ANKETA: Kniha roku Sardenu pětiletky 2015–2019 – komentáře

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

komentáře a výsledky k anketě Kniha roku Sardenu 2019 již znáte, ale letos jsme vyhlásili i „pětiletku“, tedy anketu o knihy, které nám utkvěly v paměti a které vyšly v letech 2015–2019. Respondenti pocházejí ze stejné „líhně“, ale občas se někdo rozhodl zúčastnit se jen roku 2019, nebo jen pětiletky.

V anketě se sešlo 49 odpovědí, z nichž jsme sestavili žebříček nejčastěji jmenovaných knih. Do výsledků žebříčku byly započítány pouze a právě knihy, které vyšly v letech 2015–2019 poprvé v češtině a na nichž se respondent nepodílel autorsky, redaktorsky ani jiným způsobem. Výjimku tvoří série, které do daných pěti let spadají. Pokud tedy někdo například hlasoval pro Jantarové oči z roku 2013, započítali jsme to jako hlas pro ságu Mycelium Vilmy Kadlečkové. Odpovědi zveřejňujeme se vším všudy – nemáme nic proti tomu, když autor takto propaguje vlastní tvorbu; u nakladatelů zase chápeme, že jen s obtížemi zvládají číst něco jiného než to, na čem pracují. Pro ilustraci: kdyby Jaroslav Velinský hlasoval v roce 1997 pro svůj román Dzwille (2D Studio, 1996), odpověď bychom zveřejnili, ale nezapočítali do žebříčku.

Ke komentářům a výsledkům jen drobná ediční poznámka: počítáme vždy první tři tituly. Pokud je některá z nominací neplatná (např. kniha nevyšla v letech 2015–2019), počítáme do žebříčku další platnou položku, pokud respondent nějakou uvedl. Tituly, které se do prvních tří položek nevešly, ale splňují pravidla, ve výsledcích uvádíme jako „zmínky“. Jména autorů a autorek uvádíme tak, jak jsou uváděna na obálkách knih. U knihy vždy uvádíme nakladatelství a rok vydání, u překladových děl uvádíme překladatele. V případě shody v počtu hlasů uvádíme díla v abecedním pořadí podle názvu. Stejně jako v komentářích k roku 2019 odlišujeme v textu níže díla, která jsme započítali do výsledků (tučně) a díla do výsledků nezapočítaná, nebo započítaná jako zmínky (nejsou tučně). Také omluvte, pokud se zdá, že je komentář poněkud vytržen z kontextu: mnozí napsali komentář k roku 2019 a k pětiletce v jednom e-mailu, pokusili jsme se to oddělit a případně mírně upravit, aby to dávalo smysl, ale nechtěli jsme do zaslaného textu příliš zasahovat. Ke všemu výše řečenému platí, že nám něco mohlo uniknout a v textu se mohou vyskytnout chyby. Budeme rádi, když nás upozorníte v komentáři pod článkem, abychom to mohli opravit.

Rok 2020 přímo svádí k dalším bilancím. Můžete nám do komentářů napsat návrhy, zda bychom měli vyhlásit něco nad rámec roční ankety – nejlepší českou knihu třiceti let? Nejlepší knihu 21. století? Rádi si necháme poradit. A teď už komentáře respondentů:

TOMÁŠ APELTAUER (čtenář, dříve i recenzent, Sarden)

Kniha 1:
Miroslav Žamboch: Bez slitování (Klub Julese Vernea, 2003)
Jedna z těch knížek, co začnete a v pět ráno obracíte poslední stránky epilogu. Žamboch má dar od přírody.

Kniha 2:
Michail Afanasjevič Bulgakov: Divadelní román, Mistr a Markétka (v překladu Aleny Morávkové poprvé v roce 1966, resp. 1969, vydání, kde jsou oba tituly, pochází z roku 1987)
Tohle je tak trošku zvláštní kniha. Hravá, neotřelá a napínavá, ale zároveň i roztahaná, schizofrenní… Z každé kapitoly čouhají pětihvězdičkové kvality, ale přesto se mi nějak nedaří knihu na 5 hvězd hodnotit. Dal bych 4 a půl kvůli pár desítkám stran, které by mi nechyběly, ale byly tam. Jinak závěr byl ovšem šestihvězdičkový.

Kniha 3:
Vilma Kadlečková: Jantarové oči (Argo, 2013)
Tohle je úplně luxusní knížka. Můžu jedině doporučit.

MARTIN BEČVÁŘ (redaktor Fantasy Planet, recenzent časopisu Pevnost a především fanoušek a nadšený čtenář)

Záměrně uvádím bez pořadí:

Jeff VanderMeer: Anihilace (Argo, 2015, překlad Petr Kotrle)
Tahle knížka se domě zakousla na hodně dlouhou dobu. Má atmosféru, je tajemná, mrazivá… Prostě moje srdcovka.

Pavel Bareš: Projekt Kronos (Host, 2017)
Jak mám rád českou fantastiku, tak tohle mě v době čtení doslova rozmlátilo. Je to skvěle napsané, uvěřitelné, má to silný příběh… Na to, že je to prvotina, bez řečí klobouk dolů. Druhý díl ukázal, že to nebyla náhoda, Bareš je prostě zjevení!

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, 2018, překlad Jakub Němeček)
Další hřebík do hlavy. Až mě překvapilo jak cynika, jako jsem já, nadchne takový jemný, místy až éterický příběh. Jenže vést válku uměním je prostě geniální nápad, a i když je originál již staršího data, tahle knížka je nadčasová a nebojím se říct geniální!

Plus ještě bonusy:
Hrozně mě potěšilo znovuvydání Eddingse (Elénium, Tamuli), skvělá byla trilogie Problém tří těles a pořádnou paseku v mém literárním světě udělala povídka Kristýny Sněgoňové z knihy Ve stínu Říše Na vlastní kůži.

WOJTA BĚHOUNEK (trudomyslný čtenář a úplatný recenzent – Pevnost, XB-1)

S knihami pětiletky jsem trochu žongloval (snad měly být také tři, ze zadání jsem to úplně nevyčetl) – nechtěl jsem, aby se opakovaly ty samé tituly jako v jednotlivých ročnících. Kdyby na tenhle rozpor někdo náhodou poukázal, tak mu za mě můžete říct, že spoustu knih dočítám za minulé roky zpětně, protože ani zdaleka se mi nedaří zkonzumovat všechny novinky hned ten rok, co vyšly.

Andy Weir: Marťan (Knižní klub, 2015, překlad Michal Prokop)
Nejsilnější stránkou netradičně pojaté, a přitom klasické robinsonády je kosmonaut Mark Watney. Postava drobně atypická, ale veskrze lidská, díky čemuž rychle přiroste k srdci. A i když Andy Weir není spisovatelem z povolání, dokázal slabinu využít ve svůj prospěch, když většinu textu přenechal deníkovým zápiskům. Poutavost pak spočívá v uvěřitelnosti, když vědecké pozadí působí autenticky a autentické ve větší míře také je. Přitom veškeré ty matematické, chemické a fyzikální propočty nenudí. Skvělé.

Nicholas Eames: Králové Wyldu (Host, 2019, překlad Michaela Šprtová)
Přestože je Nicholas Eames na poli fantastiky regulérním nováčkem, zcela bez ostychu můžu říct, že má nakročeno mezi první ligu. Naprosto precizně totiž pracuje s podstatou hrdinské fantasy, přitom ale umí celý ten epický patos hravě odlehčit. Neznamená to však, že by sklouzával do parodické roviny, spíš jen udržuje čtenáře v napětí, a to jak pomocí akce, tak i humoru. Navíc zkuste nemilovat starý páprdy, co jdou přes půl světa zachránit mladou holku. Tuhle partu žoldnéřů si prostě zapamatujete.

