Mezinárodní den žen, který si budeme v neděli 8. března připomínat, býval v dobách dřívějších velmi oblíbený. 
K jeho oslavám si firmy zamlouvaly kulturní domy, chystaly program. Rozdávaly se květiny, dávaly dárky. Děti mívaly připravená kulturní pásma. 
V dnešní době se na MDŽ sice nezapomnělo, ale již nebývá tím hlavním, co podniky řeší. 

DKO Jihlava bývalo na oslavu dne žen hlavně v 80. letech v krajském městě nejvíc v kurzu. Jeho ředitel Petr Palovčík na dotaz JL reagoval, že pro rok 2020 k oslavě MDŽ o volný sál nikdo nestojí. 
Ani největší „ženský“ zaměstnavatel v regionu Nemocnice Jihlava k MDŽ nic speciálního, dle vyjádření své mluvčí Moniky Zachrlové, nechystá.  A to je z 1520 zaměstnanců celkem 1227 žen. 
Před rokem 1989 patřil mezi největší zaměstnavatele v Jihlavě podnik Jihlavan. Z 1500 pracovníků bylo 250 žen. A pro ně řadu let vždy na 8. března chystala program Jaroslava Szelková. Firmě byla věrná dlouhých 43 let. A kromě jiného měla na starosti i péči o pracující, přidělování bytů, rekreační zařízení na Čeřínku a Vranově. 
„Na plánování MDŽ nás bylo víc a začínalo se vždy ve velkém časovém předstihu,“ vzpomíná paní Szelková. Nejdříve bývalo nutné objednat včas sál v domě kultury. Pak nachystat program, domluvit hudbu a zajistit dárky. Zvaly se všechny ženy z podniku a také  vedoucí. 

„Každý rok jsme dávali kolegyním jiný dárek. Pamatuji si na talíře, teflonové pánve, ručníky, kosmetiku…,“ referuje paní Jaroslava. Při vyprávění jí naskakuje vzpomínka, že jeden rok byl pro oslavenkyně připraven dárek v podobě kopřivového šamponu. Ten byl ve skleničce. A když se balíky s ním do „odboráku“ převážely, vše se rozsypalo a některé lahvičky se rozbily. „Všechno bylo pak zalepené, ale vyřešili jsme to,“ přibližuje. 
Zdůrazňuje, že je důležité si uvědomit, že ženy chodily na takovou oslavu rády. Podle jejích slov kolegyně MDŽ rozhodně nebraly jako politický akt, či prezentaci politiky. 

„MDŽ tehdejší režim vlastně zkazil reputaci. Ale obyčejní lidé to tak nebrali. Důležité je, že byla zábava, tancovalo se a tak nějak měli k sobě všichni najednou blíž,“ líčí paní Szelková. Byla ráda, že si muži našli čas a popřáli svým kolegyním. 
Přiznává, že i po sametové revoluci, když už na velké oslavy MDŽ nebyla nálada, kolegové přáli ženám v Jihlavanu dál. „Bylo to velmi milé,“ sděluje s tím, že dodnes do firmy dochází na návštěvu. 
„Nejen na MDŽ, ale samozřejmě na celou svou práci vzpomínám velmi ráda. Měla jsem štěstí na dobrou partu. A to dělá opravdu hodně,“ poukazuje s tím, že zaměstnavatelé by měli na „své ženy“ i v dnešní době myslet. 
„Kytička jednou za rok, jako poděkování za práci, je taková pozornost, která ženy potěší. Uvidíte, že budou rády a ocení to, že jste si jich všimli,“ vzkazuje Jaroslava Szelková vedení firem. A to nejen vysočinským…

Slaví jen čtvrtina Čechů
Mezinárodní den žen má podle dvou třetin Čechů smysl připomínat. Více než čtvrtina lidí přitom tento svátek nějakým způsobem stále slaví.
Z průzkumu agentury STEM/MARK vyplynulo, že lidé mají k tomuto dni různý vztah. Pro některé je MDŽ příliš svázaný s minulým režimem, jiní ho vítají jako příležitost dostat nebo darovat květinu, nejmladší generace pak tápe.
Nejčastějším důvodem pro slavení svátku žen je podle dotázaných příležitost udělat radost blízké osobě. Vyslovilo se pro to konkrétně 18 procent občanů. Podle 13 procent respondentů má MDŽ smysl jako oslava a určité vybočení ze všednosti. Stejný podíl lidí si myslí, že je tento den oceněním žen za výchovu dětí a starost o domácnost. Jedenáct procent ho pak vnímá jako připomenutí emancipace a boje za rovnoprávnost.

Naopak jako důvod, proč tento den už nepřipomínat, lidé uváděli například souvislost s organizovanými oslavami v minulosti. Osm procent dotázaných uvedlo, že žen je třeba si vážit celý rok.
Šest procent lidí podle průzkumu preferuje Den matek a MDŽ vnímá jako jeho protiklad. Pro čtyři procenta respondentů by MDŽ měl smysl jen v případě, že by byl uznán i Mezinárodní den mužů.

Diskuze k článku