Vše u něj započalo ještě během studijních let na gymnáziu v Novém Městě na Moravě. Ve škole se totiž uskutečnil nábor dobrovolníků do místního Sportovního klubu.
„Dva spolužáci se přihlásili, tak jsem se k nim přidal. V té době jsme se ale ještě rozhodčími stát nemohli. Rozhodčím se člověk může stát až od osmnácti let, a to nám v tu dobu ještě nebylo,“ vypráví třiadvacetiletý rozhodčí. O rok později už ale hranici osmnácti let překročil - a neváhal potřebné zkoušky podstoupit. Uspěl.
„Když se v roce 2013 v Novém Městě uskutečnilo mistrovství světa, bylo to období velkého biatlonového boomu, který u nás vše otočil. Dříve mělo jasnou přednost klasické lyžování, ale od té doby je všechno naopak,“ rozpomíná se Pleva na tehdejší biatlonovou slávu.
Necelé dva roky po zmíněném světovém šampionátu dokončil střední školu a musel se rozhodnout, zda se vydá cestou studií, nebo odstartuje kariéru na pracovním trhu.
Na zámku je inovátorem, který spojuje historii s virtuální realitou
Rozhodl se pro obojí. Sice po prvním semestru zanechal studií informatiky, s historií však nadále pokračuje. Ještě před nástupem na Masarykovu univerzitu vyzkoušel štěstí na žďárském zámku, kde jej fascinovalo Muzeum nové generace.
„Na zámek jsem se hlásil nejdříve jako kavárník, ale vedení usoudilo, že by to s mými znalostmi a zkušenostmi nebyla pozice úplně pro mě. Tak jsem začal jako průvodce,“ vzpomíná na své začátky ve Žďáře nad Sázavou.
Postupem času se vypracoval na pozici technického inovátora, na pozici průvodce ale nezanevřel.
„Historii a IT jsem studoval už na univerzitě a vždy mě propojení těchto dvou oborů velmi bavilo, což mi naše Muzeum dokonale umožňuje,“ pochvaluje si svoji pracovní pozici.
Momentálně se díky IT technologiím snaží o zapojení virtuální reality do programu prohlídek.
„Pracujeme na jednom projektu, který by nám zajistil ochranou známku European Heritage Label, což je takové evropské UNESCO. Virtuální realita v něm hraje velkou roli,“ vysvětluje současné snahy o rozvoj žďárského zámku.
Výběr je velmi přísný, první nominaci ale musí poslat klub
Po biatlonovém mistrovství světa v Novém Městě na Moravě výrazně přibylo nejen mladých závodníků. I z toho důvodu se výběr rozhodčích na Světový pohár výrazně zpřísnil.
„Na tyto závody se vybírají rozhodčí s nejvyšší možnou praxí a s maximálními zkušenostmi,“ vnímá Tomáš Pleva nárůst rozhodcovské základny.
Nominace na danou akci probíhá z předem zvolených rozhodčích. „Aby člověk mohl být na velké akci typu Světový pohár, tak musí být nejprve nominovaný v rámci svého klubu, přičemž my máme výhodu domácího prostředí, takže nás bývá nominovaných docela dost. Nakonec se pak volí výhradně z rozhodčích první třídy, což je ale způsobeno i tím, že je rok od roku kladen větší důraz na kvalitnější atmosféru a podmínky,“ objasňuje složitý postup výběru.
Vybraní rozhodčí během závodů plní předem přidělené funkce. „Mým úkolem je letos práce na konzole, což je vlastně grafický servis o všech možných údajích pro diváky a televizní stanice během střelby,“ objasňuje svou letošní pozici.
Co je horší, jestli pozornost u tratí, nebo na střelnici, Tomáš Pleva říct nedokáže.
„Biatlon je strašně rychlý sport, takže si rozhodně nikde neodpočinete. Nejhorší jsou asi pozice v cíli, zvlášť u případů, kdy přijede spousta závodníků najednou. Rozhodčí, kteří jsou v daný moment u cíle, musí všechna čísla zapisovat ručně, protože v zimě přece jen může dojít k selhání techniky. Nic z toho, co se točí okolo časomíry, není tak úplně legrace,“ vykládá novoměstský arbitr.
A co je nejdůležitější úlohou rozhodčího? „Nejvíce je po něm požadována přesnost a rychlost, což bez neustálého soustředění nejde,“ je si vědom Pleva.
Arena bez diváků je smutná, ale práce rozhodčích se nemění
Když začínal, byla Vysočina Arena naprosto odlišným místem od toho, které vidí diváci v televizi při letošním Světovém poháru.
„Je vidět, jak vše ohromně roste. Pár let zpět jsme ani nemohli pomýšlet na to, že tady budeme pořádat Světový pohár v březnu, protože jsme neměli zásobník na sníh, kam se vejde přes 60 tisíc kubíků sněhu,“ popisuje rozhodčí.
Také lidí bylo zpočátku méně. Potom už se však do arény, jež si vysloužila pověst místa s nejúžasnější atmosférou v celém seriálu Světového poháru, valily davy.
Jenže letos se pro diváky nejede. Ti do hlediště kvůli hrozbě koronaviru po rozhodnutí bezpečnostní rady státu nemohou. A mají i zákaz stání u trati.
Pravdou ovšem je, že Tomáše Plevu už předem strašila možnost, že by se Světový pohár mohl konat s určitými omezeními.
„To, že se Světový pohár koná bez diváků, je samozřejmě hodně smutné. Ale pro nás rozhodčí a organizátory se nic nemění. Chceme udělat co možná nejlepší možný závod,“ reaguje mladý rozhodčí. „Snad fanoušci podpoří závodníky nějakou jinou cestou,“ poznamenal.
Na mítinku rozhodčích probírali i to, zda vynechají obvyklý pozdrav novoměstskému kotli. Vždy, když po nástřelu nastupuje špalír rozhodčích na střelnici, mávali a ukláněli se rozbouřené aréně. „Možná kvůli kamerám zamáváme i prázdným tribunám,“ dodává smířeně Tomáš Pleva.
Jinak ale obyvatel Nového Města na Moravě i díky biatlonu každoročně přibývá. „Rodiny začínajících závodníků jsou ochotny se i přestěhovat, což by mi potvrdili učitelé sportovních tříd na gymnáziu Vincence Makovského, jež disponuje i sportovními třídami,“ říká Tomáš Pleva.
