Patří mezi hráče, kteří prošli oběma pražskými „S“. Někdejší vynikající slovenský obránce Vladimír Labant v roce 1999 zažil třeskavý přestup ze Slavie do Sparty. Jeho kariéru přibrzdilo vážné zranění, ale i tak zvládal zápasy v Lize mistrů. Aktuálně trénuje mládež v Žilině, kde mu rukama prošel i současný stoper Sparty Dávid Hancko.
V létě roku 1999 jste přestoupil ze Slavie do Sparty. Proč jste na nabídku kývl?
„Nebyla to všední věc, přestupy mezi konkurenčními mužstvy se děly v malém rozsahu. Přišla nabídka, bral jsem ji jako výzvu. Sparta chtěla hrát Ligu mistrů každý rok. Ve Slavii jsem prožil dva dobré roky, jen jsme se nedomluvili na podmínkách a oslovila mě Sparta. Pak nebylo o čem přemýšlet, reagoval jsem na nabídku Sparty a jsem rád, že jsem ji přijal.“
Jak na působení na Letné vzpomínáte?
„Byly to krásné roky. Ve Slavii to bylo také fajn, nastartoval jsem tam svou karieru, ale pak jsem to bral tak, že jsem šel o poschodí výš, do top zápasů, které se mi podařilo ve Spartě zvládnout a profitoval jsem z toho i v reprezentaci. Byly to takové dvě spojené nádoby.“
V čem byla největší změna po přechodu ze Slavie do Sparty? „Samozřejmě jde o přechod do konkurenčního prostředí. I fanoušci to berou trochu osobně. Pak je na hráči, jak se s tím vypořádá. Důležité bylo přesvědčit příznivce Sparty. To se mi podařilo i díky povedené přípravě, kdy jsem měl důvěru trenéra Ivana Haška. To byl výborný kouč, který dal do kupy dobrou partu, která šlapala na hřišti i mimo něj. Myslím si, že jsme v tu dobu nastartovali naši pouť nejen ligou, ale i Ligou mistrů. Byla tam skvělá skladba hráčů.“
V létě 1999 vás do Sparty přišlo více. Navíc z juniorky se vytáhly budoucí hvězdy Rosický, Hübschman, Jun. Bylo tam i nové vedení. Jak si to sedlo? Cítil jste, že i s trenérem Ivanem Haškem vstupuje do mužstva svěží vítr?
„On byl hlavně skvělý motivátor. Uměl tým vyhecovat a nabudit. S Víťou Lavičkou byli vyvážení, navíc skvělé osobnosti ať už jako trenéři, ale i lidé. Kouč Hašek měl za sebou skvělou kariéru, což se snažil aplikovat pod kůži i nám. Co se týká skladby mužstva, tak to bylo skvěle vyvážené, byli tam mladí, ale i zkušení hráči, o které se dalo opřít, reprezentanti. Kvalitní hráči chodili do Sparty, dnes má v tomto trochu navrch Slavii a tím pádem ji možná současní hráči upřednostňují.“
Ve vaší první sezoně ve Spartě jste až neskutečným způsobem projeli základní skupinou Ligy mistrů, ve které jste měli Bordeaux, Spartak Moskva a Tillburg. V osmifinálové skupině pak Barcelonu, Porto, Hertu Berlín. Na který duel vzpomínáte nejraději?
„Byly to krásné časy a zápasy. Myslím si, že Sparta mohla v tu dobu hrát v rámci svých možností s každým otevřenou partii. Snažili jsme se z minima vytěžit maximum. Nechodili jsme do zápasů bránit, měli jsme kvalitní kádr. Těžili jsme i ze standardních situací, protože jsme měli kvalitní hlavičkáře. Podle mě jsme se v žádném zápase neztratili. Byly to otevřené zápasy a i štěstí se k nám díky naší aktivní hře často přiklonilo. I mě osobně se těch duelů povedlo víc, jen mě pak v listopadu 1999 přibrzdilo zranění. Zastihlo mě ve vrcholné formě, měl jsem v tu dobu i nějaké nabídky z Evropy na stole. Nějak jsem se z toho dostal, ale nikdy to už pak nebylo na tu úplně vrcholovou úroveň, což je velká škoda.“
V čem jste dokázal změnit svou hru po zranění?