Marisha Pesslová: Noční film (Argo, 2015, překlad Pavel Černovský)
Od prvotiny Vybrané okruhy z mechaniky pohrom ušla Marisha Pesslová hodný kus cesty. Nočnímu filmu nejen že dala hlavu a patu, ale po literární stylistice s ním suše utře nejednoho profesionála. Především musím smeknout nad nádhernou hororovou atmosférou detektivního vyprávění – série děsuplných etud imponuje svou jednoduchostí, přitom se s každým jednotlivým sólem začíná umě zkomponovaná skladba měnit v ohromující celek. Jako pocta Alfredu Hitchcockovi a Davidu Lynchovi tak funguje román dokonale.

ROMAN „BeeSee“ BÍLEK (spisovatel / scénárista / publicista)

Vojtěch Matocha: Prašina (Paseka, 2018): Na knihách Jaroslava Foglara svého času vyrostla nejedna generace mladých. Navázat osobitě na jeho odkaz a zpřístupnit jej smysluplně současné generaci mladších čtenářů se dlouho jevilo jako neřešitelný rébus. Vojtěch Matocha to ale v Prašině dokázal a zpřístupnil dobrodružství z temných zákoutí a křivolakých uliček současné generaci.

Pavel Renčín: Vězněná (Argo, 2015): O situaci literárního hororu na tuzemské literární/fantastické scéně toho bylo již řečeno a napsáno hodně. Situace se co do počtu titulů výrazně zlepšila, stále ale převažují překladové knihy. Důkaz o tom, že i u nás se dá napsat perfektní literatura hrůzy, doložil Pavel Renčín ve svém opusu Vězněná.

Lavie Tidhar: Muž leží a sní (Argo, 2016, překlad Petra Johana Polcarová): Alternativní historie sice není nejpreferovanějším žánrem fantastiky, ale našla si již dost příznivců. Pravda, na můj vkus až moc děl vychází z toho, co by se asi stalo, kdyby druhá světová válka dopadla jinak a z poražených se stali vítězové. Izraelský spisovatel Lavie Tidhar na to jde ve svém románu Muž leží a sní poněkud jinak. Před válkou se v Německu nedostali k moci nacisté, ale komunisté. A hodně z těch, které známe jako pohlaváry Třetí říše, byli nuceni emigrovat. Británie se tak potýká s nečekanou migrační vlnou. Jedním z přistěhovalců je i jistý pan Wolf, který se snaží uživit jako soukromé očko. Jak to muži s typickým knírkem a patkou padající do čela jde, se dozvíte v téhle netuctové knize.

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

Ursula K. Le Guinová: Vyprávění (Gnóm!, 2016, překlad Jakub Němeček)

Robert Jackson Bennett: trilogie Božská města (Host, 2015–2018, překlad Milan Pohl)

Ann Leckieová: trilogie Impérium Rádč (Plus, 2016–2018, překlad Petr Kotrle)

Jussi Valtonen: Oni nevědí, co činí (Leda, 2018, překlad Michal Švec)

Nnedi Okorafor: Kdo se bojí smrti (Host, 2018, překlad Adéla Bartlová)

PETRA DIESTLEROVÁ (překladatelka)

Anthony Ryan: série Paměti draka (Oheň probuzení, 2018, Legie plamenů, 2019, Host, překlad Milan Žáček) – protože propracovaná dračí fantasy s mimořádně zajímavě vystavěným světem.

Petra Stehlíková: série Naslouchač (Naslouchač, 2016, Faja, 2017, Host) – protože se nemůžeme dočkat pokračování.

Vilma Kadlečková: série Mycelium (2013–2016, Argo) – protože se nemůžeme dočkat Vrstvy ticha.

MONIKA SLÍVA DVOŘÁKOVÁ (šéfredaktorka Sardenu)

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, 2018, překlad Jakub Němeček)

Ann Leckieová: trilogie Impérium Rádč (Plus, 2016–2018, překlad Petr Kotrle)

Robert Jackson Bennett: Město schodů (Host, 2015, překlad Milan Pohl)

EYLONWAI (redaktorka, Sarden)

Lynn Flewellingová: Střepy času (Fantom Print, 2015, překlad Hana Vlčinská)
Série Noční běžci možná stojí trochu stranou čtenářského zájmu, což je na jednu stranu škoda, na druhou je to dobře. Člověk si tak může hezky v klidu užívat výborně napsané fantasy dobrodružství, ve kterém je všechno, co mu stačí ke štěstí.

Patrick Rothfuss: Hudba ticha (Argo, 2015, překlad Jana Rečková)
Pokud hledáte vzdělaného a inteligentního mistra moderní fantasy, který je zároveň úžasným člověkem s tím nejimpozantnějším plnovousem, právě jste ho našli.

Becky Chambersová: Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu (Host, 2017, překlad Lucie Bregantová)
Nikdy předtím jsem nečetla cokoli jen vzdáleně podobného trilogii Poutníci. Moderní doba má i pár pozitiv, součásná SFF je jedním z nich.

Čestné zmínky, které si to prostě zaslouží, ačkoli do trojky se mi nevešly:
- Lev Grossman: Mágové
- Anthony Ryan: Královna ohně
- Jitka Svobodová: Přemyslova krev

OSKAR FUCHS (autor)

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, 2018, překlad Jakub Němeček)

Robert Fabian: Valkýry (Straky na vrbě, 2018)

KRISTINA HAIDINGEROVÁ (spisovatelka a redaktorka)

Pavel Renčín: Vězněná (Argo, 2015) – kniha, která konečně trochu rozhýbala svět domácího hororu.

Lenka Fárová (ed.): Lesní lišky a další znepokojivé příběhy (Pistorius&Olšanská, 2016 překlad Martina Bendová, Kateřina Janoušková, Anna Jirásková, Laura Kauppinenová, Tomáš Pavelka, Soňa Wojnarová a Eliška Zoubková) – u nás dosud a asi ještě na nějakou dobu jedinečná kniha finských new weird povídek.

Vilma Kadlečková: Hlasy a hvězdy (Argo, 2016) – pátý díl dechberoucí a originální české sci-fi ságy.

ZUZANA HARTMANOVÁ (spisovatelka, redaktorka Dětí noci)

Tady bylo adeptů hodně a nakonec vybrat tři (no vlastně třináct…) knihy, které považuji za to nejzajímavější či nejlepší, co jsem v těchto pěti letech četla, bylo docela náročné.

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, 2018, překlad Roman Tilcer)
Nemyslím, že bych byla kdovíjak náročný čtenář. Knihu považuji za průměrnou, pokud splňuje alespoň jedno z mých kritérií (má originálně, zajímavě podaný svět; má silné postavy se zajímavými vzájemnými vztahy; má dobrý příběh; má atmosféru a dokáže vyvolat silné emoce; je jazykově zajímavá a dobře řemeslně zpracovaná). Kniha, která splňuje více těchto bodů, je v mých očích už nadprůměrná. Ale málokdy se stane, že nějaký titul splní všechno. Románu N. K. Jemisin se to podařilo. Je to jedna z těch knih, ze kterých jsem si takříkajíc sedla na zadek, což se mi nestalo už dlouhé roky (a pravděpodobně se to zase další dlouhé roky nezopakuje). Páté roční období považuji celkově za jednu z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla napříč žánry.

Daniel Abraham: Dračí cesta (Laser-books, 2015, překlad Daniela Orlando)
V případě této knihy, potažmo celé série, výjimečně souhlasím s reklamním sloganem, který se objevuje na obálce: Vše, co čekám od fantasy. Úžasné postavy, dobré prostředí, parádní vypravěčský talent a hlavně tak dokonale logické, neepicky epické řešení událostí.

