, which the government intends to force through parliament #greve3mars #France #Macron #reformedesretraites #49alinéa3 #Giletsjaunes
— nonouzi (@Gerrrty) March 3, 2020
pic.twitter.com/EfbiC3ut0x
Prosazením zákona tak skončila jedna část boje o důchodový systém a zdá se, že šéf Elysejského paláce dokázal nejdelší stávkové protesty v dějinách vysedět. Naposledy si Francouzům na důchody dovolil sáhnout v roce 1995 tehdejší prezident Jacques Chirac a po třech týdnech stávek nakonec od svého záměru ustoupil. Macron překonal několik měsíců a podle posledních průzkumů se i zvedá jeho popularita.
Ve Francii je průměrný věk odchodu do důchodu v soukromém sektoru 62 let, což by Macron neměnil. Chce ale zavést jednotný systém penzí – aby odchod do důchodu nezávisel na profesi. Zde ale narazil na extrémně silné odbory. Železničáři a řidiči metra totiž ve Francii mohou odejít do důchodu již v 50 až 52 letech. A rozhodně nechtějí, aby šéf Elysejského paláce tuto jejich výsadu měnil. Protesty tak nejspíš budou pokračovat.