„Na to, jak vážné zranění to bylo, jsem se z toho dostal celkem rychle. Ještě v Lize mistrů na Laziu mi dal trenér Hašek důvěru. Samozřejmě i diváci si mě tak trochu vynutili na hřiště, ale pak jsem dlouho cítil dozvuky toho zranění. I když je člověk relativně zdravý, tak po té zátěži se musí víc zotavovat. Bojoval jsem s tím, dostal jsem se ještě do Anglie, ale po návratu do Sparty jsem si zlomil kotník a už to nebylo ono.“
Byl jste brán jako prototyp moderního levého beka. Uměl jste nabídnout víc, než tehdejší krajní obránci?
„Hrál tak například Roberto Carlos (obránce Realu), podobné věci vyžadovali i trenéři Hašek, Hřebík a další. Je to dané typologií hráče. Dříve jsem hrál záložníka, takže jsem měl útočení v sobě. Musel jsem pod kůži dostat víc bránění, aby to bylo vybalancované. To se mi podařilo a zbývala taktická stránka, kterou je člověk schopný se naučit. Různé posuny a tak, což nám fungovalo dobře. Jiří Novotný v tom byl lídr, potom vedle něj vyrostl Tomáš Hübschman a naše obrana byla celkově dost stabilní.“
Na kterou část svého působení ve Spartě vzpomínáte nejradši?
„Určitě na ten začátek před zraněním. Tehdy to bylo fajn. Byl tam opravdu vyvážený tým. I los Ligy mistrů byl pro nás celkem atraktivní. Hráli jsme s Arsenalem, Portem, Realem, Barcelonou. Lidé se měli na co dívat, navíc my s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii. Vždy to bylo o jednom gólu, zda toho dokáže jedna či druhá strana využít.“
Na kterého z trenérů vzpomínáte nejvíce?
„Už jsem říkal, že to byl Ivan Hašek. Každý měl ale svoje. Zažil jsem Jaroslava Hřebíka, který měl propracovanou taktickou stránku defenzivy. Potom Jiří Kotrba, František Straka. Vystřídalo se jich víc, ale od každého jsem si snažil něco vzít. Samozřejmě k některému jste inklinoval víc, k dalšímu méně. Co se ale týče mé současné trenérské kariéry, tak jsem se snažil načerpat od každého něco.“
Mluví se o tom, že Jaroslav Hřebík byl propagátorem presinku. Jak to působilo tehdy na vás?
„V té době se zavedl čtyřobráncový systém. On na to dost dbal a hodně jsme se tomu věnovali. Myslím si, že se nám to pak hodně vyplatilo. I když s tím v úvodu byly trochu problémy. On trávil mnoho času rozborem zápasů, dlouho jsme sledovali videa a defenziva nám fungovala fajn, i velká mužstva s ní měla problémy. Naopak jsme měli i rychlý přechod do útoku a z brejků, nebo pak ze standardních situací jsme byli pro soupeře nepříjemní.“
Čemu se v současné době věnujete?
„Už třináctý rok trénuji v Žilině mládež. Prošel jsem si různými úrovněmi, hlavně ale dorosteneckými, i nyní působím u sedmnáctky. Naše mládež je tu dobře propracovaná, vyrůstají nám tu výborní hráči. Na mládeži je to tu postavené. Kromě jiných teď přestoupil Róbert Boženík, předtím Dávid Hancko či Milan Škriniar. Hráči se dostávají do velkých klubů. Majitel nás stavil tímto způsobem, prošel si nějakým vývojem, kdy to bylo postavené na legionářích a zkušených hráčích, ale dnes tu dostávají prostor mladí. I tak jsme druzí v tabulce. Hráči získají zkušenosti, mají pak možnost v mladém věku odejít do zahraničí.“
Pod rukama vám prošel Dávid Hancko. Sledujete ho?
„Je to kvalitní hráč. Má výbornou mentalitu, neskutečně na sobě pracuje. Je komplexní. Trošku mu chybí dynamika a rychlost, ale to vynahrazuje svou předvídavostí a hráčskou inteligencí. Nepřišel do Sparty v ideálním období, měl tam nějaké zranění, což ho trochu poznamenalo, ale jakmile bude zdravý, hrát a cítit důvěru, tak to pro Spartu bude platný hráč. Držím mu v tom palce, ať se mu ve Spartě daří.“
AC Sparta Praha 
Vše o klubu ZDE