Vilma Kadlečková: Mycelium V – Hlasy a hvězdy (Argo, 2016)
Podmínky pro zařazení do ankety splňuje sice jen pátý díl Mycelia, ale klidně si sem přihoďte celou sérii, protože je kvalitativně velice vyrovnaná. Detailně prokreslený svět i cizácká kultura, silné postavy a ještě krásně napsané – to je radost otáčet každou stránku. Jen by to chtělo už mít v ruce i to finále…

Další tipy:
Kim Newman: Anno Dracula
Robert Jackson Bennett: Město schodů (celá série)
Ann Leckieová: Ve službách spravedlnosti (celá série)
Paolo Bacigalupi: Vodní nůž
Mariam Petrosjan: Dům, ve kterém… (celá série)
M. R. Carey: Všemi dary obdarovaná
Peter V. Brett: Trůn lebek
Pavel Bareš: Projekt Kronos
Adrian Tchaikovsky: Děti času
Anthony Ryan: Oheň probuzení

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka webzinu Děti noci)

Petra Stehlíková: Naslouchač (Host, 2016)

M. R. Carey: Všemi dary obdarovaná (Host, 2016, překlad Lucie Horáková)

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, 2018)

ZUZANA HLOUŠKOVÁ (redaktorka FantasyPlanet.cz)

Ursula K. Le Guinová: Vyprávění (Gnóm!, 2016, překlad Jakub Němeček)
Podobenství z planety Aka, založené na setkání s místní filozofií, jakousi variantou na taoismus a zen, založenou na úctě, lásce a pokoře, v kontrastu s kulturou či hodnotami, jaké dobře známe z pozemské historie, je trochu jako pangalaktický megacloumák, jen místo chlastu tu máte knihu.

Vilma Kadlečková: Mycelium (Argo, 2013–2016)
Český fenomén, který nepotřebuje komentář. Příběh (zatím) bez konce roste a kolonizuje protonaci jako houbová vlákna.

Michel Faber: Kniha zvláštních nových věcí (Kniha Zlín, 2016, překlad Viktor Janiš)
Dobrý pokus podat konec západní civilizace tak, aby čtenář neupadl do deprese. Autor nikoho nenutí, aby se pravdě o konečnosti lidské existence podíval přímo do tváře, ale podobným úvahám se dá během četby jen těžko vyhnout.
Pozn.: Samozřejmě se mi chce na tomto místě zmínit také sérii antologií z projektu Lehké fantazijno (Žena se lvem, Žena se sovou, Žena s drakem a Žena s labutí), která minimálně přináší originální způsob, jak prezentovat tvorbu 52 českých a slovenských autorek, jelikož mám však na celém díle lví, soví, dračí a labutí podíl coby editorka, tak se tento hlas s největší pravděpodobností nepočítá. V paměti mi ale tyto knížky rozhodně utkvěly. :-)

BORIS HOKR (zástupce šéfredaktora Pevnosti, nakladatelský redaktor)
Samozřejmě opět Tolkien (Pád Gondolinu, Argo, 2019, překlad Stanislava Pošustová-Menšíková), ale vedle něj bych připomenul Patricka Rothfusse a jeho Hudbu ticha (Argo, 2015, překlad Jana Rečková). Křehký příběh dívky, která to nemá v hlavě v pořádku a snaží se přesto dát všemu smysl, řád a to správné místo.

CHENSIE IPS (šéfredaktorka a recenzentka projektu Čteme české autory a webu Svět Mezi Řádky)

Co se týče předešlých let, tak mezi nezapomenutelná díla fantastiky patří Krev pro rusalku (Epocha, 2018). Debut Kristýny Sněgoňové zobrazuje víly tak, jak byste o nich ani v nejhorším nejspíš nepomýšleli. Originální, drsné a svůdné. Infico (Brokilon, 2016) Petra Heteši je absolutně tím největším akčním sci-fi počinem, který jsem měla možnost číst. Kniha ve stylu Bruce Willise je neskutečným kouskem, který nepostrádá nic, po čem fanoušek touží. Dalším neopomenutelným románem je Dům u vycházejícího slunce (Aleksandra Januszová, 2011, překlad Robert Pilch), který taktéž vyšel v nakladatelství Brokilon. Polská spisovatelka má kreativní představivost, kterou perfektně zpracovala a dopřává tak čtenářům neobyčejný zážitek. Znovu nemohu nezmínit Naslouchače (2016) a Faju (2018) Petry Stehlíkové, jelikož letos má u nakladatelství Host vyjít třetí pokračování a očekávání jsou veliká.

STANISLAV J. JUHAŇÁK (nakladatel)

Na všech knihách jsem se podílel jako nakladatel.

David Brin: Existence (Triton, 2015, překlad Jakub Němeček)
Podle mě jedna z nejlepších nových SF posledních let. Do strany 160 jsem se pro složitost děje a jeho rozpětí moc neorientoval, ale pak se to začalo skládat a je vidět, že autor na knize dělal 10 let. Takových nápadů! Vše logicky a uvěřitelně seskládáno, dává smysl a zvraty jsou v ději od začátku do konce. (Akademie SFFH ji vyhlásila knihou roku 2015.)

Miroslav Žamboch: Zakuti v oceli (Triton, 2016)
Pro milovníky akční SF a tanků. :-)

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, 2018, překlad Zdeněk Uherčík)
Chytrá, nápaditá space opera. Volné pokračování vyjde letos a přijde mi stejně dobré.

JANA JŮZLOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

Tohle je strašně těžké. Zasekla jsem se u pár cyklů domácí fantastiky, které považuji za skvělé, ale nedokážu z nich vybrat: jak poměřit Algor, Propast času, Projekt Kronos a Naslouchače? Všechny mají své klady (výjimečně i nějaký ten zápor), ale nejsem schopná upřednostnit jeden před druhým.
Takže nakonec úplně odjinud. Myslím, že dalece největší překvapení, nadšení, úžas a dojetí v posledních pěti letech u mě vzbudila Pat Murphyová a její Město, nedlouho poté z produkce nakladatelství Gnóm! v překladu Jakuba Němečka. „Pojďme o týhle válce přemýšlet jako o uměleckým projektu.“

TEREZA KADEČKOVÁ (redaktorka Sardenu a úča)

V posledních pěti letech vyšla spousta věcí, co stojí za zmínku a těžko se mi vybírá jen jedna kniha. Většinou stojí za to sáhnout po celé sérii, ať už jde o beletrii nebo o komiks.

Beletrie

Michael Bronec: Tři kapitáni (Straky na vrbě, 2016–2018)
Dobrodružná vesmírná série, která mě zanesla opět do dětství, kdy jsem četla Burroughse a Vernea. Jen tentokrát do vesmíru, na měsíční arénu, do tajemného archívu nebo na pirátskou hvězdnou loď.

Soman Chainani: Škola dobra a zla (CooBoo, 2014–2019, překlad Magdaléna Stárková)
První kniha sice vyšla už v roce 2014, ale zatím se jedná o pětidílnou sérii a další díly jsou na cestě. Škola dobra a zla je primárně určená jako čtení pro mládež, ale jedná se o knihy, kterým nic nemůže vytknout ani dospělý. Jak název napovídá, máme tu školu pro dobráky – princezny a prince, a ty zlé – černokněžníky a obludy. Přitom příběh je humorný a miluje ničení stereotypů. I přes své téma není vůbec černobílý.

Jeff VanderMeer: trilogie Jižní Zóna (Argo, 2015–2017, překlad Pavel Bakič)
Anihilace, Autorita, Adaptace, to jsou tři knihy v sérii, která se chytla i ve filmu. Annihilation (2018) s Natalie Portman se možná nedržela knižní předlohy pevně, ale její vizuál jako by do filmu otiskl sám autor. Příběh vypráví o tajemné jižní zóně, která vše živé přetváří v něco nového, a lidé neví, jak se k ní postavit. Tak, jak už je jejich zvykem, posílají dovnitř víc a víc výzkumníků a my sledujeme jejich osudy ovlivněné něčím, co si nikdo neumí vysvětlit.

Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (Golden Dog, 2015)
Thriller o vražedkyni, která je odsouzená na smrt poté, co spáchala neuvěřitelné množství vražd a ke všem se přiznala. S úsměvem. Ač se jedná o thriller, lehce se dotýká fantastiky. Martin Štefko píšící hlavně horor a béčkové akčňáky touhle knihou dokázal, že umí budovat i vážnější příběhy a dát jim patřičnou hloubku.

Komiks

Sara B. Elfgren, Karl Johnson: Vei (Zanir, 2018, překlad Jan Schejbal)
Vei 2 jsem určila za jednu z mých top za rok 2019, není tedy divu, že ji mám i v pětiletce. Nebudu se opakovat, snad jen řeknu, že příběh války, lásky a intrik má hezký balanc, skvělou kresbu, která se nebojí vyobrazit bohy i jinak než jako perfektní bytosti, a hlavně potěší každého fanouška mytologie.

Brian K. Vaughan, Fiona Staples: Sága (BB art, 2015–2019, překlad Richard Podaný)
Co říct ke komiksu Sága, co ještě nikdo neslyšel? Jedná se o příběh Alany a Marka, kteří by měli stát ve válce proti sobě, místo toho spolu ale mají dítě a rozhodnou se prchnout. Sága je krásná svou kresbou, dobrodružstvími, ale taky je smutná, protože je o životě a v životě hrdinové ne vždycky vítězí a ne vždycky jim jde vše na ruku.

Stjepan Šejić: Sunstone (Crew, 2019, překlad Changer the Elder)
Nakonec jsem si nechala jednu nefantastiku. Sunstone je příběh o obyčejném životě dvou obyčejných žen, které mají trochu neobvyklý sexuální život. Jde o romantický příběh provázaný BDSM tématikou. Šejić je autor, který umí výborně tvořit postavy a jejich charaktery, buduje napětí a konflikty, které jsou reálné a najdete je i v běžném životě. Šejić taky stojí za zmínku, protože nepíše jen erotické komiksy, ale kreslí a píše krom jiných i pro DC a na jaře 2020 u nás má vyjít jeho Harleen, která zatím na západě získává jen samé skvělé recenze. Jestli jste zvyklí na Harley Quinn z New 52 nebo Rebirth, tu tady nehledejte. Šejić rozvíjí její origins a ukazuje ji v úplně jiném světle – totiž jako člověka, a ne blekotajícího magora.

LUCIE KOKAISLOVÁ (recenzentka na FantasyPlanet)

Brandon Sanderson: Archiv Bouřné záře: Meč přísahy (Talpress, 2019, překlad Milena Poláčková)

Kim Stanley Robinson: Roky rýže a soli (Laser-books, 2016, překlad Milan Žáček)

Robert Holdstock: Les mytág (Argo, 2015, překlad Petr Kotrle; první vydání Polaris 1994)
Pozn.: Les mytág v tomto vydání počítáme do ankety jako „počin“, proto značíme tučně.

PETR KOTRLE (překladatel)

Kim Stanley Robinson: Roky rýže a soli (Laser-books, 2016, překlad Milan Žáček). Pro mě spíš kniha desetiletí, kterou jsem moc chtěl překládat, ale nikdo neměl zájem, nakonec ji přeložil Milan Žáček pro starý Laser (tam bych asi neměl zájem pro změnu já). Strhující tapiserie alternativního světa, spekulativní fikce „at its best“.

Alastair Reynolds: Prefekt (Triton, 2016, překlad Jana a Jan Oščádalovi). Reynoldse beru jako krále nové space opery a Prefekt se mu povedl nesmírně, přečetl jsem ho jedním dechem a fandil jsem těm správným proti padouchům, jak to má být.

Neal Stephenson: Zmatení (Talpress, 2017, překlad Petr Kotrle). Tady si trochu přihřívám polívčičku, protože tuto knihu jsem překládal, ale na svou obranu musím říct, že ji rozhodně nemám ze „svých“ knih nejraději. Ale je prostě dobrá, objevná, mnoho jsem se  díky ní dozvěděl, i když jsem třeba ani nechtěl. Obrovská spousta příběhů v jedné knize, klíč k minulosti i současnosti…

JAN KŘEČEK (organizátor této ankety, recenzent – Sarden, Interkom)

Nepřestává mě fascinovat časový odstup. Z knih, které jsem volil v minulých letech, jsou mnohé samozřejmě velmi dobré, ale zpětně zjišťuji, že příliš neutkvěly – třeba Heuveltův HEX nebo antologie Darebáci. Kdybych mohl hlasovat pro víc knih, objevilo by se tu ještě Město, nedlouho poté Pat Murphyové, Algor dua Hlávka & Vybíralová, Centrální stanice Lavieho Tidhara, Hudba ticha Patricka Rothfusse nebo Terra Nullius Julie Novákové v roli editorky. A to nemluvím o těch mnoha, které jsem prostě nestihl přečíst. Vybírám tyto tři:

Kim Stanley Robinson: Roky rýže a soli (Laser-books, 2016, překlad Milan Žáček)
Hra na kdyby v několika nepředstavitelných stoletích.

Ursula K. Le Guinová: Vyprávění (Gnóm!, 2016, překlad Jakub Němeček)
Když nevyprávíme svět, neznáme svět…

Tereza Dědinová: Po divné krajině (Masarykova univerzita, 2015)
Nejlepší česká teoretická publikace o fantastice.

MÍLA LINC (spisovatel)

Za poslední pětiletku pak k Michaele Merglové (Píseň oceli, Epocha, 2019) přidám Projekt Kronos Pavla Bareše (Host, 2017), kompletní nové vydání Holdstocka od Arga (2015–2019, překlad Petr Kotrle), se kterým jsem se doslova pomazlil, a naprosto nefantastický Dlouhý krok do tmy (Mystery Press, 2018) od jinak fantastického Tomáše Bandžucha. :-)

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ (spisovatelka)

Petra Lukačovičová: Sbírka ctností (Mytago, 2015) – městská fantasy, svižná, sympatické postavy, výborný systém postmoderní magie, kdy magickou moc mohou mít peníze, knihovna, tetování, televizní seriály nebo taky městské legendy

+ bonus, na čem jsem se podílela:
Antologie Terra Nullius (v níž mám povídku) – krásně provedená včetně obálky, doporučila bych jako průřez domácí sci-fi tvorbou.

TOMÁŠ MARTON (redaktor webzinu Děti noci)

Liou Cch'-sin: Problém tří těles (Host, 2017, překlad Aleš Drobek) – úžasné sci-fi s neuvěřitelnou fantazíí.

Robert Jackson Bennett: Město schodů (Host, 2015, překlad Milan Pohl) – dospělé vybroušené fantasy, které se dle mého stane klasikou žánru.

Pavel Renčín: Vězněná (Argo, 2015) – temný thriller či horor, který mě smetl napětím a hutnou atmosférou.

MICHAELA MERGLOVÁ (spisovatelka)

Pavel Bareš: Projekt Kronos (Host, 2017)
Pavel Bareš vydal v roce 2017 první díl zatím nedopsané trilogie a loni na něj navázal pokračováním Kronovy děti. S prvním špalkem jsem se potýkala dlouho a druhý jsem přečíst nezvládla, ne ale proto, že by byla kniha špatná – naopak. I když tenhle žánr nevyhledávám, nebaví mě a prakticky mám nulový zájem číst podobné knihy, Barešovi se povedlo mě nadchnout a donutil mě přelouskat přes 500 stran textu – něco takového se povede prostě jen opravdu dobrému autorovi. Letos od něj vyjde superhrdinský úkrok stranou Meta a celkem se těším, co za zvrat v něm Bareš vymyslí.

Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku (Epocha, 2018)
Už jsem to zmiňovala u letošních Zřídel a platí to i pro tuhle knihu – Sněgoňová převrací očekávání. Její debut vletěl do vod české fantastiky jako dělbuch a jednu chvíli se o něm mluvilo všude. A po právu. Ústřední Stolbelko je takový parchant, že člověk hltá každé slovo, jen aby zjistil, jestli ho na konci někdo sejme, a pohled na Brno obývané lidmi a rusalkami je špinavý, depresivní a zaryje se člověku pod kůži. Tuhle knížku jsem četla na antidepresivech a stojím si za tím, že bez nich bych ji nezvládla.

Jaymee Goh, Joyce Chng: Krocení sopek (Gorgona Books, 2016)
Rozmýšlela jsem se mezi Krocením sopek a Lesními liškami, které nabízí pohled na „finské podivno“, nakonec to ale vyhrála Asie. Asijské sci-fi a fantasy už pomalu proniká i k nám do mainstreamu díky knihám jako Problém tří těles od Liou Cch'-sin nebo Ctnosti králů od Kena Liu, na steampunk z této oblasti ale člověk hned tak nenarazí. Když tedy nakladatelství Gorgona vydalo tuhle krásnou knížku, nešlo se do ní nezamilovat. Je v ní všechno – dobrodružství, poetičnost, meditativní zamyšlení nebo akční jízda jako titulní povídka Krocení sopek. Celkem dvanáct příběhů z prostředí Filipín, Vietnamu, Thajska, Indonésie a Singapuru mě jako čtenáře donutilo dohledat si více informací k regionu, jeho historii a zvyklostem, a dokonce mě inspirovalo k cestě do Thajska, takže bych klidně v dalších letech ocenila více takových literárních výletů mimo angloamerický trh.

MAREK MIKA (recenzent, Sarden)

Mark Manson: Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le (Omega, 2017, překlad Jan Kučera)
Nejsem ten typ člověka, který by se vyžíval v literatuře o životním stylu či seberozvoji. Limetkový přebal s fialovým názvem však z výlohy natolik vyčníval, že jsem neodolal a zkusil dílo pro mě do té doby neznámého autora. Není divu, Důmyslné umění je Mansonův debut. Autor se mi však přirozeně dostal pod kůži a automaticky jej od té doby doporučuji naprosto každému, kdo vypadá, že vše příliš řeší. Mark Manson totiž správně odhadnul, co většina dnešního vystresovaného světa nejvíce potřebuje – mít víc u prdele. A toto moudro, jež jsem přijal jako životní mantru, výborně rozvedl na příjemném počtu stránek. Tuto schopnost, totiž umět rozlišit, na čem nám skutečně v životě záleží a čím se jen zbytečně zahlcujeme, mnoho lidí úplně ztratilo.

Dmitry Glukhovsky: Povídky o vlasti (Knižní klub, 2017, překlad Pavla Bošková)
Klasická ruská povídka v moderním kabátku. V tom se skrývá celé kouzlo posledního díla Dmitrye Glukhovského, autora, který si udělal jméno na sci-fi žánru občas říznutém fantasy a hororem. Útlá knížka se stylizovanou sovětskou hvězdou obsahuje sbírku příběhů popisujících aktuální poměry v ruské společnosti. Střídají se zde jednodušše pochopitelné, ale i náročnější kousky, u nichž musíte dávat pečlivý pozor na každou formulaci, abyste se neztratili v labyrintu obratů. Pokud však s knihou udržíte krok, odmění vás podprahovými myšlenkami, nad kterými budete ještě dlouho přemýšlet. Autor zajímavým způsobem vystihuje náladu tamních občanů. Nejedná se o dílo, jehož pochmurný průběh by završil alespoň kompromisní happyend. Naopak, mnohokrát vás závěr povídek dorazí, takže knihu odložíte a pár dní nebudete mít chuť se k ní vrátit. Ale nakonec stejně budete zpět, připraveni na další dávku neveselého symbolismu.

Dmitry Glukhovsky: Metro 2035 (Knižní klub, 2016, překlad Rudolf Řežábek)
Zakončující díl trilogie, na níž je krásně vidět postupný vývin autora. Od monster přes niterné démony se dostal Glukhovsky k dramatu, které se dá zobecnit na celou populaci v kterékoliv době. Neuvěřitelná zákulisní světová moc, životní nejistoty, záblesky hrdinství i zrady a ztráty cílů, to vše v sobě skrývá. Pozadí válkou zdemolovaného světa navíc umožnilo hutnou koncentraci do tunelů, kde je život mnohem rychlejší, a tak rychlé poznávání rozdílných typů lidí působí přirozeně. Kniha má chytlavou zápletku, která je sice místně narušená nečekanými zastaveními, i tak si ale drží po většinu času svižné tempo. Zejména ke konci události prakticky letí kolem hlavního protagonisty. Jedná se o dospělé zakončení, které dokazuje, že temný neuvěřitelný sci-fi příběh nepotřebuje žádná smyšlená monstra, neboť člověka v jeho přirozenosti často nemohou trumfnout co se hrůznosti týče.

ONDŘEJ NEFF (spisovatel)

Nevyšlo to sice loni, ale v roce 2019 jsem to četl – Temný les (Host 2017, překlad Aleš Drobek) od Liou Cch'-sina a předchozí knihy. Od dob Neuromancera mě nic tak silně nezasáhlo. Měl jsem chvílemi pocit, že se otevřela brána časoprostoru a fičí na mě hodně ledový vítr.

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, 2018, překlad Roman Tilcer) – viz mé shrnutí k roku 2019

Ann Leckieová: Ve službách Milosti (Plus, 2018, překlad Petr Kotrle) – rádčská trilogie byla výborná a obtížně se mi volil svazek k doporučení; rozhodně si tuhle rozmáchlou space operu plnou nápadů, zajímavých světů i pěkně napsaných a převážně sympatických postav přečtěte od začátku.

Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Pomníky zimy (Brokilon, 2017) – Algor mne v prvním svazku bavil, ale neuchvátil, ve druhém mě pohltil daleko víc a ve třetím už zcela vtáhl do světa, který se zpočátku zdál být poměrně generickou space operou, ale opak je pravdou – rozhodně stojí za to se pročíst skrz pozvolnější a generičtější expozici (která je výborně napsaná, takže by vám to mělo jít hladce) a dospět do bodu, kde autoři mají mistrně rozdané karty, nešetří žádnou postavu a svůj vesmír rozvíjejí do hloubky. Těším se na čtvrtý a závěrečný pátý díl.

Vilma Kadlečková: Hlasy a hvězdy (Argo, 2016) – dosud poslední díl Mycelia do „pětiletky“ ještě spadá a určitě stojí za to ho zmínit. Tady byl rozjezd plnou parou už od prvního svazku, ale opět platí, že postavy i svět se prohlubují. Autorka se nebojí drásat postavy na krev… a skoro by se zachtělo říci, že i čtenáře, kteří napjatě čekají na závěrečný svazek série. Ten by měl stejně jako čtvrtý díl Algoru vyjít letos, a tak proběhne již skoro tradiční klání těchto českých SF sérií.

Lucie Lukačovičová, Františka Vrbenská: Hořící kůň (Epocha, 2017) – na závěr jedna samostatná česká záležitost – zasazením ovšem středověce španělská. Pokud jste trpělivým čtenářem milujícím historii ožívající vám před očima, nebudete litovat. Obě autorky dokázaly dějinám vdechnout život a okořenit ho špetkou fantastična.

