Generál byl známý jednoduše jako Santa Anna, pokud bychom jej ale chtěli oslovit celým jeho jménem, patrně by dříve skončila většina bitev, které vedl. Jeho celé jméno zní Antonio de Padua María Severino López de Santa Anna y Pérez de Lebrón. V Mexiku mu říkali také Napoleon západu, ale je pravda, že na tom měl největší podíl pravděpodobně sám Santa Anna, který si tuto přezdívku prakticky sám vymyslel.
Měl “štěstí” na dobu
Santa Anna se narodil v roce 1794 (zemřel v roce 1876 ve svých 82 letech) a sudičky mu předurčily vojenskou a státnickou kariéru. Myšlení mladého vojáka se postupem času měnilo a od původní podpory Španělska jako tehdejšího správce Mexika se brzy přidal na stranu těch, kteří si přáli jeho osamostatnění.
Měl - pro jeho kariéru - to štěstí, že žil ve velmi vypjaté době, kdy se prohlubovaly problémy v Mexiku jednak díky snahám o větší samosprávu a svobodu v koloniích, a na druhé straně neustálé nerovnosti mezi místními obyvateli a Španěly. Svoji roli hrála také hospodářská závislost na Velké Británii.
Boj za svobodu a císařství
Zkrátka a dobře, v roce 1810 vznikla v Mexiku pod vedením zkušeného a sečtělého kněze Miguela Hildago y Costilly spiklenecká junta, jejímž cílem byla příprava povstání proti Španělům. Nespokojení Mexičané požadovali navrácení země indiánským obcím, ochranu náboženství, zrušení otroctví a obecně důstojné podmínky k životu.
Jejich snaha získala brzy obrovskou podporu lidu, avšak již o rok později byl původce všeho popraven a začala partyzánská válka. Určité dohody s tehdejším králem Ferdinadem VII. dosáhl generál Agustín de Iturbide, který podpořil možnost ustanovení konstituční monarchie. S tím ale Madrid rozhodně nesouhlasil.
Nakonec se po bojích i vyjednávání podařilo osamostatnění Mexika a Agustín de Iturbide se nechal jmenovat jeho císařem. Tato vláda ale neměla mít dlouhého trvání, a to právě i díky muži jménem Santa Anna a republikánské vzpouře.
Dobrý voják Santa Anna
Vojenská kariéra Santa Anny stoupala díky jeho schopnostem, kdy se z kadeta, jímž byl v roce 1810, stal o dva roky později již plukovníkem. Když se v roce 1821 přidal na stranu rebelů, bojujících za odtržení Mexika od Španělska a podařilo se mu zvítězit nad nimi v bojích o Veracruz, stal se jeho guvernérem a také generálem. Později se mu podařilo porazit Španěly také v Tampicu při jejich posledním pokusu o udržení kontroly nad Mexikem, za což si vyloužil titul Otec vlasti. Jeho vojenské úspěchy by bylo možné vypočítávat opravdu dlouho…
Státní pohřeb pro nohu
V roce 1838 byl při bojích d Francouzi při dělostřeleckém útoku v tak zvané Velikonoční válce raněn. Jeho nohu nemohli lékaři zachránit a musela mu být amputována. I přesto, že Mexičané nakonec v tomto boji uznali porážku, Santa Anna se stal národním hrdinou. Jeho sláva mu, jak se zdá, také stoupla do hlavy. Nohu, kterou mu lékaři amputovali, totiž nejprve nechal uložit do země poblíž svého sídla ve Veracruz, ale později se rozhodl jinak. Když v roce 1842 získal rozsáhlé prezidentské výsady (prezidentem se stal prvně roku 1833), dostal také netušené možnosti vlády a rozhodování. Svoji vlastní nohu tedy nechal exhumovat, převézt do Mexico city a tady znovu pohřbít se všemi poctami, které by náležely významné osobnosti. Vypravil své vlastní noze zkrátka státní pohřeb. A to již vyžaduje velkou dávku sebevědomí a egoismu.
Do muzea za nohou
Dřevěnou nohu, kterou generál po amputaci používal, si mohou dodnes prohlédnout návštěvníci ve Vojenském muzeu v Illinois, kam se dostala jako vojenská trofej, získaná v mexicko-americké válce.
Výsluní i vyhnanství Napoleona západu
Život Santa Anny byl jako na houpačce. V letech 1833 - 1855 byl celkem jedenáctkrát zvolen prezidentem, stejně tak byl ale pětkrát odsouzen k doživotnímu vyhnanství, které, jak se vždy později ukázalo, tak doživotní zase nebylo. Jeho označení jako Napoleona západu tak mělo i další paralelu. Místem jeho posledního vyhnanství se stal, stejně jako v Napoleonově případě, ostrov - tentokrát šlo o ostrov Svatého Tomáše (dnes Staten Island).
