Prohlášení v ruštině dostalo Mirka Kováříka na černou listinu. V srpnu 68 vysílal v rozhlase v Ústí
Byl jednou z nepřehlédnutelných osobností malých divadel 60. let, stejně tak se zasloužil o zrod české folkové scény a řadu let moderoval legendární folkový festival Porta. A jeho jméno bylo spojeno i s rozhlasovým vysíláním v srpnu roku 1968. Zemřel 4. března 2020. Poslechněte si archivní pořad, ve kterém vzpomínal na vysílání v roce 1968.
Věra Šťovíčková, Jiří Dienstbier, Sláva Volný a mnozí další byli 21. srpna u mikrofonu v Praze a jejich jména se vryla do paměti všem, kteří několikrát slyšeli státní hymnu, doprovázenou střelbou z Vinohradské ulice.
Jenže ve stejnou dobu seděli další moderátoři u mikrofonů v tehdejších krajských studiích Československého rozhlasu. O nich se tolik nemluví. Patřil k nim i Mirek Kovářík v Ústí nad Labem. S rozhlasem spolupracoval už před rokem 1968, kdy začal společně s Janem Duškem připravovat pořad pro mladé Klub.
„Další díl jsme měli natáčet ve středu 21. srpna 1968. Ráno kolem čtvrté mi do bytu v Litvínově volal Honza Dušek, abych okamžitě přijel do ústeckého rozhlasu. Nebylo to jednoduché, kus cesty jsem jel nákladním vlakem, ale nakonec jsem do Ústí přijel,“ vzpomínal Kovářík v srpnu 2018 v pořadu Archiv Plus.
Ústecký rozhlas vysílal nejdéle
Na rozdíl od Prahy udržel ústecký rozhlas své vysílání v éteru velmi dlouho; podle pamětníků vysílal dokonce ze všech mimopražských studií nejdéle.
„Přinášeli jsme aktuální informace z kraje, ale podle možností i zásadní zprávy celostátního významu. V komentářích pak nejčastěji zaznívaly výzvy ke klidu. Obavy z nějakého zásahu okupačních armád v případě masových projevů nesouhlasu byly velké,“ popisoval Kovářík.
Z mnoha sdělení, která v těch dnech odvysílal, mu v paměti utkvělo především jedno: „Od člověka, který byl v Ústředním výboru KSČ, jsme se v noci dozvěděli, že prezident Ludvík Svoboda odletí do Moskvy, aby jednal o vydání zadržených politiků a o dalším vývoji v zemi. Ústí nad Labem bylo první, které tuto informaci odvysílalo, vyšlo to zrovna na mě.“
O atmosféře tehdejších dnů svědčí i událost, která následovala vzápětí a na kterou si Mirek Kovářík také pamatoval: „Odvysílal jsem informaci o chystaném odletu prezidenta Svobody do Moskvy, skončilo vysílání a já odešel ze studia. Scházel jsem dolů po schodech a v přízemí mě potkal hudební redaktor Jan Oliva. Říká mi – Mirku, představ si, rozhlas ve Stockholmu teď vysílal, že prezident Svoboda odjíždí do Moskvy a že to teď hlásila nějaká československá stanice. – To se odehrálo asi během tří minut. Neuvěřitelné!“
Postupný odchod
Mirek Kovářík vysílal v Ústí nad Labem celý první okupační týden, většinou v noci. Vzpomínal na velké nervové vypětí, spojené se snahou utajit před okupačními armádami, odkud ústecké studio vysílá: „Byl to paradox: my se ve studiu doslova rvali o každou minutu, abychom se udrželi ve vysílání – a ve městě tou dobou už lidé zase běžně chodili do cukrárny na kávu se šlehačkou. To byla druhá strana toho našeho neustálého vyzývání ke klidu.“
Strach jsem nepociťoval, jen neuvěřitelný vztek a zklamání, vzpomíná Neumann na srpen 1968
Číst článek
Poslední vzpomínka má už poněkud hořký nádech – Mirek Kovářík byl absolventem pedagogické fakulty, obor čeština a ruština. Jako jeden z nemnoha v ústeckém studiu hovořil dobře rusky. A tak se stalo, že do vysílání přečetl druhý den okupace v ruštině provolání k sovětským vojákům. Nebylo mu to zapomenuto: na počátku normalizace se objevil na seznamu „představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu“.
Jeho odchod z rozhlasu ale nebyl z hodiny na hodinu. Rozhlasový týdeník pro mladé Klub mohl v Ústí nad Labem připravovat ještě do roku 1970. „Potom mi zakázali chodit na mikrofon, směl jsem dělat pouze režiséra reklam. Někdy v roce 1973 pak přišel striktní zákaz jakékoliv práce pro rozhlas, který platil až do listopadu 1989,“ dodal Mirek Kovářík. Od roku 1991 dál spolupracoval s rozhlasem, nezapomenutelná byla jeho Dobrá jitra, která moderoval mezi lety 1995 až 2005 na tehdejší stanici Praha.