Tím jsem zmínila hned pět knih… ale jak zvolit za tak dlouhé období pouhé tři? Nabízel by se například ještě Liou Cch'-sin jako nepopiratelně zajímavý světový fenomén, čtivostí ovšem romány výše vynikají.

FRANTIŠEK NOVOTNÝ (spisovatel)

1. V uplynulém pětiletí mě nejvíce zaujala gigantická čtyřdílná sága Chaima Cigana (pseudonym Karola Sidona) Kde lišky dávají dobrou noc (Torst, 2014–2017). Její první díl Altschulova metoda sice vyšel již v roce 2014, poslední pak v roce 2017, takže většinově do uvedeného období spadá. Vím, že budu jediný, kdo této sáze z okraje okrajové SF literatury dá hlas, ale svým židovským sebeironickým stylem si to zaslouží – a také námětem mnohosti světů, včetně autorem vynalezeného pravidla, že s rostoucím počtem paralelních světů se zpomaluje čas.

2. Na druhém místě bych uvedl román Luďka Frýborta Pod znamením půlměsíce s podtitulem Příběhy z Evropy pod vládou islámu, který vyšel v roce 2015.  Je to aktuální dystopie, začínající v roce 2049, ale o to cennější, že v Německu žijící autor podněty, jež ho vedly k napsání knihy, mohl pozorovat z první řady vlastníma očima, takže se nedají odbýt prohlášením, že se jedná o fake news. Bohužel, Luděk Frýbort už nic nenapíše, 20. listopadu 2019 zemřel v Hannoveru.

3. A do třetice skutečná klasika, kterou jsem si předloni znovu přečetl ze „služebních důvodů“. V roce 2018 jsem se podílel na redakci knížek Stanislawa Lema Příběhy pilota Pirxe (Odeon, 1978, překlad Oldřich Rafaj, Jaroslav Simonides a Lenka Stachová; toto vydání Plus 2018), Planeta Eden (Státní nakladatelství technické literatury, 1959, překlad Jaroslav Simonides; toto vydání Plus 2018) a Nepřemožitelný (Mladá fronta, 1976, překlad Pavel Weigel; toto vydání Plus 2018), které nově vydal Albatros v krásných bílých přebalech. Ke všem jsem napsal doslovy a znovu si uvědomil, jak skvěle Stanislaw Lem psal a jak jeho díla nepřestávají být aktuální.

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, recenzent, vydavatel)

A pak jsem se měl vyjádřit k minulým letům, co z toho vyšumělo a co ne. No, Ketchum je pořád borec a jsem rád, že mu u nás vyšly i další knihy – nejnověji drsný western Křižovatky (Maťa, 2019, překlad Martina Löflerová). A Weirův Marťan (Knižní klub, 2015, překlad Michal Prokop) je stále fajn, i když se autorovi už asi žádná další takováhle pecka nepovede. V roce 2016 jsem objevil Jacka Vance a od té doby postupně sháním jeho další a další knihy, takže tam můj vztah rozhodně neochladl. Zato Sandersonovu mohutnou sérii Rytíři paprsků jsem už vzdal. Postupně rozbředla a hlavně fakt nejsem schopný udržet v hlavě všechny ty postavy, motivace a linie z už víc než třítisicistránkové řady, která ani zdaleka nekončí. Stejně tak mě pak zklamal poslední díl Kronik netesaného trůnu od Briana Staveleye, ze kterého jsem byl nadšený v roce 2017. A Stephenson je Stephenson, tam žádný pokles snad ani není možný. No a minulý rok dorazilo nakladatelství Planeta9 hned s dvěma peckama – Pomysli na Fléba od Iaina M. Bankse (Classic, 2000, překlad Štěpánka Nohýnková; toto vydání Planeta9 2018, překlad Richard Podaný) a Pandořina hvězda: Bariéra od Petera F. Hamiltona (Planeta9, 2018, překlad Petr Kotrle). Vzhledem k tomu, že další díly těchhle sérií mám i v letošním žebříčku, tak asi není třeba říkat, jak si tyhle knihy stojí.

ALEXANDRA PETÁKOVÁ (redaktorka)

Napadá mě spatra několik titulů, které určitě zmíní někdo jiný, takže se spíš zaměřím na okrajovější kousky, které by podle mě neměly zapadnout. V pořadí podle názvů. :)

Jana Rečková: Kvalita života (Epocha, 2018)
Janu Rečkovou nikdy nešlo škatulkovat do žánrů; v případě textu, kde se prolíná autobiografie s povídkami v jejím typickém stylu, to platí dvojnásob. Kvalita života je emocionálně dost náročné čtení. U té biografické části člověk ví, jak to dopadne, u povídek ne… k dalšímu čtení mě nutilo oboje. I když jsem zároveň měla pocit, že bych takhle zblízka civět do soukromí nikomu neměla – tak syrově uměla Jana podat vlastní život.

Lenka Fárová (ed.): Lesní lišky a další znepokojivé příběhy (Pistorius&Olšanská, 2016 překlad Martina Bendová, Kateřina Janoušková, Anna Jirásková, Laura Kauppinenová, Tomáš Pavelka, Soňa Wojnarová a Eliška Zoubková)
Finské literatury u nás vychází málo, finského podivna ještě méně, takže sbírka žánrových povídek je něco jako literární jednorožec. Výběr je dobře sestavený, zahrnuje i povídku od (jako u nás asi jediného trochu známého) Pasiho Ilmariho Jääskeläinena. Kvalitu překladu posoudit nemohu, ale překladatelům se povedlo zachovat kouzlo původních textů, takže pro zájemce o něco trochu jiného než obvykle ( = jemnou, atmosferickou fantastiku) je tahle sbírka dobrá volba.

Rainbow Rowellová: Nedej se (Yoli, 2016, překlad Jana Kunová)
Young adult obecně není žánr pro mě a Nedej se navíc využívá schématu Harryho Pottera (vyvolený puberťák studuje na magické škole a jeho osudem je porazit záporáka sužujícího magický svět), ale kniha si mě naprosto získala hned několika aspekty. Se zmíněnou zápletkou si hodně dobře pohrává a transformuje ji, magie tu originálním způsobem funguje na často používaných obratech a rčeních (a překlad je povedený) a v neposlední řadě je i romantická linka hravá a nenásilná, ne těžkopádná, jak se často stává.

Kim Stanley Robinson: Roky rýže a soli (Laser-books, 2016, překlad Milan Žáček)
Alternativní historie, kde morová epidemie ve 14. stol. vyhladí prakticky celou Evropu a kolonizace a diktování kultury se ujme Čína. Na knize je výjimečný časový rozsah – deset novel z různých období pokrývá několik staletí, ale každá zároveň tvoří uzavřený příběh, i když mezi nimi existuje pojítko. Jako literární projekt hodně ambiciózní a díky zvolenému formátu a struktuře velmi čtivé.

Steven Erikson: Spratek (Talpress, 2015, překlad Dana Krejčová)
Jakožto fanynka kvalitních parodií (které podle mě nemůže být vůbec snadné napsat) a Star Treku můžu podobně smýšlejícím Spratka jedině doporučit. Je to svižné, je to vtipné, je to chytré a bere si to na paškál nejrůznější stereotypy a vypravěčská schémata Star Treku i dalších podobných univerz.

JOZEFA PEVČÍKOVÁ (recenzentka a fanúšička popkultúry v teórii i praxi)
1. Nové vydanie textov Roberta Holdstocka, ktoré odštartovalo Argo v roku 2015 – s nádhernými ilustráciami, predslovmi a doslovmi. Knihy, ktoré jednoducho pohladia oko, ale predovšetkým – dušu.

