Pro vysvětlení: letos v srpnu to budou čtyři roky, co se Rada v tehdy prvoligovém zápase v Mladé Boleslavi, za niž hrál, s Hradcem při nezaviněné srážce zranil. Přetrhl si vaz v pravém koleni a téměř na rok z fotbalového kolotoče vystoupil.
Necítíte žádnou hořkost, když se řekne právě Hradec?
Byť to pro mě byla dost osudová záležitost, která se pojí právě s Hradcem, tak vůbec ne. Ale ukazuje to, že fotbalové nitky jsou kolikrát vtipné.
Třetí zimní posila Hradce, první do zálohy. Přichází Jakub Rada |
Když jsme u vzpomínání, vybavíte si, s kým to tehdy souboj byl?
Vybavím, byl to Petr Mareš. Ale bylo to z jeho strany nezaviněné, mohl za to můj špatný pohyb, který jsem udělal.
Petr Mareš, stejně jako řada dalších, v týmu už není. Pamatujete si, kdo u toho tehdy z Hradce ještě byl?
Moc pamětníků tady už není, asi jen Adam Vlkanova a Radim Ottmar.
Do Hradce jste zamířil až docela těsně před začátkem jara. Jak k vašemu hostování z prvoligových Bohemians, jejichž jste hráčem, vůbec došlo?
Nebyl jsem úplně spokojen se svojí situací, která se v Bohemians vyvinula po zimní přípravě. Proto jsem se rozhodl, že to půjdu zkusit do Hradce.
Ten se o vás prý zajímal už v létě, kdy jste se do Bohemians vracel z angažmá ve slovenské Trnavě. Hrálo to teď svoji roli?
Hrálo. Se sportovním ředitelem Jirkou Sabou jsem byl opravdu v dlouhodobějším kontaktu a potěšilo mě, že zájem je dlouhodobý. Když se situace teď vyvinula takhle, domluvili jsme se.
Přišel jste téměř na poslední chvíli, stihl jste zasáhnout jen do dvou přípravných zápasů. Nebude to problém?
Podle mě ne. Rozkoukat jsem se už stihl, poznal jsem to, co se ví, že Hradec má velký potenciál mladých, šikovných kluků. Teď jde jen o to, vše skloubit a poskládat na hřišti. Aby všechno fungovalo i v soutěžních utkáních, kdy je mnohem větší tlak bez ohledu na to, jestli se hraje o postup, nebo ne. Z vlastní zkušenosti vím, že to není sranda.
V tom na vás vedení a trenéři asi budou hodně spoléhat. Počítáte s tím?
Mluvili jsme o tom dlouho. Mám už nějaký věk, abych pomohl právě v krizovějších situacích, které určitě v zápasech přijdou, abych to vzal na sebe.
Jakub Rada
|
Jako borec s řadou prvoligových zkušeností, kterého tým přivedl na pozici hráče, jenž by měl pomoci hru týmu usměrnit, v podstatě lídra na hřišti. Hodně velký závazek?
Musím říct, že mě to nijak nesvazuje. Už v předešlých angažmá se tato role ode mne očekávala. Vyplývá to i z toho, že typologicky jsem nějaký hráč a s tím to je tak nějak spjaté. Jsem zvyklý jít v tomto směru s kůží na trh.
Je pro vás motivující dokázat sobě i druhým, že důvěru dokážete splatit?
Souvisí to i s příchodem sem. To, o čem jsme se bavili, zní lákavě. Na tuhle roli jsem zvyklý, je fajn být důležitým článkem. I s tím rizikem, že když se nedaří, tak to jde za mnou. Už i to se mi stalo.
Bylo těžké se rozhodnout „jen“ pro druhou ligu po letech strávených v prvních?
Nebylo. Vzhledem k poslední době a zdravotním komplikacím jsem se, což musím zaklepat, snad vyhrabal z nejhoršího. A teď se chci posunout. A posunem pro mě je, že stále můžu hrát fotbal, takže to vůbec neberu jako degradaci.
Co rodina a okolí? Schvalovali vám váš krok?
Schvalovali. Lepší být někde, kde si vás váží, a být tam šťastný než být být v mém srdečním klubu, ale nebýt tam šťastný. Proto jsem toto rozhodnutí udělal.
Hradec je po podzimu ve hře o postup. Byla to další motivace, proč jít právě sem?
Určitě to roli hrálo, je fajn, že tam je a že se o něco hraje. Kdyby byla ambice hrát klidný střed tabulky, asi by to nebylo ideální.
Vy jste před sedmi lety jeden postup z druhé ligy už zažil s Bohemians. Jak na to vzpomínáte?
Bylo to krásné. Někdo sice řekne, že jde jen o postup z druhé ligy, ale sám jsem zažil, jak je těžké ho uhrát, beru to jako jeden z kariérních úspěchů. Druhá liga je hodně fyzická, každý zápas velký boj. Zažít to ještě jednou by byl hezký pocit.