2. Edícia #POPs od vydavateľstva Akropolis, ktorá začala v roku 2017 a obsahuje texty analyzujúce populárnu kultúru v jej najširšom zmysle. Medzi vydané tituly patria texty zahraničných autorov, ktoré patria k základným a najzásadnejším v tomto smere a teším sa z ohlásených titulov, medzi ktorými vidím aj monografiu o histórii počítačových hier v Československu od Jaroslava Švelcha. Tak nech sa im v novom roku darí! Pretože popkultúra je láska.

KAROLÍNA POLÁČKOVÁ (redaktorka, Sarden)

Zuzana Hartmanová: Noční labuť (Gorgona Books, 2017)
Epizodní dobrodružství nekromantky Nix se dala jen velmi těžko odložit. Noční labuť se čte jedním dechem a má v podstatě všechno, co od takového příběhu můžete očekávat – magii, akci, zajímavé postavy a svižné tempo. Stejně tak má i vydařené pokračování.

Joe Abercrombie: Půl krále (Laser, 2018, překlad Roman Tilcer)
Abercrombie řádí i mimo svět Prvního zákona. Nezklamal a doručil další čtivý, propracovaný příběh – tentokrát jen trochu dynamičtější a umírněnější.

Nicholas Eames: Králové Wyldu (Host, 2019, překlad Michaela Šprtová)
Letošní Krále Wyldu zmíním i v rámci pětiletky – fanoušci klasické fantasy plné magie a nadpřirozených stvoření by tady měli zpozornět, protože tento debut by opravdu byla škoda minout.

JAN PROCHÁZKA (recenzent – vanili.cz)
2017: Lucie Lukačovičová, Františka Vrbenská: Hořící kůň (Epocha)
2018: Oskar Fuchs: Frost (Epocha), Míla Linc: Když se pohne les (Straky na vrbě), Jiří Pavlovský (ed.): O krok před peklem (Epocha).
2015: Juraj Červenák: Ohnivé znamení (Argo), Lucie Lukačovičová: Zelený drak a karmínový lev (Konektor XB1 s.r.o.)
2016: Juraj Červenák: Ďábel v zrcadle (Argo)

Problém je že 2015 a 2016 jsem si nevedl seznamy. Takže vybírám jen Červenáka. Pak už je to lepší.

VÁCLAV RÁC (čtenář)

1. Brandon Sanderson: Slova Paprsků (Talpress, 2015, překlad Milena Poláčková)

2. Dan Simmons: Páté srdce (Mystery Press, 2016, překlad Alžběta Lexová)

3. Ann Leckieová: Ve službách Spravedlnosti (Plus, 2016, překlad Petr Kotrle)

4. Alastair Reynolds: Prefekt (Triton, 2016, překlad Jana a Jan Oščádalovi)

5. Karolina Francová: Konstantynův efekt (Brokilon, 2016)

ZDENĚK RAMPAS (šéfredaktor časopisu Interkom)

Iain M. Banks: Hráč (Planeta9, 2019, překlad Pavel Bakič)

Pavel Fritz: Archa zrůd (Epocha, 2016), povídky, které z velké části přinášejí vše, co očekáváme od tradiční SF, kterou bylo možné brát vážně a která také vážně brala sama sebe. (Aby mi bylo rozuměno, třeba Novotný nebo Lem si nedělají šprťouchlata ani ze sebe, ani z SF, ani ze čtenářů.)

Vilma Kadlečková: Hlasy a hvězdy (Argo, 2016), pátý díl nejdůležitější české SF první pětiny jednadvacátého století.

Karolina Francová: Purpurová noc (Brokilon, 2017–2018) jako název celého cyklu, kde čekáme na třetí díl.

Tim Powers: Brány Anubisovy (Najáda, 1996, překlad Václav Kříž; toto vydání Argo 2019), už se těším, až si je znovu přečtu v novém vydání po nové redakci.

RENATA SEIFEROVÁ (redaktorka, Sarden)

Co se týče pětiletky, jednoznačně komiksová série Peter David, Robin Furth, Stephen King: Temná věž 1–6 (Crew, 2016–2018, překlad Linda Bartošková).

ERIK SLIVKA (čtenář, fanoušek, recenzent)

Rozhodně se jedná o knihy, které si s radostí přečtu opakovaně. Nemusí být nejlepší a nejhodnotnější, prostě k nim mám jako čtenář citové pouto.

Peter F. Hamilton: dvousvazková Pandořina hvězda (Planeta9, 2018–2019, překlad Petr Kotrle)

Robert Pilch (ed.): Capricorn 70 (Brokilon, 2015)

Ann Leckieová: Ve službách Spravedlnosti (Plus, 2016, překlad Petr Kotrle) – povedený úvod do povedené trilogie

Na závěr bych rád upozornil, že nejvýznamnější událostí posledních let nebylo vydání té či oné knihy, ale vznik několika malých nakladatelství (Planeta9, Gnóm!, Carcosa a dalších). Ať vydrží co nejdéle...

KRISTÝNA SNĚGOŇOVÁ (spisovatelka)

1. Pavel Bareš: Projekt Kronos (Host, 2017)

2. Petr Heteša: Co to žere, kde to spí (Brokilon, 2019)

3. Lucie Lukačovičová: Poslední bůh (Klub Julese Vernea, 2019)

DAVID P. STEFANOVIČ (redaktor, Pevnost)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi (Host, 2017–2018, překlad Aleš Drobek)
Tahle trilogie musí v tomto časovém rozpětí anketám i žebříčkům nutně dominovat. Osobně mě poměrně otrávil třetí díl, ale naštěstí jsem v menšině a celkově je to naprosto fenomenální dílo, stavící Cch'-sina minimálně po technické stránce do pozice jednoho z nejlepších spisovatelů současnosti.

Dan Simmons: Hyperion (Laser-books, 1996, překlad Jan Pavlík; toto vydání Argo/Triton 2017)
Nové vydání snad přivedlo k téhle klasice další generaci, která její slávu rozšíří na své přátele a potomky… a tak stále dokola. Hyperion si to rozhodně zaslouží.

Brian Staveley: Kronika Netesaného trůnu (Fantom Print, 2016–2017, překlad Hana Vlčinská /první díl/, Petra Kubašková /druhý a třetí díl/)
Co začalo jako „Malaz pro začátečníky“ skončilo jako velmi zábavná a originální fantasy trilogie. Na začínajícího spisovatele skvělý počin a do budoucna sledovat!

Pavel Bareš: Projekt Kronos (Host, 2017)
V rámci české fantastiky naprosto převratný objev a úkaz. Autorský debut vysoké světové úrovně, kterému pár porodních bolístek okamžitě odpustíte už jen proto, že si jich nejspíš ani nevšimnete.

MARTIN STRUČOVSKÝ (spisovatel, zástupce šéredaktorky, Sarden)

Miroslav Pech: Mainstream (Carcosa, 2018)
Pro mě osobně velký objev posledních pár let. Skvělý styl ohlodaný na kost, schopnost zavrtat se vám do hlavy a pak tam být ještě další roky. S hororem to v naší zemi pár let vypadalo dost blbě, ale s Miroslavem Pechem se o něj nebojím.

Pavel Renčín: Vězněná (Argo, 2015)
Další z knih, která ve mně rezonuje ještě roky po čtení. Renčín a Pech jsou dva velké hororové talenty, které v naší zemi máme. A je dobře, že je máme. Spolu s Mainstreamem jedna z nejděsivějších knih, jaké jsem v posledních letech četl. A když přihlédneme ke skutečnosti, že je napsaná na základě skutečnosti, mrazí to ještě víc.

Michaela Merglová: Píseň oceli (Epocha, 2019)
Setření prachu ze žánru meč a magie. Respektive jeho převedení do roku 2019. Kniha, ze který by měli radost Gemmell i Howard. Pro mě absolutní vítěz minulých pěti let. A těším se na všechno, co autorka napíše.

KAROLÍNA SVĚCENÁ (recenzentka Kaleidoskop šílenství)

Brian McClellan: Příslib krve (Talpress, 2016, překlad Dana Krejčová)
Prachmistři v mém výběru jednoduše nemohou chybět, jelikož celá trilogie byla vážně příjemným překvapením ze světové fantastiky.

Clark Ashton Smith: Mimo prostor a čas (Plus, 2018, překlad Linda Kosatíková)
Přála bych si, aby vyšla tak o deset let dříve, když jsem teprve objevovala Lovecrafta a autory okolo časopisu Weird Tales. Každopádně i tak jsem ráda, že u nás vyšla a doufám, že se jednou dočkáme i pokračování.

Carlton Mellick III: Strašidelná vagina (Carcosa, 2018, překlad Milan Žáček)
Jeden z největších úletů, se kterými jsem doposud měla čest, ale vážně zábavný.

LENKA ŠÍKOVÁ (spisovatelka)

Z minulých let ve mně zůstal silný čtenářský zážitek z Vyprávění Ursuly Le Guinové (Gnóm!, 2016, překlad Jakub Němeček) a pochopitelně taky z Pátého ročního období (N. K. Jemisinová, Host, 2018, překlad Roman Tilcer)) a Projektu Kronos (Pavel Bareš, Host, 2017). Hodně zajímavý byl i Naslouchač Petry Stehlíkové (Host, 2018).

VOJTĚCH ŠROUB (fanoušek)

Za roky 2015-2019 si myslím, že jsou zásadní tyto tituly (nevím, jestli všechny vyšly v češtině nicméně…):

Anthony Ryan: série Draconis Memoria (Host, 2018–2019, překlad Milan Žáček) – mix steampunk, flintlock fantasy… První dva díly již v ČJ s výborným překladem.

Madeline Millerová: Kirké (Slovart, 2019, překlad Eva Maršíková) – velmi pěkné pojetí příběhu o čarodějnici Kirké.

Sebastien de Castell: série Greatcoats (Jo Fletcher Books, 2014–2017) – myslím, že též již v ČJ (pozn. red.: zatím bohužel nikoliv…)

Joe Abercrombie: A Little Hatred (Orbit, 2019) – klasický Abercrombie, spousta známých postav, určitě v ČJ vyjde.

Django Wexler: Shadow Campaigns (InterMix, 2013–2018) – myslím, že v ČJ ještě není, ale možná ještě lepší „Flintlock Fantasy“ série než Prachmistři.

Juraj Červenák: série Kapitán Stein a notár Barbaric (Argo, 2014–2019, překlad Robert Pilch) – asi ne úplně fantastika, ale Juraj drží laťku opravdu vysoko a je asi jediný československý autor, kterého jsem v záplavě západní fantasy schopný číst.

ALŽBĚTA ŠVARCOVÁ (knižní recenzentka)

Robert Jackson Bennett: trilogie Božská města (Host, 2015–2018, překlad Milan Pohl)
Představte si kombinaci Malazské knihy padlých, klasické urban fantasy a Chiny Miévilla, přidejte trochu detektivky a (navzdory tomu, že je hlavní postava ženská) zapomeňte na veškerou young adult fantasy. Proč byste to měli chtít přečíst? Protože skvělé postavy, minimum klišé, propracovaný svět, bohové a mytologie (!), zaručené ani jedna fantasy teenagerka a její romantický trojúhelník (uf) a zajímavá zamyšlení o bozích, lidech i času.

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi (Host, 2017–2018, překlad Aleš Drobek)
Trojice knih Problém tří těles, Temný les a Vzpomínka na Zemi bývá častokrát zatracována kvůli tomu, v které zemi vznikla (v Číně) a jak se to na jejích stránkách projevuje (obzvlášť v prvním díle docela dost). Pokud ale nad něčím takovým dokážete přimhouřit oko, dostanete zřejmě nejrozmáchlejší hardcore sci-fi posledních let, které obratně kombinuje filozofii a možnosti teoretické fyziky. A věřte mi – myšlenka „temného lesa“ vám nenechá spár (a sonda Voyager už pro vás nikdy nebude stejná).

Roman Bureš: trilogie Propast času (Knižní klub, 2015–2018)
Propast času pro mě byla velkým, velkým překvapením. A rozhodně v dobrém. Roman Bureš vytvořil zbrusu nový svět, který seskládal ze střípků nejrůznějších historických i budoucích epoch, a vrhl do něj své nic netušící postavy. Pokud vás baví alternativní historie, časové paradoxy, starověký Řím, vojenská technika, dystopické romány nebo třeba „jen“ příběhy, v nichž hrají prim ženy, bude vás Propast času bavit. Fakt hodně moc.

ROMAN TILCER (překladatel)

Knihou pětiletky 2015–2019 se pro mě stal komiks Oskar Ed: Můj největší sen (Lipnik, 2016). Citlivý příběh se zde snoubí s přepečlivou a zároveň lehkou kresbou. Slovenský autor Branko Jelinek věnoval tomuto více než třísetstránkovému veledílu nějakých deset let života a výsledek opravdu stojí za to.

Radost mi udělal rovněž Černý kámen, sbírka hororových povídek legendárního R. E. Howarda (Laser-books, 2016, překlad Milan Žáček a Michael Bronec). Autor takových hrdinů, jako je Conan, Kull či Solomon Kane, tu několika kusy přispěl k Lovecraftově Mýtu Cthulhu. Pulpová klasika, které vyloženě sluší paperbackové vydání s obálkou Kena Kellyho, synovce a zdatného žáka Franka Frazetty.

JAN VANĚK JR. (fan a vůbec)

František Novotný: Hvězdné hry (Nová vlna, 2017)

Jana Rečková: Kvalita života (Epocha, 2018)

John Clute, David Langford, Graham Sleight (et al., eds.): Encyclopedia of Science Fiction, Third Edition (online na http://www.sf-encyclopedia.com/)

LUKÁŠ VESECKÝ (redaktor Sardenu)

George R. R. Martin: Snové písně 1 (Argo, 2018, překlad Jan a Jana Oščádalovi, Richard Podaný)
Vynikající sborník sci-fi, fantasy a hororových příběhů, který by si měli přečíst fanoušci George R. R. Martina, stejně jako všichni příznivci fantastiky.

Pavel Fritz: Archa zrůd (Epocha, 2016)
Na povídkách Pavla Fritze je vidět, že kombinace sci-fi a hororu může být velmi dobrá. Jeho příběhy mají nejen temnou atmosféru, ale mnohdy i zajímavý přesah.

EVA „CUKÝNA“ VOKŮRKOVÁ (redaktorka)

Sarah J. Maas: Dvůr trnů a růží 3 – Dvůr křídel a zmaru (CooBoo, 2018, překlad Ivana Svobodová)

Darynda Jones: Charley Davidson 4 – Čtvrtý hrob pod nohama (Beta – Dobrovský, 2016, překlad Tomáš Bíla)

Viktoria Aveyard: Rudá královna 4 – Válečná smršť (CooBoo, 2018, překlad Alžběta Kalinová)

Chloe Neill: Upíři z Chicaga 9 – Divoká karta (Fantom Print, 2019, překlad Petra Kubašková)

Keri Arthur: Strážkyně Riley Jensonová 5 – V náručí temnoty (Fantom Print, 2016, překlad Petra Kubašková)

Knih, které mě v průběhu let oslovily, je hodně. Mezi mé oblíbence patří i Juraj Červeňák, Raymond Elias Feist, Markus Heitz a další.